Vláda počítá s návratem žáků do lavic na konci února. Zaznívalo na tiskových konferencích ještě na začátku měsíce. Na jeho konci už víme, že děti do škol nepůjdou zřejmě ani v březnu. Naopak se podle premiéra Andreje Babiše chystá zpřísnění opatření. Vládu můžeme v tomto směru vinit minimálně za špatnou komunikaci, která v lidech vyvolává pocity nejistoty. Kvůli různorodým rychle se měnících předpokladů vlády, které vypouští z úst jako na běžícím páse, se zhoršuje i psychika dětí.

Nina je ve čtvrté třídě a do školy chodí ráda. V první vlně byla sice smutná, ale statečná. Od října ale přichází od vlády jeden slib za druhým. V praxi to vypadá tak, že se jí snažím vysvětlit, že nic není jistého, ale když se děti na něco těší, je to těžké. Navíc, když vědí, že je datum pravděpodobného (ale kolikrát i jistého) návratu vyřčené autoritou. Už ji sice na nic nepřipravuji, protože vím, co od vlády čekat, ale stejně ji všechno napíšou spolužáci,“ říká matka devítileté Niny, která nyní nese poslední odložení návratu velmi těžce. „Byla upnutá na to, že půjde na konci února do školy. Přiznám se, že i já jsem opět naletěla, vždyť se měly otevřít i maloobchody. Od té doby, co se dozvěděla, že do školy nepůjde, se její apatie prohloubila. Dva dny jen proseděla u okna a koukala ven. Spojili jsme se online s dětským psychologem, který zjistil, že má dcera z celé situace počínající úzkosti.“
60364f694cb94obrazek.png
Foto: Shutterstock

Děti potřebují důvěřovat autoritám a mezi základní vzorce výchovy patří neslibovat nic, co nemůžete splnit. Ministerstvo školství by mělo mít za úkol vyvarovat se takovým planým slibům. To, že žáci do školy zřejmě nepůjdou, lze z rostoucího počtu nakažených snadno vypočítat. I přesto, že důvěra lidí ve vládu v této tíživé situaci mizí, rodiče i děti se chytají jako tonoucí stébla každé naděje. „To, že je šance na návrat nízká, přece musí vědět, tak proč vůbec něco takového vypouští ven?“ pokládá si spíše řečnickou otázku maminka Niny.

Na apatii reagují i lékaři

Prohlubující se dětské apatie si všimla před třemi týdny i dětská lékařka MUDr. Polášková, která se rozhodla své vyjádření sdílet na Facebooku. „Dítě sedí, hledí před sebe, moc ho to nezajímá. Má dvě kila od jara navíc. Nezájem. Nula. Ve škole nebyli někteří skoro celý rok. Počáteční fázi nadšení pak vystřídalo na podzim vystřízlivění, stesk po škole a kamarádech… teď už jsou apatičtí. Je jim to jedno….“

Kromě apatie se u dětí i v nízkém věku prohlubuje úzkost, která už je alarmující. „Úzkost není u dětí v nízkém věku vzácná. Musí se okamžitě jednat. Úzkostné dítě poznáme tak, že je malátné, smutné, bázlivě se tulí, odmítá mluvit s kýmkoliv jiným než se členy rodiny, začíná mít strach z věcí, ze kterých dříve nemělo, trpí poruchami spánku, nočními děsy,“ varuje dětská psycholožka Monika Hrázdová.

Aby se podobné stavy nepřeklenuly do depresí a asociálnímu chování, snažte se situaci, co nejdříve řešit. Mluvte s dětmi na rovinu, připomínejte jim, že tato doba jednou skončí. „V časech, ve kterých se nyní nacházíme, je důležité dát dítěti najevo, že jste tu pro něj. Je důležité všímat si změn v jeho chování. Vyjádřit pochopení pro jejich rozrušení a vyjádření blízkosti a sounáležitosti, že jste v situaci společně. V případě, že máte strach, je důležité dítěti tyto obavy přiměřeně věku dítěte komunikovat. Snažte se trávit čas společně. Třeba tím, že vyrazíte do přírody. Při pomalém procházení lesem i děti zažívají uvolnění. O pozitivním dopadu přírody na člověka byla publikována řada výzkumů. Za zmínku stojí uvést, že pobyt v přírodě vede k lepšímu soustředění, komunikaci s bližními. 120 minut v přírodě týdně udělá vás i vaše děti podle studie šťastnějšími,“ radí terapeut Adam Táborský, zakladatel Terapie Mezi stromy. Nemávejte nad jejich smutkem rukou a v případě, že se stav nelepší, vyhledejte odborníka.

Reklama