Zdravím všechny školáčky i ty, co už to mají dávno za sebou!

Bude to už šest let, co šla dcera Anička poprvé do školy. Na svůj první den se těšila, nemohla dospat rána. Vstávaly jsme brzy, abychom měly dostatek času připravit se na tak velký den. Anička si vybrala svoje nejmilejší šaty, já jsem ji učesala, sladila jsem sponky do vlasů a mohly jsme vyrazit.

Mohly, kdyby... kdyby manžel ráno, když odcházel do práce, nezapomněl v zamčených dveřích klíče zvenčí. Napřed jsem nechápala, proč dveře nejdou odemknout, ale když jsem se vyklonila z okna, uviděla jsem důvod.

Přemýšlela jsem co ted'. Oknem jsme vyskočit nemohly, je to dost vysoko, tak mě napadl lepší způsob, jak se dostat ven. Budu jednoduše čekat v okně, až někdo půjde kolem, a poprosím ho, aby nám odemkl. Bydlíme na vesnici a ,,babky" se tu neustále courají sem tam, tak by to neměl být takový problém. Ale byl, jako naschvál nikde nikdo. Čas ubíhal, začala jsem být nervózní a Anička už začala natahovat, že si chtěla sednout do lavice s Tomáškem, a ted' si vedle něho sedne někdo jiný a paní učitelka se bude zlobit, že přijde pozdě...

Do začátku vyučování zbývalo už jen pět minut, když v tom se objevila sousedka, která nás vysvobodila. Řekla jsem Aničce, že když budeme utíkat, tak to ještě stihneme, škola je blízko. To už byla ale tak ubrečená, že neviděla ani na cestu, a jak jsem ji tak táhla za ruku, zakopla a vyválela se v prachu. Bylo to čím dál horší, nevěděla jsem, jestli mám brečet s ní, nebo se tomu smát. Kapesníkem jsem očistila, co se dalo, a při pohledu na špinavé šaty a roztrhlé silonky vážně uvažovala nad tím, že dnes bychom do školy snad ani neměly chodit. Anička ale trvala na tom, že do školy musíme.

Před třídou 1. A jsem se zhluboka nadechla a zaklepala. Když jsme vešly, okamžitě jsme byly středem pozornosti. Já jsem se omluvila za pozdní příchod, ale Aničku zajímalo, jenom kde sedí Tomášek, její velká láska ze školky. Najednou ho uviděla, otočila se naštvaně ke mně a na plnou pusu zvolala: ,,Nóó, vidíš ho?? sedí s Evičkou!! Nevím, co na ní vidí, vždyt' ani zuby nemá!!" (mimochodem, toho času jí taky chyběly přední zuby, jako skoro všem prvňáčkům)

Bavila se celá třída. Musím přiznat, že mně do smíchu moc nebylo, ale tato hláška mě dostala.
Všechno dobře dopadlo, Anička si hned druhý den přesedla k Tomáškovi a přátelství jim vydrželo celou první třídu.

axikola

Reklama