Tak se taky zapojím, přestože metrem do práce nejezdím, snad trochu humorněji.

Je to už hodně dávno, ale kdo začal bydlet na stavějícím se sídlišti, tak určitě prožíval něco podobného.  Ráno MHD jezdilo jen sporadicky a potud, pokud byla vystavěná cesta. Dále se muselo po panelových chodnících nebo šotolině, které se místy topily v blátě, takže igelitové sáčky na nohy to jistily. Dennodenní umývání bot a kočárků byla samozřejmost. V zimě  se to vyřešilo jednoduše, k zamrzlým chodníkům se umístila cedule "chodník se v zimě neudržuje", jako kdyby v létě ano.

Jednou mi taky  ujel autobus a já musela dolů do města po takovém provizorním chodníku, který vedl strmým, hlubokým úvozem. Ten den to bylo pěkné ledové koryto, něco jako bobová dráha, takže jsem z počátku visela na zábradlí a jen klouzala  postupně dolů.

Myslela jsem, že nahoru už to nepůjde a dolů to nějak sejdu. Pak přišlo to místo, kde zábradlí končilo, z
obou stran dokola bylo dál jen křoví. Ta tam byla moje klouzací dovednost z dětství. Když jsem se pustila zábradlí, pokoušela jsem se nějakým způsobem udržet na nohou, ale zemská přitažlivost byla silnější a po flaušovém kabátě to jelo jako blesk. Zastavila jsem se ve škarpě o 15 m níže.

Ale ouha, jak jsem se snažila zachytit rukama a udržet rovnováhu hlavou nahoře, na vrchu mi zůstala na větvi viset kabelka a co čert nechtěl, na druhé straně, než jsem si troufala vylézt. No nic, pomalu ale jistě, celá zapocená a uválená, krůček za krůčkem, jsem se škrábala za pomocí křoviska úvozem nahoru až k
zábradlí.

No a co dál? Nic jiného nezbylo, než naskočit na odzkoušenou trasu, pěkně obloučkem, tak abych mohla na protější straně po cestě sebrat kabelku, a osvědčeným způsobem, tentokrát pěkně přímo po flaušáku, do osvědčené brzdy - škarpy.  Jsem šikulka i na akrobatické výkony!

No samozřejmě jsem opět přišla pozdě do práce. Jenom jsem byla vděčná tomu, že nikdo neměl podobný nápad, v takovémto čase chodit touto cestou. Proběhlo to beze svědků. Jen ve městě se po mě divně koukali. Nevím co se jim nezdálo, vždyť ruce i nohy jsem měla! Že by ten flaušák?

Bobša

Taky jste se pobavily? Já tedy ohromně...

Bobše náleží dnešní hlavní cena a já tímto děkuji a zdravím

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ