Milióny lidí na celém světě flirtují na internetu. A stále častěji se stává, že se dva dosud anonymní lidé setkávají později i v reálném světě.
Proč je navazování nových vztahů u počítačových obrazovek tak oblíbené?
Zasvěcení tvrdí, že většina lidí, kteří si začnou s někým dopisovat, mají jasnou motivaci: chtějí poznat nového partnera. Odpadá tak běžné oťukávání například v restauraci či tanečním baru, kdy musíme pracně zjišťovat, zda je dotyčný zadaný nebo volný, jestli má zájem o nějaký vztah a jestli se mu líbíme aspoň natolik, aby se s námi bavil. Tyto leckdy trapné chvilky na internetu neexistují. Jde se rovnou na věc.

Petra už toho měla dost. Od trapných vtipů a narážek svého přítele, jeho ponožek, které za sebou po bytě trousil, i jeho argumentů, proč něco neudělal…
Kamarádka jí poradila, aby neztrácela čas a zkusila se po nějakém fajn klukovi poohlédnout na internetu. Petra vyplnila dotazník a zaregistrovala se na seznamovacích stránkách. Nestačila se divit, kolik odpovědí jí během jednoho dne přišlo.

„Trochu trapné bylo akorát to, že mi odepsal i můj bývalý přítel,“ prozradila svoje zjištění Jana. Její nový vztah trvá již tři čtvrtě roku. Tři měsíce si s Jirkou jenom psala a nyní po půl roce zamilovaných schůzek se osmadvacetiletá bankovní úřednice stěhuje za svojí láskou na druhý konec republiky.

Podle průzkumu agentury Parship řeší internetoví milenci spoustu věcí mnohem rychleji než běžné páry. Zatímco klasičtí partneři se k sobě nastěhují v průměru po 25 měsících chození, 40% párů z kybernetického světa se sestěhovává již po šesti měsících. Internetoví milenci také snadněji hází za hlavu kariéru a nezřídka kvůli svému novému partnerovi opouštějí i svoji zemi. Žádná vzdálenost pro ně není dostatečně velká, aby ji láska nepřekonala.

Po několika nepovedených vztazích zkusila štěstí na internetu i Monika. V normálním životě celkem stydlivá slečna si se svým virtuálním přítelem sdělila během několika týdnů tolik podrobností ze svého života, že když se pak poprvé setkali, nemusela ze sebe nic pracně soukat, protože karty již byly rozdány. „Věděla jsem, že na internetu se nemůže nic stát. A jak všichni ví, některé věci se lépe píšou než říkají. To napětí někde mezi anonymitou a intimitou bylo skvělé. Postupně pak všechno přerostlo v krásný vztah.“
Smůlu měla naopak Veronika…“její“ internetový partner totiž při emailové korespondenci lhal, jako když tiskne. Citově strádající Veronika, která předtím žila delší dobu sama se svojí dcerou a svými rodiči v jedné vesnici, se do něj zcela zbláznila. I nám se podle jejího vyprávění zdálo, že vypadá solidně. Po čtyřech měsících se k ní nastěhoval. Nejprve se chlubila novým telefonem, pak svetříkem a nemohla si Mirka vynachválit, jak hezky se chová k její dcerce. Nakrátko poté si však její milý zapomněl doma mobil. Na displeji se objevilo „neveřejné číslo“, a tak Veronika hovor přijala. Ve sluchátku se ozvalo: „Ahoj miláčku!“ Když dotyčná uslyšela Veroničin ženský hlas, zeptala se, s kým hovoří. Veroničina odpověď byla jasná: „Teď už s bývalou Mirkovou přítelkyní.“
Jakou vypovídací hodnotu můžeme vlastně přisuzovat údajům, které na sebe lidé na internetu prozradí? K prvnímu skutečnému setkání kybernetických partnerů dochází zpravidla po 10-12 emailech. Pokud tedy máte pocit, že „váš“ partner schůzku nepřiměřeným způsobem odkládá, měli byste zbystřit a třeba si ještě několikrát pročíst důkladně všechny jeho emaily. Třeba odhalíte rovnou, že vám lže! K takovým případům však dochází spíše výjimečně.

Pokud se chce totiž někdo skutečně seznámit, byl by sám proti sobě, kdyby příliš lhal. Pravda ale je, že trochu pozitivnější obraz o sobě vytváří téměř každý…a to i na prvních skutečných schůzkách. Ale tak tomu bývá i při běžném seznamování „v terénu“.

Reklama