Odborník na etiketu Ladislav Špaček v rámci pořadu Blízká setkání na stanici Český rozhlas Dvojka obvinil z pohodlnosti zejména pány. „Je tady tendence ke stále větší ležérnosti. Spousta mužů se domnívá, že hlavním kritériem pro výběr oblečení je pohodlí. Jako by to bylo to nejdůležitější. Ne! Nejdůležitější je respektovat žánr situace, do které jdu,“ řekl ve vysílání.

Při návštěvě Národního divadla jsem ovšem na vlastní oči viděla, že neschopnost odhadnout situaci a obléci se podle ní se týká i mnoha žen. Přitom pravidla jsou jednoduchá. Od pánů si Národní divadlo žádá tmavý oblek a od žen polodlouhé elegantní šaty, popřípadě kalhotový kostým.

I když vyjádření na stránkách Národního divadla k oblečení je poněkud vágní. Přímo se tam píše: „Dress code bývá předepsán jen pro mimořádné události. Svým zevnějškem ale dává divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla společenské zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení.“

To je tak trochu nic neříkající vyjádření, které předpokládá, že divák je si vědom toho, co oblékání do divadla obnáší. Já jsem se ovšem přesvědčila o opaku. 


Foto: Shutterstock

Nešvary, kterých jsem byla svědkem:

  • Dámské šaty kombinované se sportovními křiklavě modrými teniskami.
  • Sportovní košile s krátkým rukávem.
  • Minišaty, které stěží zakrývaly pozadí dotyčné dámy.
  • Mohutné zimní boty, takzvaná bagančata k elegantním šatům.
  • Džíny.
  • Špinavá obuv.
  • Opraná a roztrhaná halenka.
  • Kabelka ve velikosti nákupní tašky.
  • Sportovní bunda na obleku.

Do menších divadel je možné volit méně formální oblečení, ale Národní si zkrátka žádá více.

A jaké nejstrašnější modely jste v divadle viděla vy?

Reklama