V jednom z benátských parků je malá kašna plná penízků. Když tam přihodíte drobné i z vaší peněženky, prý se budete do Benátek stále vracet. To nám alespoň tvrdil jeden z domorodců: Nevím, zda si vymýšlel, ale vzhledem k tomu, že jsem se do Benátek vracela už třikrát a do kašničky jsem pokaždé hodila nějakou minci, možná  na tom něco bude…

Benátky jsou jakýmsi synonymem romantiky a za to, že je to i město často vyhledávané turisty a filmaři, vděčí své unikátní poloze. Nachází se 4 km od pevniny, se kterou je spojují lodní linky a most pro vlaky a automobily. Benátkám se říká také muzeum na vodě, tohle označení si vysloužily proto, že leží na 118 ostrovech. Ty pak spojuje na 400 mostů.

Hlavní lákadlo je Grand Canal. Do něj se vlévá skoro padesát menších kanálů. Ty jsou obvykle široké 4-5 metrů a mohou se v nich pohybovat pouze gondoly. Milovníci Shakespeara (a jistě nejen oni) ví své o mostě Rialto. Ten  je nejstarším mostem  v Benátkách a slouží jako jedna z kulis ve Shakespearově Kupci benátském. Rialto vystavěli poprvé ze dřeva, a to v roce 1172. Současný kamenný Rialto je vysoký 7,5 m, odvážně se vzpíná nad kalnou vodní hladinou a rozpětí oblouku je neuvěřitelných 48 metrů. Lemují jej dvě řady obchodů.

„Město na vodě“ patří k nejnavštěvovanějším městům Evropy a davy turistických nájezdníků sem proudí po celý rok. Benátky jsou malebné v každé době, ale nedoporučuji vám návštěvu v červenci či srpnu. Vedro je tu pekelné, památky nevnímáte a jediné, po čem toužíte, je studená sprcha. A byla by škoda si neprohlédnout třeba náměstí svatého Marka se slavnou bazilikou zasvěcenou stejnojmennému světci. Právě o něm se mluví jako o srdci Benátek a milovníci architektury si tady přijdou na své. Asi nikde jinde na světě nenajdete na jednom místě tolik budov vystavěných v rozličných stylech. Nicméně jsem se tu cítila jako doma – Benátky jsou skoro stejně půvabný mix (ale s jižním šarmem!) jako třeba Malá Strana. Pokud vám zbude energie, neváhejte vyšplhat na Campanillu – z její téměř stometrové výšky se můžete kochat krásnou vyhlídkou na město a lagunu.

Na náměstí svatého Marka je také stanoviště vaporetta – což je vlastně vodní autobus. Odtud můžete jet například do slavného rekreačního střediska Lido. Za necelou čtvrthodinku se můžete procházet po jeho písčitých plážích. Jestli jste viděli vynikající film Luchina Viscontiho Smrt v Benátkách (podle stejnojmenného románu Thomase Manna) a líbila se vám jeho dekadentně ospalá a tajemná atmosféra, ke které přispělo i specifické kouzlo pláží na Lidu, tak v sezoně nic podobného nehrozí. Pláže jsou tak narvané, že nechápu, jak je možné, že jim tam ještě zbývá písek… Po vodě ale můžete vyjet i na některé benátské ostrovy třeba Murano, proslulé výrobou skla, nebo Burano, které zas proslavily tamní zručné krajkářky.

Ačkoli jsou Benátky hodně zamořené turisty, i tady najde pilný chodec romantické uličky, které jsou tak úzké, že se dlaněmi dotknete domovních zdí a když se podíváte vzhůru, oblohu vám zastíní prádelní šňůry, kam hospodyňky věší prádlo. Kromě vašich nohou se vyplatí i projet se zmiňovaným vodním autobusem (a jezděte jen s jízdenkou, revizoři jsou přísní a pokuty vysoké), docela drahé je vodní taxi. Tradiční symbol Benátek – gondoly jsou vhodné pro vyznavače romantiky, takže pokud spěcháte, zdaleka se jim vyhněte…