Láska jako z pohádky. Tak lze popsat příběh britské královny Alžběty II. a prince Philipa. Seznámili se už v době, kdy bylo Alžbětě osm a princi třináct let, v roce 1934 na svatbě řecké princezny Mariny, Philipovy sestřenice. Již o pět let později si Alžběta začala uvědomovat, jak je řecký a dánský princ pohledný, a navíc vtipný. Po několika měsících společné korespondence se setkali a Philip rovnou požádal Alžbětu o ruku.

Bylo to v roce 1946 a král Jiří VI. neměl z vidiny vdavků vůbec radost. Přeci jenom si představovali někoho movitějšího, se stejným náboženským vyznáním a jelikož byly princovy sestry vdané za německé šlechtice, tak nejlépe i někoho, kdo nebude mít s Němci nic společného.

Musela to být ale opravdu láska jako trám, protože Alžběta si i přes nevůli celé rodiny trvala na svém. Oběť udělal i Philip, který se stal královniným stínem místo budování si svého postavení.


Pár nepojí jen dlouhá léta, ale zřejmě také společný smysl pro humor. Princ Philip je totiž vyhlášený šprýmař, který svými vtípky takzvaně „zvedl mandle“ nejednomu prezidentovi. Královna se musí jen v duchu smát, protože jinak by spolu snad nemohli vydržet. O vroucné náklonnosti královny k princovi svědčí i její výroky, které zahřejí u srdce: „Myslím, že na svého muže mluvím až příliš často. Neustále spolu hovoříme o mých připravovaných projevech a jeho pohled na danou věc je vždy přesný. Jednoduše řečeno, on je má síla a vždycky byl. Já, celá jeho rodina, tato země i všechny další mu tolik dlužíme. Více než můžeme vůbec kdy vrátit,“ řekla královna v jednom z rozhovorů pro britská média.

Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama