Dnes je Velký pátek. Den zvláštních setkání a splněných přání

Velmi hustě je dnešní den obestřen kouzlem lidové poezie. Nejen že země vydává zcela výjimečně poklady, ale rovněž se na několik hodin otevře Blaník a vy můžete pohlédnout do tváří tajemných bojovníků, připravených chránit zemi českou...

A to zdaleka není všechno. Kdo se chcete setkat s tajemnem a vyzkoušet, zda fungují desítky mýtů, již staletí obestírající tento tajemný den, máte jedinečnou příležitost.

Tak například se nerýpejte v zemi

Nesmí se hýbat zemí, proto se dříve na Velký pátek nekonaly žádné práce na poli.

Všechna vaše přání v tuto dobu vyslovená mají velkou šanci se splnit. Proto na ně dávejte pozor a buďte opatrní na slova.

Země navečer nabídne poctivému člověku možnost zlepšit svůj život na ní.

Ovšem pozor, vzít si můžete jen tolik, kolik se vám vejde do rukou a na tělo. Tedy, pakliže spatříte otevřenou skálu a třpytící se poklad, ne že tam nacouváte s vozíkem.

Skála by se za takovým hamounem ihned zavřela, a kdo ví, jestli by se vůbec někdy dostal ven. Přinejmenším by mohl doufat, že zase za rok...

Stírá se hranice mezi světy, a tak můžete spatřit místa a děje, které jsou paralelní realitou, tedy chcete-li, můžete se dostat do časové smyčky.

A uvidíte Elfy, Víly a mnoho dalších, jinak lidskému zraku skrytých entit.

A že jich je!

Jak je poznáte?

Abyste alespoň tušili, kdo je kdo, a nemuseli se při setkání zdržovat dlouhým představováním, seznámím vás s nimi předem.

Elfové – Dobré bytosti, ochraňující les. Žijící zpravidla hluboko v lesích nebo v odlehlých údolích a roklinách. Jsou menší než lidé a zdaleka ne tak robustní. Pro své plavé vlasy a jemné rysy obličeje jsou pokládáni za velmi krásné. Jejich rodovou zbraní je dlouhý luk. Bojují ovšem velice neradi. Jsou přátelští, ale plaší.

Fairy – Jsou malincí, velice hezcí a na zádech mají křídla podobná motýlím. Fairy obletují květiny, najdete je na skrytých místech a schovaných lesních pasekách.

Nymfy – Žijí u vody, tančí na hladině nebo kolem vodní plochy. Jsou charakteristické svou světlou až namodralou pokožkou a tmavýma očima. Jejich vlasy mohou být modrozelené, ale i blond až rezavé. Lidem se zjevují zřídka. Dnes nejčastěji.

Víly – Jsou drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí. Žijí v lesích na pasekách a jsou vybaveny jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců. Mají plachou povahu a jsou marnivé. Pozor, až vám víla neodpoví na pozdrav, není to tím, že je nezdvořilá! Víla neumí mluvit!!! Rozmnožuje se kladením vajec. Pokud se rozčílí, její tvář se protáhne a ztratí svou krásu.

Každá rostlina má prý svou vílu, která ji chrání. Když rostlinka onemocní, víla jí dodává sílu k uzdravení. Pokud květinu někdo utrhne, víla zůstane u ní, dokud nezvadne. Víly milují přírodu a chrání její čistotu a krásu.

Zjevují se jen lidem s čistým srdcem.

Salamandři – Jejich původním bydlištěm jsou vulkány, kde také doposud žijí, ale spatřit Salamandra můžete i v plameni svíčky, v krbu, kamnech i elektrické zásuvce.

Například na louce je můžete vidět za bouřky. Většinou se vám zjeví jako poskakující dráček nebo malý, hodně hbitý mužíček. Jsou veselí a k lidem jsou přátelští, pokud je člověk nerozzlobí. Rozzlobený Salamandr je nebezpečný. Dokáže v podobě jiskry nebo plamenu přeskočit a něco zapálit. Pokud si hraje, rád napodobuje váš obličej nebo pohyby těla. Dokáže rozkývat plamen svíce tak, jak se před ním kýváte vy. Dokážou stejně pomoci jako uškodit.

Salamandři znají budoucnost, a tak je přátelství s nimi člověku k užitku. Dnes se jich můžete zeptat.

Gnómové – Jde o skřítky země žijící ve skalách a v zemi. Tím, co my považujeme za pevnou a neprostupnou látku, tedy horninami, vesele prochází sem a tam. Skrze zemi vidí a nepotřebují vzduch. Nepijí vodu, neboť žízeň je přirozená pouze lidem. Hlídají poklady a občas je nabídnou lidem, pokud seznají, že člověk je potřebný, je jim sympatický a oni mu chtějí být prospěšní. Nemají v oblibě slunce a raději před ním prchají zpět do kamene. Přátelství s Gnomem se vyplatí, protože i Gnom ví, co bude.

Dryády – Dryády žijí uvnitř starých rozložitých stromů v hloubi lesů. Dryády střeží les proti vandalům. Ne vždy se jim to daří a ony tím trpí. Proto dokážou ocenit a odměnit toho, kdo se chová v lese slušně. Ovládají svá vlastní kouzla, jako například přemístění, zmizení a změnu podoby, třeba v klacík. Tedy, dnes se nedivte, pokud před vámi ožije kus špalku. Pokud je strom Dryády zničen, zahyne. Zbarvení kůže Dryády je bílé nebo zelené, někdy hnědozelené.

Pokud byste se dnes chtěli v lese setkat s Dryádou, nakreslete na kůru stromu křídou pentagram a pravděpodobně přijde.

Sonogy – jsou to malé bytosti, které nemají přesnou podobu, protože se mění v to, co chce vidět bytost, kterou navštívily. Vkrádají se často lidem do spánku, kde následně vyvolávají sny.

Vědí totiž, že kdyby lidé neměli sny, bylo by to špatné a oni by museli najít jiný způsob, jak jim poradit. Zlé druhy těchto stvoření mohou způsobovat noční můry. Není způsob, jak Sonoga přivolat, protože se zjevuje pouze lidem, kteří si to zaslouží.

Pokud si to zasloužíte, můžete ho dnes spatřit i za bdění. Bude tím, čím chcete, aby byl.

Tolik část předkřesťanská.

Velký pátek jako křesťanská záležitost je spojován s ukřižováním Ježíše Krista, a proto moc veselým dnem není. Z křesťanské tradice se na něj vztahuje mnoho zákazů a omezení.

„Na Velký pátek nepohneš zemí, nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.“

Takže vlastně, pokud se chcete držet této verze Velkého pátku, bude nejlepší, když prostě nebudete pro jistotu dělat nic.

Osobně si nejsem jistá, jestli by to takhle Ježíšek vůbec chtěl. Vždyť co by z toho měl?

Domnívám se, že bude mnohem rozumnější a efektivnější uctít Jeho odkaz třeba tím, že se půjdeme projít lesem a budeme se v něm chovat jako na návštěvě, neničit to, co není naše, a věřit, že silou dobré myšlenky k sobě přilákáme štěstí a zázrak.

A třeba i nějakou bytost, která beze strachu přijde, aby potěšila a pomohla.

A co dál?

• Bílá sobota je také někdy označována jako den světla. Dříve žena doma uhasila všechny ohně a s sebou ke kostelu vzala poleno. Tam jej zapálila v posvěceném ohni, přenesla domů a tím opět oheň rozdělala.
• I na neděli velikonoční se vztahují pověry a mýty namnoze starší nežli křesťanství. Věřilo se například, že když pocestný zabloudí a vzpomene si, s kým loni tento den snídal, najde znovu cestu domů. Ve východních Čechách se pokrmy nosily do pole a na zahrady, aby byla dobrá úroda a dostatek dobré vody. To je zvyk pohanský, ala je to celkem jedno, když je milý a nenásilný.
• Pondělí pak má být dnem uvolnění a veselí a dnem vzývajícím nový život a zajišťujícím zdraví. Pošlehávání  dívek a žen čerstvými pruty má zajistit přenesení posilující životadárné mízy stromů a plodnosti do těla člověka.

Odměnou mužům za toto pošlehání je zdobené vajíčko.

Tento zvyk se také táhne hluboko z minulosti. Původně totiž proutek, vajíčko, zajíček, či beránek nemají s Ježíškem nic společného.

Kde se vzala velikonoční vejce?