Vyplnila jsem formulář, předala ho v podatelně a dostala jsem termín.
Na další schůzce mi řekli, že pro mě žádnou práci nemají a že bych si neměla dělat naději, že něco najdu, když mám malé dítě. A dali mi další termín. Tam mi opět řekli, že nic nemají a že mám přijít zase za měsíc.
Tak jsem si nakoupila inzertní noviny, a začala obvolávat firmy a rozesílat životopisy. Obešla jsem několik konkurzů, o kterých nevím, co si mám myslet. Na nic se neptali a opravdu nevím, podle čeho vybírají, koho přijmou. Zvlášť, když všude tvrdí, že se přihlásila spousta kandidátek.
V jiné firmě mi pokládali otázky a chtěli, abych se bodovala od jedničky do pětky jako ve škole. Přijmou pak tu, která se ohodnotí vždy na jedna? A jak poznají, že mluví pravdu? Nevím, ale ani v této firmě to nevyšlo.
V dalším podniku, do kterého mě pozvali s dalšími patnácti žadatelkami na pohovor, jsem absolvovala několik výběrových kol. V prvním jsem vyplnila šestistránkový formulář s otázkami typu - proč chcete pracovat v naší firmě? Co by pro vás znamenalo nepřijetí do firmy? Vaše nejlepší a nejhorší vlastnosti? Kdo byl váš poslední nadřízený a co si o něm myslíte? Jaký plat byste si představovala jako nástupní, po třech měsících a po roce? Pak ještě následoval osobní pohovor.
Ale čekání se vyplatilo. Byla jsem přijatá. Teď už pracuji čtrnáct dní a jsem spokojená.
Takže jestli hledáte práci, připravte se na vše. I když absolvujete deset pohovorů, neznamená to, že jste na jedenáctý připraveni. Bude úplně jiný.
Ale jak se říká: Trpělivost přináší růže.
Nový komentář
Komentáře
Simba: Úvěr by šel, ale určitě ne hned ze začátku. Stejně nic neumím, musím se napřed u někoho naučit praxi, s teorií ještě nikdo nikoho nevyléčil.
Ťapina: Škoda, že jsi trochu z ruky, přihlásila bych k tobě jako pacienty naše 3 kočky. Co ti chybí, ty melounky? Klasika, a vzít si úvěr z banky je na houby.
Andula: Ne, můžu hned po škole vzít pár miliónů, otevřít si vlastní praxi a vydělávat a vydělávat. Jenže mi k tomu něco chybí - hádej co?
Dřív to tak bylo, teď máme praxe v rámci 6. ročníku.
Ťapina:
aje to u veterinářů podobné jako u lidských doktorů? Že nejdříve musí mít nějakou praxi, aby vůbec mohli léčit a mít o dost více peněz?
Taky budu brzy hledat práci. Studovala jsem šest let a vyhlídky - no možná budu mít tak šest a půl čistýho, jestli vůbec něco seženu. Pro začátek. Jestli jsem se radši neměla vyučit
Ahojky, tak tady tak sedím a čtu vaše příspěvky a uvědomuju si dnes a denně už tři roky, že jsem měla štěstí.
Je mi 22 a dělám v telekomunikacích - nastoupila jsem sem hned po škole (4 měsíce na pracáku byl horor - nikde mě nechtěli, protože nemám praxi)
Tohle je v našem okrese jedna z mála skutečně dobrých prací, která mi umožňuje samostatný život. Zažila jsem 18 let marného shánění práce mé matky.
Má práce je psychicky náročná, občas s tím chci seknout, vykašlat se na to, prostě zkončit. Vždycky si uvědomím, co by mě čekalo, co vlastně mám v tom mizerným okrese s vysokou nezaměstnaností. Nemám dítě, mám psa - je to skoro to samé ;-)))
Jít dělat někam dělat za osmičku čistého - obdivuju lidi, co z toho dokážou uživit rodinu....
Já jsem bez práce 2 měsíce a už mi z toho hrabe.
už jsem si taky zažila být bez práce, bylo to hrozné, pomalu jsem z toho byla na nervy. Čím je člověk starší, tím hůř hledá práci. Většinou nechtějí moc mladé, třeba absolventy, protože nemají praxí, pak nechtějí ženy s malými dětmi, aby jim moc nezůstávaly doma a po 35 letech taky už moc nechtějí, to už je člověk asi starý. Takž si myslím, že v každém věku se najde nějaký problém. Proto když člověk má práci, musí si jí vážit, pokud se mu tam alespoň trochu líbí.
Vivian: U mě to až tak hrozný není. Převážně papíruji a finannčně to taky není až tak děsný jako u normálních sestřiček. Přesto by to chtělo trošku popíchnout kupředu. Co se týká peněz
Ale jinak si moc nestěžuji.
Sanofi: a já si říkala, že máš takovej nick
Sanofi Synthélabo
a ty budeš asi nějaká stanice, ne?
já dělala taky několik let tuhle nevděčnou práci, ale teď je to pár týdnů, co jsem s tím sekla. už mi fakt lezlo krkem dělat takovou práci za tak neuvěřitelně sprostý peníze...
a teď dělám něco úplně jinýho a jsem mnohem spokojenější, mám mnohem víc klidu i peněz
Poměrně nedávno jsem si taky hledala práci a odeslala jsem taky možná padesát firem. Tak ve dvaceti případech mě pozvali a pohovor a v dalších deseti jsem uspěla. Takže jsem si vlastně mohla docela dost vybírat (ale je fakt, že jsem z Prahy a dělám právničku, takže moje situace, aspoň zatím není špatná). Pokud jde o ty zakázané otázky (jakože podle práva zakázané jsou), tak to jsem řešila jednoduše - odpovídala jsem po pravdě : "Podívejte se, vdaná jsem, děti zatím nemám, ale určitě je chci, ale myslím, že Vám můžu tak dva roky slíbit, a který zaměstnanec vám slíbí tohle?" Většinou na to všichni reagovali s porozuměním, když se zakřenili, tak jsem přešla do útoku - jak vy osobně můžete garantovat, že tu za dva roky budete? Můžete dostat lepší nabídku, může Vás přejet tramvaj, může Vaše žena přijít do jiného stavu a vy budete muset hlídat, protože se vrátí do práce. A světe div se, většinou to fungovalo. A já mám příjemný pocit, že jsem nelhala a že můj nynější zaměstnavatel ví, na čem je.
A jinak - já ty otázky chápu, tři roky držení místa jsou fakt hrozně moc.
A ještě na závěr - když chci práci, tak holt musím zkousnout i psychologický testy a třeba testy v kotrmelcích. Je jen moje volba, jestli se jim podřídím, či nikoli. Chápu, že tam, kde je situace s prací zoufalá, je asi těžký tohle odmítnout, ale při určitý míře sebevědomí je podle mě možný o tom s firmou promluvit - když se zeptám, co je cílem, musí nad tím přemýšlet a možná, že to nakonec přehodnotí.
Taky se mi podařilo u jedný firmy zvrátit její okamžitý zamítavý rozhodnutí (ani mě napoprvý nepozvali k pohovoru) a nakonec jsem celý výběrový řízení vyhrála a vybrala si jinou firmu.
Vám všem, co hledáte práci, držím palečky a přeju sílu a odvahu.
Oluš: Proč odpovídáš za mě??
Ale trefila jsi to přesně. I já jsem zdravotní sestra
Fionna: Jasně, když máš důvod, tak odmítnout můžeš. Jeden známý si hledal práci přes pracák a nabídli mu místo v psím útulku. Jenže když se bojí psů, tak by tam asi moc platný nebyl.
Tak mě při posledním hledání zaměstnání dělala největší problémy odpověď na otázku - Jaký plat si představujete? - No, představy
má asi každý
ale já hledala práci po třech letech mateřský, dřív jsem pracovala v Praze, teď jsem se ucházela o práci jinde, takže jsem fakt netušila, v jakých cifrách se takové zaměstnání zrovna tady může pohybovat - no později po přijetí jsem se dověděla, že z několika možných adeptů mě vybrali, protože jsem si řekla nejmíň
(a já myslela, že jsem byla nejlepší
). Teď jsem tam čtvrtý měsíc, jsem spokojená já i zaměstnavatel (zatím) - jenom při přijímacím rozhovoru jsem musela trošku lhát ohledně
- tvrdila jsem, že v případě potřeby přesčasů nebo nemoci dítěte máme babičku v důchodu. A teď, po dvoutýdenní nemoci naší
jsem si oddychla, že mám
a sestru, kteří se u
vystřídali a já mohla chodit do práce a nikdo mi nemohl říct ani Ň. No a sestra, letos odmaturovaná, lítá po Praze po pohovorech a slyší stále to samé - Bohužel, dali jsme přednost uchazečce s praxí
katchabinka
. Moc bych se divila, kdyby se nudila. K tomu opravdu neni co dodat
Sanofi: A můžu se zeptat co je to za profesi?
Já jsem v profesi, který (zatím) najde uplatnění vždy a všude. Doufám, že to tak ještě pár let vydrží
Gratuluji k práci. Já doufám, že už na pracák nebudu nikdy muset. byla jsem tam 6 měsíců po VŠ. To byl pád do reality. Naštěstí se nad absolventem mladou holkou slitoval jeden člověk a nastoupila jsem jako sekretářka za minimální mzdu. Dodneška jsem vděčná za tuto šanci.
Do konce mateřské mi zbývá ještě rok, ale už jsem domluvená se šéfem, že moje místo pořád platí a můžu nastoupit kdykoli.
Mysicka + Monika M... nudit se s 80 melouny ? to snad umi jen zoufalec.