Nedávno mi skončila mateřská dovolená, a tak jsem se zařadila do dlouhé řady nezaměstnaných. Moje první cesta vedla na úřad práce.
Vyplnila jsem formulář, předala ho v podatelně a dostala jsem termín.
Na další schůzce mi řekli, že pro mě žádnou práci nemají a že bych si neměla dělat naději, že něco najdu, když mám malé dítě. A dali mi další termín. Tam mi opět řekli, že nic nemají a že mám přijít zase za měsíc.

Tak jsem si nakoupila inzertní noviny, a začala obvolávat firmy a rozesílat životopisy. Obešla jsem několik konkurzů, o kterých nevím, co si mám myslet. Na nic se neptali a opravdu nevím, podle čeho vybírají, koho přijmou. Zvlášť, když všude tvrdí, že se přihlásila spousta kandidátek.

V jiné firmě mi pokládali otázky a chtěli, abych se bodovala od jedničky do pětky jako ve škole. Přijmou pak tu, která se ohodnotí vždy na jedna? A jak poznají, že mluví pravdu? Nevím, ale ani v této firmě to nevyšlo.

V dalším podniku, do kterého mě pozvali s dalšími patnácti žadatelkami na pohovor, jsem absolvovala několik výběrových kol. V prvním jsem vyplnila šestistránkový formulář s otázkami typu - proč chcete pracovat v naší firmě? Co by pro vás znamenalo nepřijetí do firmy? Vaše nejlepší a nejhorší vlastnosti? Kdo byl váš poslední nadřízený a co si o něm myslíte? Jaký plat byste si představovala jako nástupní, po třech měsících a po roce? Pak ještě následoval osobní pohovor.

V druhém kole, kam nás postoupilo šest, podrobně probrali můj životopis, a to i koníčky. Do třetího kola jsme se dostaly dvě a to spočívalo v třídenní zkoušce na pracovišti. A vzhledem k tomu, že já jsem byla první na řadě, tak jsem se výsledek dozvěděla až po týdnu. Byl to hrozný týden.

Ale čekání se vyplatilo. Byla jsem přijatá. Teď už pracuji čtrnáct dní a jsem spokojená.

Takže jestli hledáte práci, připravte se na vše. I když absolvujete deset pohovorů, neznamená to, že jste na jedenáctý připraveni. Bude úplně jiný.

Ale jak se říká: Trpělivost přináší růže.  

         
Reklama