Foto: Vygenerováno pomocí ChatGPT
„S Martinou jsme byly vždycky jako sestry. Věděly jsme o sobě úplně všechno, jezdily jsme spolu na dovolené, trávily víkendy u vína a navzájem jsme si pomáhaly, kdykoliv bylo potřeba,“ popisuje Lenka.
Když Lenka otěhotněla, byla Martina dokonce úplně první, komu to řekla. O rok později čekala dítě i ona. Obě se těšily, že jejich děti budou vyrůstat spolu. „Říkaly jsme si, jak budou naše děti kamarádi, jak budeme jezdit na výlety a navštěvovat se. Ze začátku to tak opravdu bylo,“ vzpomíná Lenka. Postupně si ale začala všímat věcí, které ji znepokojovaly. Martina byla na své dítě velmi přísná, často zvyšovala hlas a netajila se tím, že preferuje tvrdší výchovu, kde má místo i plácnutí přes zadek, ruku nebo pohlavek.
„Nejdřív jsem si říkala, že je to jen únava nebo špatný den. Ale časem jsem zjistila, že takhle mluví na dítě skoro pořád. Okřikuje ho kvůli maličkostem, a když neposlechne, klidně ho plácne nebo opravdu hodně řve,“ popisuje Lenka.
Situace se podle ní zhoršovala i při společných setkáních a Lenčina holčička se začala Martiny dokonce bát. „Jednou jsme byly na hřišti a Martina na svého syna kvůli maličkosti příšerně ječela a pak mu dala na zadek. Všichni se na ni dívali, co je to za cirkus. Chlapeček se rozplakal a moje dcera taky, držela se mě a ptala se, proč je teta tak zlá. Bylo mi z toho hrozně,“ říká.
Lenka zdůrazňuje, že sama není zastáncem toho, aby děti rostly jako dříví v lese, ale snaží se spíš mluvit a vysvětlovat. Rozdíl mezi jejím a kamarádčiným přístupem k výchově je podle ní obrovský. „Nechci Martinu soudit, vím, že každá máma vychovává jinak. Jenže mně je nepříjemné být u toho, když někdo na malé dítě pořád křičí. A ještě horší je, že nevím, jak to vysvětlit vlastní dceři,“ přiznává.
O svých pocitech se pokusila s kamarádkou mluvit, ale nedopadlo to dobře. Martina její slova vzala jako kritiku a reagovala podrážděně. „Řekla mi, že své dítě vychovává tak, jak uzná za vhodné, a že nejsem dokonalá matka, abych ji poučovala. Od té doby je mezi námi zvláštní napětí,“ uzavírá Lenka, která vlastně neví, jestli se dál dokáže kamarádit s někým, kdo se takhle chová k vlastnímu dítěti.
Jak se k tématu staví psychologie a česká právní ústava?
Moderní psychologie i dlouhodobé výzkumy vývoje dítěte potvrzují, že fyzické tresty nejsou efektivním nástrojem zdravé výchovy. Dítě sice mohou krátkodobě přimět k poslušnosti, ale zároveň v něm posilují strach, nejistotu a narušují pocit bezpečí ve vztahu k rodiči. Opakované používání fyzických trestů může vést ke zvýšené úzkosti, problémům se sebehodnotou, agresivnímu chování nebo obtížím ve vytváření důvěry v mezilidských vztazích. Zásadní problém spočívá i v tom, že dítě se neučí porozumět důsledkům svého chování, ale především se učí vyhýbat trestu.
Nová právní úprava v České republice proto nepředstavuje snahu kriminalizovat rodiče, ale spíše jasné společenské vymezení hranice toho, co již nelze považovat za přijatelnou součást výchovy. Smyslem zákona je ochrana důstojnosti dítěte a podpora respektujícího rodičovství, které stojí na komunikaci, bezpečné vazbě a nastavování srozumitelných hranic bez ponižování či násilí. V praxi bude vždy důležité rozlišovat mezi jednorázovým selháním rodiče v emočně vypjaté situaci a dlouhodobým násilným či ponižujícím zacházením, které může mít na psychiku dítěte vážné následky.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Když se jí to nelíbí, tak ať se s tou paní nekamarádí. Anebo, jestliže má dojem, že její kamarádka týrá své dítě, ať to oznámí jejímu manželovi anebo ať na ni pošle OSPOD.
Musim rict, ze ne vzdy je nejake poucovani a vysvetlovani detem to nejlepsi. Nikdy nezapomenu kdyz mi kdysi otec neco vysvetloval a poucoval mne, tak mne to stvalo, ze jsem mu rekla, at mi radeji nareze:-D. Pripadalo mi to jako vetsi tyrani nez par facek.
To je zase problém, boha jeho. Ty děti snad mají nějaké otce. Ti otcové vezmou potomka a užijí si s ním báječný dennebo víkend, zatímco matky spolu můžou kamarádit dál bez přítomnosti dětí, a jít spolu na procházku, na víno a pokec, do sauny nebo někam úplně jinam. Není povinné mít dítě pořád pověšené na sukni, že. A jak si doma svoje dítě každá z nich vychovává, po tom té druhé opravdu nic není. Pokud se Lenka snažila mentorovat a vychovávat Martinu, tak holt narazila, a to se není co divit.