Každá maminka si přeje mít to nejkrásnější a nejchytřejší miminko pod sluncem. Krásnou živou panenku, kterou si nazdobí do nažehlených oblečků, a její šarm a kouzlo ukáže celému světu.

To se daří celkem snadno v úvodních měsících života dítěte. Avšak pak se postupně z čistého, navoněného miminka stává zablácené a čokoládou opatlané dítě, které projevuje své nálady, které nechceme ukazovat vůbec nikomu.

Současná společnost nakládá na rodiče veliké břemeno a častokrát je uvězňuje do pocitu, že dítě je vizitkou jejich kvalit.

  • Rodiče jsou hodnoceni za to, jak své dítě oblékají, stravují, materiálně zabezpečují, vzdělávají či k jakému názorovému přesvědčení je vedou.

Jsou souzeni za křik vztekajícího se dítěte v obchodě, kde se s maximálním úsilím snaží zvrátit právo dítěte, nevzít si to, co momentálně vidí, ač je síla jeho vrozeného vědomí, že svět je místem pro uspokojování jeho potřeb, nezvratitelná.

Je tedy opravdu dítě vizitkou rodiče?

Ze své mnohaleté zkušenosti vedení jesliček a školky postupně docházím k přesvědčení, že dítě není vizitkou rodiče. Je vždy jen vizitkou sama sebe. Ano, rodič musí dbát na to, aby ho dobře živil, pečoval o něj a pomáhal mu utvořit správné návyky, avšak dítě je dítě.

  • Vždy bude dítětem, ať se narodí v jakékoliv zemi či jakkoliv významným rodičům.

Vždy bude zkoumat svět všemi smysly a vracet se domů špinavé a zablácené, se slovníkem bližším světu zvířat a s myšlenkami na to přeskládat vše, co jste si doma právě urovnali.

Každý rodič by se měl tedy zamyslet nad tím, co pro něj dítě znamená. Jakou úlohu v jeho životě zastává, proč ho vychovává a co vlastně dítě v jeho životě dělá.

  • Mnoho rodičů si přeje, aby jejich děti uměly číst, psát, počítat, znaly písničky, říkanky a co nejvíce informací o světě.

Pokud to vše umí, je dítě rozpoznáváno jako výborně vychované. Avšak je tomu opravdu tak? Jsou čtení, psaní a počítání opravdové kvality, kvůli kterým jsme se narodili a díky nimž budeme zažívat pocit uspokojení sám se sebou, radosti ze svého života a budeme projevovat kulturu svého chování?

Nestlingue: www.nestlingue.cz.

Úkolem rodiče je dítě milovat, radovat se ze společného života a výměny lásky, seznámit ho s pravidly, která jsou na světě platné a pomoci mu kultivovat kvality, jež jsou hodné člověka. Tak jako se pes rodí se zuby a schopností kousnout a sežrat, avšak při správném vedení se z něho stává milující přítel a ochránce člověka, tak se i člověk se rodí s nejasnými kvalitami a při správném vedení se z něho stává otevřený, čestný, upřímný, tolerantní, empatický a celistvý člověk, který zná svou sílu, je sám se sebou spokojený a současně s tím je prospěšný svému okolí.

Toto vše je však výsledek procesu vývoje a proměny dítěte v dospělého jedince. Rodiče nemusí klást na sebe a ani na své děti nárok, že by toto vše měly zvládnout již v období svého dětství. V tomto čase se pouze pokládají základní kameny budoucí katedrály jejich osobnosti a sází semena, které ponesou své lahodné plody v období, kdy na ně uzraje čas.

Klára MarkuciováAutorka textu, Klára Markuciová, se zabývá již více než 15 let výchovou a vzděláváním předškolních dětí podle principů učení Montessori.

Přes 10 let je ředitelkou mezinárodní školky a jesliček Nestlingue v Praze na Chodově, která se těmito principy řídí.

Stránky mezinárodní školky a jesliček Nestlingue: www.nestlingue.cz.

 

·   
TÉMATA:
DĚTI