Nošení dětí matkou je staré jako lidstvo samo, jen se na ně vynálezem kočárku trochu zapomnělo. Začátkem devadesátých let se stalo „módou“ nosit děti v klokankách. Jak je to dnes?

klokankaMoje zkušenosti s „klokankováním“:

Seznámila jsem se s ním na JIP pro nedonošené děti v krčské nemocnici. Tam jsem začátkem devadesátých let za pomoci zkušených pediatrů „piplala“ svá předčasně narozená dvojčata.  

Tenkrát nám podobně „postiženým“ matkám doporučila lékařka Paulová, abychom své děti nosily pod tričkem na holém těle. „Těsný kontakt dítěte s tělem matky, její teplo, houpavý pohyb a tlukot srdce mu částečně vynahrazuje předčasně ukončený „pobyt“ v děloze. Tento způsob nošení miminka má blahodárný vliv nejen na jeho tělesný a duševní vývoj, ale i na vzájemný vztah matky a dítěte,“ říkala nám a nebyl nejmenší důvod o tom pochybovat.

A tak jsme poctivě nosily svá křehká robátka pod tričky, kde opravdu spokojeně spala, méně plakala a my měly klid, že je máme neustále pod kontrolou.

Nošení dětí mi připadalo nesmírně praktické, a tak jsem si pořídila klokanky i po té, co nás pustili z „JIPky“ domů. S dítětem v klokance to byla klokankapohoda. Mohli jsme jít na výstavu, pohodlně nakoupit, a nemuseli jsme řešit, jestli se s dvojitým kočárem vejdeme mezi turnikety metra.

Ale občas jsme se i se zlou potázali. Hlavně starší dámy nám spílaly, že tak malým dětem ubližujeme.
„Paní vždyť těm nebožátkům křivíte páteř!“

Nějaké vysvětlování, že nošení dítěte je na doporučení pediatra a že dítěti prospívá, se většinou nesetkávalo s pochopením. „Babky“ lamentovaly a div si na nás neukazovaly prstem, jací jsme nezodpovědní rodiče.

Dnes už se tomu jen usmívám, a když potkám nějakou maminku s dítětem v šátku nebo klokance, vždycky si na to vzpomenu.

Ale zdá se, že dnešní maminky výhod klokanek moc nevyužívají a dávají spíš přednost kočárku. Nebo se mýlím?

Více na www.noseni.cz

Čtěte také

Nejen indiánské babičky nosily děti v šátku

Historie a proměna kočárku