Až na soudní rozhodnutí nemá právo nikdo jiný oddělit dítě od jeho rodičů. Dítě má totiž právo na nepřetržitý kontakt s rodiči. Hovoří o tom nejen čl. 32/4 Listiny základních práv a svobod (děti mohou být odloučeny proti vůli rodičů jen rozhodnutím soudu na základě zákona) nebo § 858 občanského zákoníku (udržování osobního styku s dítětem je součástí rodičovských práv), ale také § 28/3e1 zákona o zdravotních službách. Podle toho má nezletilý pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, případně jím zvolené osoby, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb. A právě tato podmínka bývá někdy předmětem sporu mezi rodiči a zdravotníky.
Foto: Shutterstock
Právo na přítomnost rodiče versus vnitřní řád nemocnice
Pro zdravotnická zařízení mnohdy představuje hospitalizace rodičů spolu s malými pacienty komplikaci. Nedostává se pro ně lůžek a v nemocničních pokojích nebývá mnoho místa. A tak se někdy snaží rodiče od pobytu s dítětem odradit. Zvláště pokud jde o potomka staršího šesti let. Do tohoto věku totiž hradí hospitalizaci rodiče spolu s dítětem zdravotní pojišťovna. Výjimku tvoří pouze případy schválené revizním lékařem. V ostatních případech si rodiče platí hospitalizaci sami. To ale neznamená, že by nárok zůstat s dítětem ztráceli. Jen musí být splněny zmíněné podmínky.
| Přítomnost doprovázející osoby je v souladu s jinými právními předpisy a s vnitřním řádem, ani nenaruší poskytnutí zdravotních služeb. Co si pod tím představit? |
„Vnitřním řádem, a jakýmkoli jiným interním nařízením, je možné vymezit pouze podmínky uplatňování práva v daném zařízení. Hlavním cílem by mělo být zajištění jeho řádného chodu a respektování práv ostatních pacientů. Vnitřní řád může například upravovat, kde se mohou rodiče v průběhu pobytu zdržovat, zda je potřeba se při příchodu a odchodu nahlásit sestře a podobně. Každý subjekt, tedy i zdravotnické zařízení, musí provádět svou činnost v souladu s právními předpisy. Jestliže zákon stanoví právo nezletilého na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, nemůže vnitřní předpis (tedy předpis nižší právní síly, než zákon) zakázat přítomnost rodiče u dítěte. To by bylo možné jen ze zákonných důvodů,“ vysvětluje advokátka Věra Jedličlová, která je také autorkou knihy Příručka informovaného rodiče do porodnice.
Zároveň uvádí, že zákonným důvodem je pouze to, že by přítomnost rodiče narušovala poskytování zdravotních služeb nějakou objektivní překážkou.
„Může se jednat o šíření nakažlivé nemoci (rodič s chřipkou u operace) nebo o případ, kdy by byl rodič namol opilý a hrozilo by poškození zařízení či ohrožení dalších pacientů a podobně,“ vyjmenovává advokátka a uklidňuje rodiče, že zcela jistě nepůjde o umístění židle nebo karimatky vedle postele dítěte či o přítomnost klidného zdravého rodiče u operace dítěte.
Nárok na soukromí versus nárok na přítomnost rodiče
Dalším argumentem zdravotníků proti nepřetržité přítomnosti rodičů v nemocnici by mohlo být narušení soukromí jiného pacienta, a tím i narušení poskytování zdravotních služeb. „Tady dochází ke konfliktu dvou základních práv, a to práva na soukromí a práva na nepřetržitý kontakt dítěte s rodičem. K posouzení, které z nich převažuje, je třeba uvážit, zda je zásah do práva přiměřený a nelze jeho účelu dosáhnout jinak. Poskytovatel zdravotních služeb má navíc povinnost vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob při poskytování zdravotních služeb. Má tedy i povinnost zajistit, aby přítomnost rodiče u dítěte byla objektivně možná,“ uvádí Věra Jedličková s tím, že v situaci, kdy zdravotníci vykážou rodiče z pokoje dítěte, sice nedojde k omezení soukromí druhého pacienta, ale dojde k absolutnímu odepření práva dítěte na přítomnost zákonného zástupce.
„Takový zásah jednoznačně není přiměřený, protože ochrany soukromí druhého pacienta se dá dosáhnout i jinak. Například samostatným pokojem pro rodiče a dítě, nebo umístěním plenty mezi lůžka. Není možné dosáhnout zajištění práva jednoho pacienta tím, že se absolutně potlačí právo druhého, pokud to jde i jinak,“ dodává advokátka.
Nárok zůstat s dítětem vám zůstává i tehdy, když nemocnice nemá kapacitu pro hospitalizaci rodiče spolu s dítětem. Jen nemůžete počítat s poskytnutím lůžka nebo stravy.
Co když vám nechtějí zdravotníci vyjít vstříc?
„V případě, že personál porušuje vaše práva, nepodařilo se to vyřešit na úrovni nemocnice (např. s primářem, vedením nemocnice) a zároveň zdravotní stav dítěte nevyžaduje neodkladnou zachraňující péči, můžete si domluvit převoz do jiné nemocnice nebo další hospitalizaci odmítnout a dokončit léčbu v ambulantní nebo domácí formě péče,“ uvádí Společnost pro zdravé rodičovství Aperio.
Podat pak můžete i stížnost (§ 93–97 zákona o zdravotních službách). Ta se podle druhu pochybení podává k vedení nemocnice, krajskému úřadu, k České lékařské komoře nebo zdravotní pojišťovně. Pokud správní orgán (krajský úřad) postupuje při vyřizování stížnosti nesprávně, je možné obrátit se se stížností k veřejnému ochránci práv.
Vyplatí se ale mít o chování zdravotníků důkazy, a to nejen písemné. „Komunikaci se zdravotníky máte právo si nahrávat i bez jejich předchozího souhlasu, neboť nejde o projev jejich soukromého života. Takto získanou nahrávku můžete použít pouze za účelem ochrany práv svých a dítěte, např. pro policii či soud,“ dodávají odborníci z Aperio.
Zdroj informací: Mgr. Věra Jedličková, Aperio, Práva dětí, Sbírka zákonů
Nový komentář
Komentáře
Tuto možnost matky dříve neměly. Když onemocněla čtyřletá dcerka a nechali si ji v nemocnici / rok 1967 / , pobyla si tam šest týdnů bez možnosti návštěv ! Když jsme pro ni přišli , byl na ni žalostný pohled. Roztřásla se jí bradička a okamžitě se rozplakala , pamatuje si to dodnes . V otrhaném ústavním pyžámku , pořezaná o sklo rozbitého teploměru ; to udělal nějaký chlapec .
V pořádku, ať jsou rodiče s dítětem, ale nevidím důvod, proč to má platit zdravotní pojišťovna. Ta má hradit výhradně tu zdravotní péči. Rozhodně ne ubytování a hotelové služby pro rodiče.
Mám relativně čerstvou zkušenost, pár měsíců, operace slepého střeva dítěte pod 10 let. Nevedla se vlastně žádná diskuze, byla jsem u něj, jak ho uspávali, byla jsem u něj, jak se probouzel. Navlekli mě do plastu, rukavice, rouška, čepička, návleky. Proces na minutu, nejdéle jsem si asi myla ruce. Přítomnost matky, rodiče, je nenahraditelná. Ten strach, co jsem vzala ze svého dítěte na sebe. Nutno říci, že ne v ČR. Ale myslím si, že to asi nehraje roli. Druhá, trochu méně dramatická zkušenost, dcera měla osm měsíců, když nás přijmuli a dali na JIP kvůli dehydrataci, úporné zvracení. Na JIP samozřejmě nejsou postele. Ani ve snu by mne nenapadlo, že bych tam neměla být. Nežijeme v osmdesátých letech. Seděla jsem tři noci v křesle, byla jsem s ní nepřetržitě, když usnula první noc, napojená na hadičky a čidla, šla jsem aspoň na WC. Doma další tři děti.... Kritici těch prý strašně rozmazlených dětí a prý arogantních rodičů.. rodiče dělají také dost práce, co by musely dělat sestry. Už jen to přebalování. Krmení, resp. tedy kojení u kojených dětí, utěšování. Přítomnost rodiče výrazně také zkracuje dobu hospitalizace. Sestra nemá čas, utěšovat strachem ječící dítě. Pamatuji nedávný článek, kdy zavolali policii na matku, která chtěla být u svého malého dítěte, než ho uspí. Ne koukat lékaři pod skalpel. Můj muž říká, že je často rodičům vděčný, jelikož mu velmi usnadňují výkon s dětmi, protože dítě se s rodičem nebojí.
Dobré vědět kdyby někdo tápal. Já ještě doporučím Podpoříte mne v osvětě, spolek Juno Moneta. I přes mail dokáží dobře poradit.
Mé prvorozené dcerce bylo 6 měsíců, kdy nás dětská dr.poslala do nemocnice na 1-2 noci na pozorování. Dcerka plně kojená ve dne, v noci, spala v posteli se mnou a manželem. A při příjmu a sepisování papírů mi sestra a lékařka řekly, že tam mohu být přes den ale v noci ne, nemají pro mne postel, mohu být o patro níž. Řekla jsem že neexistuje, je malinká, kojená, u kojení usíná v noci se budí na mlíčko, jinak neusne a nenechám ji samotnou aby se uřvala. A že pokud teda nemůžeme spát spolu, okamžitě žádám převoz do krajské nemocnice a klidně si i převoz zařídím a od nich chci písemně na papír že nás odmítají nechat spolu nepřetržitě. Najednou se věci hnuly a sestra pouze převezla velkou postel z jiného pokoje. Hrozný problém pro ně a najednou to šlo
nenechat se odbýt a trvat na svém. Věřím tomu, že být tam jiná sestra, udělala by to hned a ne kvůli lenosti nechat miminko bez mámy. Jo a klidně bych si tu postel i převezla sama kdyby to byl jó problém, jen by mi to někdo musel říct, že ta možnost je.