Také vám to něco připomíná? Budeš slavný hokejista (klavírista, vědec...)! Anebo: Ta holka má ale talent (herecký, pěvecký...)! Nejeden z rodičů si představuje svého potomka v úspěšné pozici, na kterou sám nedosáhl. A jde si tvrdě za svým.
Jak to však cítí samotný ústřední aktér, kolem kterého se kolotoč vašeho snažení roztáčí? Mami, tati, já na ten klavír chodit nechci! Nebaví mě dramaťák! Nejdou mi jazyky! Nechci se dřít na gymnastice! A téměř všude stejná reakce: Jen mlč, jednou mi ještě poděkuješ!
Odehrávají se podobné rozhovory i u vás doma? Pak je načase si položit otázku, jestli vám skutečně jde o dobro a budoucnost dítěte, které z toho „ještě nemá rozum“, anebo o ukojení vlastních nenaplněných ambicí.
Možnost volby
Děti je nutné vychovávat, ale zároveň bychom jim měli ponechat možnost samostatného rozhodování a volby. Z hokejisty, který hraje jen kvůli tatínkovu přání, stejně nikdy nebude „špička“ NHL, lámající rekordy v příjmech. Ale třeba vynikající vědec – ano. Jen dejte dítěti možnost třeba vzít do ruky místo hokejky tužku...
Nutila jste někdy své děti proti jejich vůli do činností, které se jim očividně zajídaly? Dosáhl takto „donucený“ potomek v daném oboru zásadního úspěchu? Myslíte si, že se občas musí dítě k nějaké činnosti „přitáhnout“, a jaké s tím máte úspěchy?
Nový komentář
Komentáře
Ja svoje deti nutim furt, sice remcaj, ale kdyz se pak nekde muzou predvest, jak pekne hrajou na klavir nebo fletnu, zacnou sprechtit francouzsky nebo spanelsky...nebo cesky, tak pak se pyrej jak pavice. Jsem zasadne pro nuceni!
maajaa65: Víš, jak jsem litovala synovce? K snídani, k obědu i k večeři měli na talíři od své matky moje děti! A když jsem se jich zeptala, zda naší rodiny nemají plné zuby, svorně to popřeli a pravili, že mají plné zuby matky.Dvojčata byla tehdy ve 3. třídě a jejich brách v 5.
Musím přiznat, že dcera je obětí mých ambicí, nutím ji zejména docházet do školy. Nejprve tak, aby měla základní vzdělání. Posléze tak, aby měla alespoň to střední. Kdybych ji nenutila, do školy by nedocházela, neb tato aktivita je pro ni nezajímavá a nepodstatná. Též jsem ji nutila dělat domácí úkoly a chystat si školní pomůcky, aby tu povinnou školní docházku přece jen absolvovala.Dále jsem ji vždycky nutila, aby se zvláště k učitelkám chovala slušně a zdvořile, taktéž k sousedům a ve společnosti. Nutila jsem ji mluvit slušně a nepoužívat sprostá slova. Když byla ještě velmi malá, tak jsem ji nutila chovat se k dětem hezky a ne je kousat, házet jim písek do očí, či je poškrábat v obličeji.Ano jsem hrozná matka
*Kotě*: ty nejenže "nic neumíš", ale hlavně máš totálně atrofovaný sebevědomí
Mě rodiče do ničeho nenutili a mám jim to za zlé. Své děti nutit budu. Nechci mít doma blumy, co nic neumí, jako jsem já.
kareta: Balet je náhodou bezva, co jsem ho začala dělat, nebolí mě záda.
nutím děti dělat balet, protože jinak by snhnily u TV
Nemám ambice mít doma Pliseckou a Baryšnikova, jen je nedemokraticky nutím zdravě se hýbat. Kontaktní sport pro syna není, plavání mu nešlo, tohle byla nejoptimálnější volba. Učitelka to s nima umí
Mne rodiče nutili vždycky do toho, co dělaly starší sestřenice - hrály na harmoniku, musela jsem taky...šly na ekonomku, musela jsem taky...dlouhá léta jsem je za to nesnášela /myslím tím sestřenice/. Snad jediné štěstí, že mne nenutili do vdavek, když se holky v 19 vdávaly... Své kluky do ničeho nenutím, snad jen toho "parchantíka" v 8. třídě do učení....
Rodiče mě do ničeho nenutili, naopak, já chtěla dělat němčinu, oni s tím nesouhlasili, prý k čemu mi bude. Tak jsem ji začala dělat až jako dospělá. Svoji
jsem do ničeho nenutila, sama přišla s tím, že chce hrát na flétnu, bavilo ji to, ale jenom jako koníček, žádný flétnový virtuos z ní není, ale hrát umí do dneška. Taky dělala pár let balet, dneska vidím, že je úžasně pohyblivá při tanci. Její kamarádku nutili rodiče do klavíru, flétny a krasobruslení. Nedělá z toho nic, sama se přihlásila na lidové tance. A rodičům to nemůže zapomenout, že si přes ni řešili své neuskutečněné sny.
gentiana: prostě člověk musí ty parchantíky nějak přesvědčit, aby si nakonec sami mysleli, že to chtějí. Takhle moje tchýně celý život manipuluje s mým mužem a mně dává rady, jak s ním zacházet, když chci, aby doma něco udělal
Juana: "donutit nenásilnou formou"
No, mě nutili chodit do školy a jak daleko jsem to dotáhla
Dětičky mají mít povinnosti. Když tedy spratče chce na balet nebo na hokej, tak jo, ale na celej rok a žádný skučení, až ho budou bolet nožičky nebo se mu nebude chtít - pokud tedy učitel nebo trenér není idiot. To je pak potřeba rychlého zásahu. S kursy čehokoli může být problém třeba v tom, že dítěti nevyhovuje způsob, jakým se vyučuje, pak stačí zjistit, kde je vada a změnit kurs.
Nikdy jsem do žádného kroužku nechodila a když jsem později chtěla něco dělat, rodiče mě od toho nezrazovali, nic nezakazovali...
Děti do ničeho moc nenutíme, i když syn hraje už několik let golf, ale chtěl to on sám, tak se ho snažíme podporovat, ale současně chceme, aby při tom vydržel. Vnutili jsme mu jeden rok judo, nebyl v tom špatný, a hlavně potřeboval pohyb, ale další rok už jsme mu to odpustili. On ale nějaký sport potřebuje, kdyby bylo po jeho, tak akorát sedí u počítače. Čeho byl ovšem ušetřen, je hudební nástroj. Manžel i já jsme jako dítka povinně chodili na flétnu, já dokonce celých sedm let, a musím říct, že to bylo utrpení jak pro mne, tak pro chudáka nebožtíka učitele. Manželovi zas po flétně vnutil jeho otec klarinet, přičemž on sám chtěl hrát na saxofon. Takže nehraje nakonec na nic. Pravda, jsme vlastně samouci na kytaru, ale tu nám rodiče taky nechtěli dovolit. Proto si myslíme, že by děti měly být podporované v tom, co je baví. Horší je, když je nebaví nic, to by se asi ale k něčemu donutit měli, ale nějak nenásilnou formou.
Teda mě naši nutili akorát mejt nádobí, uklízet si pokoj a tak, ale že by to ze mě udělalo hospodyňku, to fakt ne...
Každý má talent na něco jiného a je nejdůležitější vytipovat, k čemu se nejlíp hodí. Pak není potřeba nutit, stačí jemně vést. Mně se táta snažil vnutit házenou, byla jsem tam jedinkrát a i on tehdy pochopil, že sport a já nejdeme dohromady
. Rozvíjet schopnosti, ne lámat přes koleno.
Ten souhlas měl být s Vivian.
Ono je to tezky. Me rodice do niceho nenutili. Jen se me zeptali, jestli se chci ucit na neco hrat a ja jsem rekla, ze ne. A dneska toho lituju, ze me nenutili, protoze bych moc chtela umet hrat na nejaky nastroj. Zacala jsem se ucit sama, ale nejde to tak dobre, jako kdybych se tomu venovala odmala. Jako moznou cestu bych videla, ze rodic presvedci dite, at to zkusi. Mozna se mu to nakonec zalibi a bude ho to bavit. A kdyz ne, tak i ta kratka chvilka v nem treba zanecha zaklad, na kterem muze pozdeji stavet.
Já dceru nutím do otáčení na bříško
, ale ona na mě peče...
Jinak ji nehodlám do ničeho nutit, ale myslím, že děti by se měly k něčemu trochu vést, aby se zabývaly něčím smysluplným a třeba i rozvíjely přirozené nadání... Ale asi nemá smysl tlačit dítě do něčeho, co ho nebaví, to ho akorát otráví.
Mě naši do ničeho nenutili a nepodepsalo se to na mě nijak negativně... Akorát teda nejsem ani trochu ctižádostivá, ale to s tím asi nesouvisí... Nevím.