Zdárek,
nevím, čím to je, ale jsem úplně jiná než většina žen. Děti nemám ráda. Nechci je a jsou mi protivné. Vyrostla jsem v normální rodině, naši nejsou žádní sociálové nebo tak.
To, že děti nechci, cítím už tak 8 let. Dost lidí si myslí, že názor změním, a možná se tak i třeba za 10 let stane, to nikdo neví, ale dost pochybuji. Mít dítě by pro mě byl konec života. Možná jsem sobecká (asi jo), ale nedovedu si představit noční vstávání, utírání zadku, žvatlání a kupování spousty zbytečností. Prostě to pro mě není a chci se věnovat kariéře.
Když bych do toho přišla, nenechala bych si to (samozřejmě se chráním). Nepřijde mi fér, abych na svět přivedla dítě, když o něj nestojím. Nedala bych mi tu lásku a péči, co potřebuje. Proto raději ne. Doufám, že nikdy nebudu muset jít na interrupci, ale kdybych otěhotněla, jsem přesvědčená, že bych na zákrok šla. (i když se říká, že hormony zmůžou hodně a mění názory, to si netroufám odhadnout). A donosit ho a dát k adopci bych taky nechtěla. Odložených dětí je dost a už jen představa těhotenství mě děsí. Nevím, dítě v těle mi připadá jako vetřelec.
Jsem divná. Vím to. Spousta z vás mě určitě pošle na psychiatrii či mi napíše, že jsem nevyzrálá. Nenabádám k potratům, jen píšu svůj názor, co by pro mě těhotenství znamenalo. Píšu anonymně, protože je mi jasné, jak se do mě všechny pustíte.
Vím, že někdo po dětech moc touží a spoustě párů se zatím "nedaří" a já jim jejich touhu nechci brát ani měnit jejich názor, ale já to cítím takhle.
Milá Žena In,
v prvom rade ďakujem za zaujímavý názor. Veľmi si ho cením, pretože nie každý dokáže o týchto veciach písať... Tá psychiatria nie je na mieste. Poznám viacero žien s veľmi podobným postojom- a nejde o diagnózu! . Vačšinou súvisí s určitými bariérami, ktoré majú častokrát povod v minulosti, predovšetkým v období detstva... Je dobré všetko nechať plynúť prirodzenou cestou... Možno sa raz všetko otočí!
Ak cítite, že sa chcete venovať naplno kariére, tak sa jej naplno venujte!!!
Krásny zbytok dňa :-)
Nový komentář
Komentáře
Dobrý den neznámá,
protože jsem nechtěla na UPT tak mne zploditel dítěte napadl a tím jsem přišla o šanci na vlastní dítě. Vyrostla jsem v láskyplné a činorodé rodině s mnoha zájmy i koníčky a tímtéž bych ráda obdařila Vaše miminko, které čekáte prostřednictvím přímé adopce. V milující náruči mu pootevřít co nejvíce dveří do života, aby si samo vybralo, které otevře a být mu vždy oporou. Lada prazdnanaruc@seznam.cz
a...: ne, to neradím. Ale bývá to tak ne? Pokud lidi děcko nechtějí, vrznou ho do děcáku. Proč by jich tam bylo tolik?
Alenka0010: asi že radíš odkládat nevydařené genetické pokusy do děcáku
Alenka0010: Bez komentáře.
Meander: A proč za hustou?
Alenka0010: A já myslela, že za hustou je tu Nyo
a...: Naplno souhlasím, a ty děti jsou rády, když se jim nepředhazuje, jak se o ně staráme, ale žijeme svým životem. Sem to cítila nedávno, že jsou pyšný, že mám svého koníčka a daří se mi. Dokonce mi začali pomáhat víc v domácnosti.
Anonym: Je spousta žen, kteří si dítě nepořídí, ale většinou je to tím, že se ženou za kariérou a najednou je pozdě. Tyto ženy, ale ještě můžou uvažovat o adopci, ale to spíš ty ženy, kteří dítě bohužel mít nemůžou ze zdravotních důvodů. Myslím si, že kariérový ženský si uvědomí mít dítě, kdy už je pozdě. Taky mám takový názor, že teď o dítěti neuvažuješ a nechceš ho, ale je pravda, že většina žen na to za pár let změní názor (ale nemusí). Je to pouze tvoje věc, ale myslím si, že je to chyba, protože až budeš starší, tak ten život bude prázdnější. Mít děti a potom vnoučata je krásný a život to hodně naplní.
Je to každýho věc, ale když vidím, kolik ženských je napevno rozhodnutých děti nemít, tak bych byla pro to, aby se i výše důchodu stanovovala podle počtu dětí. Nerada bych se totiž dočkala toho, aby moje jedno dítě třeba doplácelo na patnáct bezdětných rodičovských párů, co daly přednost kariéře (a zjevně tudíž mají na stáří našetřeno
)
FAXÍK: Když považuješ děti za jediný smysl svého života můžeš se opravdu dočkat velkého zklamání.Smysl života musíš hledat jen a jen v sobě ne v někom druhém. Dětem je třeba dát svobodu, když dospějí a ne je nutit být součástí své původní rodiny,když člověk dospěje, může svoumpůvodní rodinu cítit jako zátěž,když si rodiče citovým vydíráním vymahají stálé pozornosti , návštěvy atd.... a to vnoučátko může taky třeba žít v nějaké úplně jiné zemi a ty ho vídat nebudeš.
Když mám tři děti,tak aspoň jedno vnoučátko budu mít,ta pravděpodobnost tu je.Hodně věcí v životě dělá člověk pro děti a těší ho to.Mám jiný názor než bezdětné ženy,tak mi to promiňte,prostě žiju pro děti a moc mě to těší...
Koukám, koukám, zase stará obehraná diskuze, podobné téma se tu objevuje snad každý týden. No, lidi jsou různí. Počítám, že za chvilku se tady do sebe pustí bezdětné a ty, které děti mají.
Svůj názor už jsem tady několikrát prezentovala. Pokud děti nechce, ať je raději nemá a je docela nefér, jak tu některé píšete, že vás do toho příbuzní nutí. Já sama si myslím, že na výchovu dítěte je třeba hodně psychicky silná osobnost a opravdu po všech stránkách bezva vztah. Dítě to totiž většinou všechno rozhodí. Proto určitě není dobré porodit dítě partnerovi jen proto, že on ho chce, nebo proto, že to prostě tak má být.
Meander: ale oni mají na výběr, můžou ho přece dát do děcáku, ne?
Těm, na které ty mateřské pudy nepřišly a jsou si jisté, že ani nepřijdou, bych chtěla říct, že je opravdu velký rozdíl, koukat se na nějaké dítě "od vedle" a oproti tomu na svoje vlastní. Každé dítě je takový genetický experiment...můžete na něm sledovat, v čem je po vás, v čem je po otci a podle toho k němu přistupovat. Fakt nevtuším, proč, když se mluví o dětech, vždycky se mluví o miminu. Ta fáze, kdy je dítě mimino, je z pohledu jeho dětství docela zanedbatelná a rychle uteče. Daleko zajímavější je ditě v době, kdy už "bere rozum" a dá se s ním mluvit.
FAXÍK: neidealizuj si to, mohla bys být zklamaná...děti si přece snad nepořizujem proto, abychom nebyli sami,oni přece budou mít svůj vlastní život...
FAXÍK: třeba nebudeš mít vnoučátka, když se tvoje děti rozhodnou, že vlastní děti nechtějí
FAXÍK... kde bereš tu jistotu?
7krásko... tak to já mám to samý. Nesnášela sem žvatlání na děti, jakýkoliv se rozplývání jak je krásný a pod. Když jsem první dceru přivezla z porodnice, byl manžel první, kdo ji přebaloval... nenáviděla jsem procházky s kočárkem.... kam sem mohla, tam jsem děcko nosila (tenkrát ještě nebyly ty nádherné šátky, co teď). Děti mám tři a jsou super ...miluju je jak nikoho a ony to vědí, ikdyž jim vždycky hrozím, že jsou stejně nechtěný.... rozumíme si.
To je vskutku každýho věc. Já ještě děti nemám, ale chtěla bych je, protože jinak bych přemýšlela, jestli nebudu v životě ochuzená o ten mateřský pocit. Je totiž něco jiného se na děti dívat u někoho jiného, popř. je hlídat a mít svoje vlastní.
Mám tři děti a je to něco krásného!Za nic na světě bych je nevyměnila a nesnáším ženy,které se honí jen za kariérou.Ve stáří zůstanou samy a pak to pochopí..Já budu mít radost z vnoučátek a hlavně nebudu sama!!!!
Teda ja ziram, kolik je holek, co nechteji mit deti. Jsem rada, ze jsem nebyla sama (nez jsem mela dite), kdo mel stejny postoj, jen skoda, ze jsem to nevedela driv, abych se necitila jako exot. Za meho mladi (je mi 39) by to bylo byvalo povazovano za smrtelny hrich nebo minimalne za projev nenormalnosti rict, ze nechci mit deti.
Nyni ovsem velice doporucuji mit deti, minimalne proto, ze clovek pozna cit, jaky driv k nikomu nepoznal, aspon ja jsem to tak mela a mam. Nejradsi bych s dcerou byla kazdou minutu a porad se s ni mudlala a hrala a tak vubec. Porad mam pocit, ze si ji dost neuzivam, ze jsem s ni malo a ze cas s ni desne rychle leti a - a pritom jsem s ni porad krom jednoho dne v tydnu, kdy chodim do prace. Kam se na to hrabe zamilovanost do chlapa - a je to cim dal silnejsi. A to jsem taky v podstate cynicka, skepticka a lina zenska, co by si nejradsi jen uzivala a o nikoho se nestarala...
verlit: ta posledni cast ale prece neni tak spatna