Milá redakce,

když čtu dnešní články na téma tělesných trestů, tak se mi jich vybavilo hned několik.

Ze základní školy si pamatuji hned několik trestů -  jedna  "souška učitelka" s oblibou trestala několika způsoby. Její nejoblíbenější bylo házení křídy či klíčů po žácích, kteří vyrušovali. Pak taky s oblibou používala takové ty veliké rýsovací pomůcky (nevím, jestli je měli i na ostatních školách, ale u nás na ně byla nástěnka a bylo tam velké dlouhé pravítko, trojúhelník a kružítko), ale nikdy to nebylo nijaké surové bití, spíš takové výchovné klepnutí. A přesně jak se říká - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne - tak tady se tak dlouho bilo, až se pravítko přelomilo, muselo se dát opravit a byl pokoj.

Někdy používala i tahání za vlasy, ale co bylo snad nejhorší, když někdo žvýkal. Na to byla přímo vysazená a když někoho takového načapala, tak mu žvýkačku nalepila do vlasů.

Ale co nezapomenu asi nikdy, bylo její oslovení "ty blbečku". Nemůžu si pomoct, ale ráda na to vzpomínám, protože ona to říkala tak zvláštně - těžko se to vysvětluje, takovým zvláštním tónem a intonací, že v tom bylo něco fascinujícího. Jako učitelka byla moc fajn, já jsem s ní problémy nikdy neměla a většinou tyhle její tresty směřovaly na spolužáka Hromádku, který už se podvědomě kryl, když procházela uličkou.

Jinou kapilotou pak byla naše třídní učitelka na druhém stupni. Byla to tělocvikářka a nebyla žádné tintítko. Používala vcelku zábavné a užitečné tresty pro děti, které před jejím příchodem zlobily. Často totiž chodila do hodin s několikaminutových zpožděním, a tak bývala určená služba, která měla hlídat pořádek a klid ve třídě a zlobivce napsat na tabuli. No a koho tam napsali, tak pak musel dělat dřepy... podle nálady. Někdy 20, někdy 50. Myslím, že nám to všem jedině prospělo.

No a doma? Vlastně si tresty moc nepamatuji. Byli jsme s mamkou dlouho sami a ona nás nikdy přehnaně netrestala. Sem tam pohlavek nebo tak.
Bohužel na mém bratrovi je to teď znát, že by býval byl potřeboval tu pádnou mužskou  ruku, která by ho zavčasu nasměrovala na správnou cestu, aby z něj nevyrostl takový grázl, jako je teď. Možná si budete myslet, že je to hodně radikální názor, ale dítě si musí autoritu rodičů nebo učitelů uvědomit.  Někdy je jedna facka lepší než tisíc domluv a  zákazů. Myslím, že kdyby to tak tenkrát bylo, tak se dneska nemusela mamča bát, že ji bratr zbije, protože někdy k tomu nemá daleko. Ale to už je na jiné povídání.

Suma sumárum - tělesné tresty, jako je občasné plácnutí či pohlavek, schvaluji (doma), ale pouze v případě, že dítě je opravdu extrémně zlobivé. Navíc dítě musí chápat, zač je trestáno. Trest bez pochopení vede jedině k ukřivděné dušičce a dalším problémům a naschválům, protože dítě se zašprajcuje.

Zatím děti nemám, ale s manželem jsme se shodli, že tohle je model výchovy, který bychom chtěli dodržovat.
Jadwiga

Jadwigo, děkujeme za příspěvek. Souhlasím, dítě musí vědět, za co je trestáno. S těmi pohlavky bych si to ještě rozmyslela... Prostě vím, že to jde i bez nich.

Dnešní téma jsou tělesné tresty:


Souvisí tělesné tresty s násilím ve společnosti?

K čemu vychováváte děti?

Trestají učitelé v dnešní škole?

Znáte jinou výchovu než domluva/facka?
Pochubte se!

Proč nemáme tělesné tresty také ve věznicích,
když je máme v rodinách?
Co se má a nemá?


Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz


TÉMATA:
DŮM A BYT