„Musím říct, že se za sebe trochu stydím, ale nemůžu si pomoc. Když se se mnou chce Kamila vidět, pořád se na něco vymlouvám, tvrdím, že nemáme čas, a přitom potom sedíme se synem doma na zadku, aby nás náhodou někde venku nepotkala. Důvod je přitom zdánlivě malicherný, ale mě proste trápí a nedokážu se přes to jen tak snadno přenést,“ svěřuje se Renata.

a5ea0dd24cd30-obrazek.jpg
Foto: Olegg/Shutterstock

Zatímco Renata je maminkou chlapečka, kterému je dvaadvacet měsíců, Kamila má doma o čtrnáct dní starší holčičku. Holčička je na svůj věk poměrně napřed, alespoň ve srovnání s Renatiným synem. A to je důvod, proč se Renata trápí a svůj kontakt s kamarádkou omezila na minimum.

„Když byli oba ještě malá miminka, tak jsme opravdu jezdili na společné procházky s kočárkem a pravidelně se navštěvovali. Jenže pak začala být Kamilina dcerka Rozárka dost napřed a já jsem se neubránila srovnání se synem a začalo mě to hrozně mrzet. Daník je totiž takový línější a pomalejší, podle pediatričky s ním není nic špatně, jen má prostě svůj čas, ale s manželem jsme z toho rozladění,“ tvrdí Renata.

Zatímco Rozárka začala chodit už po prvních narozeninách, Daník udělal první kroky až ve dvaceti měsících a celkově je mnohem méně obratný než malá holčička, která všude vyleze a všechno zkoumá. Zaostává za ní i co se mluvení týče. Rozárka už skládá i víceslovné věty, ale Daník neřekne kromě skřeků, které připomínají slova máma a táta, nic.

„Nemůžu si pomoct, ale když vidím, jak je na tom Rozárka ve srovnání s Daníkem, hrozně mě to mrzí a pokaždé, když se společně vidíme, tak se to ještě prohlubuje. Na jednu stranu vím, že by se děti neměly srovnávat a Daník všechno dožene, ale trpělivost nikdy nebyla mojí silnou stránkou,“ uzavírá Renata.

O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:

Renata zmiňuje, že trpělivost není její silnou stránkou, chtěla by aby byla? Co všechno jí netrpělivost znemožňuje nebo kazí? Jak by vypadal její ideální trpělivý stav?
Jak se cítí, když děti porovnává anebo je ve styku s kamarádkou? Terapie je bezpečné prostředí pro myšlenky, za které se třeba i stydíme a je uvolňující je vyventilovat. Co ale pak s nimi? Renata vypadá, že ví, že se děti nemají srovnávat, je to něco, co zná i ze svého dětství? Co všechno je za tím porovnáváním? Co by v této situaci potřebovala, co je reálné splnit? Co podle ní určuje hodnotu jejího syna a jak se o tom doma baví? Mnoho otázek, které bychom možná ani neprobraly všechny. Možná si Renata chtěla jen promluvit. To všechno bych zjistila při osobním setkání. 

57ed378a1019c-obrazek.jpgKristína Pelikánová je jednou ze zakladatelek platformy Feministické terapie, pracuje jako terapeutka, psychoterapeutická poradkyně a lektorka. Má vystudovanou Pražskou vysokou školu psychosociálních studií a absolvovaný psychodynamický psychoterapeutický výcvik. Během sezení se často s klienty vrací do minulosti, do důležitých a často traumatických momentů, které ovlivňují klientovu přítomnost i budoucnost.

Do terapií zahrnuje i feministický aspekt, a to tak, že poukazuje, že naše životy ovlivňuje kromě nás samotných i společnost, od které se nelze oddělit. Zabývá se tématy duševního zdraví, zotavení s duševních onemocnění a provázení během procesu zotavování, vztahy, vyhořením, prokrastinací. 

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.