Katčin chlapeček Pája chodí od prvního září do školky. Má dva roky a osm měsíců, krásně se sám nají a samozřejmě je bez plínek. Už dříve s ním maminka chodila na krátké návštěvy do školky,
A konečně, od 1. září čekala školka i na Páju. Měl chodit jen do oběda a potom si jej maminka brala domů, protože je doma s mladším chlapečkem. První den proběhl bez problémů, druhý den se Pájovi moc nechtělo, a dokonce chvíli plakal, když maminka odešla. Další dny už ale probíhaly naprosto bez problémů. Pája se každý den těšil na své oblíbené spolužáky, na hraní na písku, na vycházky.
Maminka Katka: "Zpočátku se Pavlíkovi moc nechtělo zůstávat ve školce. Pořád se ptal, proč nemůže být se mnou doma, když jeho mladší bráška může, proč s ním bráška nezůstane ve školce a proč tam nezůstanu i já. Vysvětlila jsem mu, že bráška chodí do školky pro mimina, která nosí plínky (on je přece velký kluk, který chodí do školky pro velké děti) a já že musím chodit do práce, kam žádné malé děti nesmí. Kupodivu si dal říct, a tohle vysvětlení mu stačilo, aby ve školce zůstával s klidnou dušičkou."
Ale co dělat, když musíte nastoupit do práce a vašemu dítěti se ve školce nelíbí? Jak to funguje v praxi v mateřské školce?
Alena Kolaříková, učitelka v MŠ: "Při adaptaci na nové prostředí mateřské školky velice záleží na tom, jaké dítě k vám nastupuje. Jsou děti, takoví malí suverénci, na kterých ani nepoznáte, že jsou v cizím prostředí. Nebojí se ani nás, učitelek, ani dalších dětí. Do kolektivu se začlení hned po vstupu do třídy, s ostatními dětmi většinou vycházejí moc dobře. Takovýmto dětem se často ani nechce ze školky domů. Přesně tenhle případ je malý Pája.
Pak jsou ale děti, kterým se ráno od maminky vůbec nechce. A především, nejsou-li ještě na prostředí školky zvyklí. Takovéto děti většinou vezmeme do třídy i s maminkou (pokud ovšem maminka nespěchá do práce) a snažíme se je nějak zabavit a zapojit do hry s ostatními dětmi. Na většinu takto bázlivých a uplakaných dětí tato taktika funguje.
Trošičku složitější situace nastává, když maminka odvede dítě do školky a musí ihned odejít, protože spěchá do práce. Tyto děti pak pláčou delší dobu po jejím odchodu a je problematické odpoutat jejich pozornost na něco jiného."
Jak pomoci dětem s adaptací na mateřskou školku? Poradí psycholožka Jitka Jeklová...
"Děti by měly mít možnost začít navštěvovat školku pozvolna. Tzn. že např. první měsíc si tam budou chodit s maminkou jen na hodinku či dvě chodit hrát, další měsíc pak začnou chodit samy pouze do oběda a teprve později začnou ve školce i spávat. Uvedené doby jsou pouze orientační a je třeba je přizpůsobit každému dítěti individuálně.
Dětem je opravdu nutné poskytnout dostatek času, aby si mohly přivyknout na novou situaci a změnu dosavadního životního řádu. V žádném případě tedy není vhodné, když dítě začne docházet do mateřské školky bez pozvolného seznámení se se školkou a navíc hned na velmi dlouhou dobu (např. 8 a více hodin). Pokud si dítě nemůže ve školce zvyknout, je třeba mu dopřát čas a případně se i vrátit k výše popsanému přístupu.
Není dobré ale dětem lhát. Rodiče by neměli slibovat, že se vrátí za chvilku, když vědí, že přijdou až za několik hodin. Pokud už něco slibují, pak nějakou zajímavou odměnu, např. ve formě společné večerní hry, či návštěvy cukrárny, ZOO (o víkendu) a pod. Děti je třeba pozitivně
V podstatě si ve školce všechny děti zvyknou, ale je nutné myslet na to, že děti jsou velmi různé, a některým tedy zvykání trvá podstatně déle."
Maminka Gábina vzpomíná na dobu, kdy její, tehdy tříletý, Matěj začal chodit do školky: "Tak nějak jsme přeskočili fázi postupného zvykání na školku a Matěje jsme dali od září do školky, rovnou i na spaní. Dostala jsem nabídku zajímavé práce, takže to vlastně nešlo jinak řešit. Hned první den mi volali ze školky, že Matěj není k utěšení a že vpodstatě celé dopoledne v kuse pláče, dostal horečku a zimnici a že si mám pro něj přijet.
Samozřejmě, že jsem pro něj přijela a další týden se před ním slovo školka nesmělo ani vyslovit. Když jsem se jej pokusila po týdnu vzít do školky, dostal opět záchvat hysterického pláče a vysokou horečku. Pediatrička mi poradila dětskou psycholožku, která mě seznámila s možností postupného přivykání na školku. Samozřjemě, že to pro mě znamenalo komplikaci, musela jsem si vyběhat odklad nástupu do práce o dalších šest týdnů a začala jsem s Matějovým nástupem do školky pěkně od začátku, po malých kousíčkách.
Postupné přivykání se vyplatilo, Matěj dnes chodí do školky rád a všichni jsme spokojení. Škoda jen, že mě takovéto řešení nenapadlo dříve nebo že mě s ním dříve někdo neseznámil. Ušetřila bych Matěje stresu a sebe dodatečných problémů."
Jak si ve školce zvyká nebo zvykalo vaše dítě? Máte nějaké vlastní vyzkoušené tipy, jak dítěti přivykání na nové prostředí usnadnit?
Nový komentář
Komentáře
Když mi šla starší dcera do školky, bylo jí tři a půl a já byla s druhou dcerkou v devátém měsíci těhotenství. Do školky se těšila a když jsem s učitelkami mluvila o možnosti spaní po dobu mého pobytu v porodnici, řekly mi, že to můžeme zkusit rovnou. Občas prý děti dělají problémy, když chodí po obědě a později tam musí spinkat. Tak jsme to zkusili. Já byla doma na nervy, co tam moje zlatíčko dělá, jestli nepláče a tak. CVe tři už jsem byla nastoupená před školkou a dcerka mě uvítala slovy: "Mami, proč jsi pro mě přišla tak brzo, ještě jsem si nepohrála"? V půl třetí totiž vstávali a než se stačila obléknout a nasvačit, přišla jsem pro ní a ona si prostě nestačila pohrát. S druhou dcerou jsem byla doma do čtyř let. Pak měla jít na pět dní na zkoušku. jenše ve školce se objevil průjem a tak jsme tam byly dva dny. Po týdnu jsem nastupovala do nové práce a tak muse jít "natvrdo" i se spaním. Co vyváděla při mém odchodu, se nedá popsat. Vinula se kolem mě jako liána a dvě učitelky jí ode mně nemohly odtrhnout. Řvala jako hysterka. Seděla jsem v šatně a klepala se jako ratlík. Za dvě minutky přišla ředitelka a řekla mi, že už je malá v pohodě a hraje si. Hrála na mě divadýlo. Víckrát už to nezkusila. Dnes už chodí druhým rokem a moc se jí to líbí. Pravdou ale je, že pokud nemusí, tak tam spát nechce. Ale letos mají pro předškoláčky "nespavou" třídu a to se jí, myslím, bude líbit a vydrží tam do odpoledne bez potíží. Čili shrnuto, jedna řvala, když měla jít domů a druhá, když měla jít do školky.
lenka007: Ty jo, to zní jako sen... Do Havířova to je od nás co bys kamenem dohodil...že bysme se přestěhovali
Landriel: náš
si taky myslí, že všechny děti musí být kamarádi
...
...
lenka007: no to je dobrý, nikdo mě nebil tak dobře
ptal=ptala
Náš matýsek je takový "herec" - když jsem se ho ptal jak bylo ve školce, tak mi říká "Dobře, nikdo mě nebil.." Do toho jeho nevinný
kukuč.
Pajinka: Žábina: no jo, ona je taková, že se chce s každým hned kamarádit a hrát a tak nečekala, že ji někdo nebude chtít.
Landriel: no vida benigní agresivita...
...ne vážně, chudinka, ať jí to moc nebolí...i na dušičce
....
lenka007: taky závidím, to je prostě skvělý
...to se dětem ze školky ani nebude do školy chtít
...
Landriel: Chuderka.
lenka007: taky závidím, i když naše školka má taky kroužky a různé akce, přesto páteční přespávání a sobotní provoz nemají. Dnes byla
poprvé po nemoci a když jsem si pro ni před obědem přišla, plakala, že ji nějaká holčička bouchla lopatkou do čela.
lenka007: Jinak by to asi nedělala
, to se tedy máte, upřímně závidím, kéž by takových bylo více.
Žábina:
Je fakt, že paní ředitelka dětma žije.
Pajinka: No to je právě to nejlepší my platíme cca. 1100,- Kč. V tom je jídlo, školka, sauna. Za kroužky platíme: keramika 100 Kč
angličtina 50 Kč a flétna 50 Kč. Dobrý ne ???
lenka007: to není jen školka - to je druhý domov
...
lenka007: A když je soukromá - kolik za ni platíte? Moje spolužačka měla chlapečka v jeslích za 6.000 měsíčně, to už si pak člověk rozmyslí, jestli se vyplatí jít do práce.
Pajinka: V Havířově je to soukromá Mateřinka.
lenka007: To teda je super, kde je tak skvělá školka - prozradíš?
šája: Výjimka potvrzuje pravidlo.
Pepenkaa: Ježíši, ty mi mluvíš z duše.....
Jsem na tom stejně jako ty
DÍKY ZA JESLE
Pajinka: Ne každý tatínek může mamince na RD účinně pomáhat. Můj muž například neví ani den dopředu, na jakou stavbu pojede a kdy se vrátí domů....a nedej bože, aby si plánoval něco dva týdny dopředu s tím, že bude jeden den v týdnu doma....
Větu "jaký si to uděláš, takový to máš" strašlivě nenávidím, úžasné zlehčení....u nás bohužel platí, jaký nám to jeho šéf udělá, takový to máme....a můžeme si zkusit něco namítat...nelíbí se ti to? Nemusíš už zítra chodit...jak prosté
Já už jsem tady několikrát psala, že máme úžasnou školku. Minulý pátek jsme měli orientační schůzku a paní ředitelka přišla opět s novinkama - tak třeba: máme možnost jedenkrát v měsíci mít páteční spinkání ve školce (aby si rodiče mohli zajít někam užít), pak budeme mít školku i dvě soboty pžed Vánocema (aby mohly maminky upéct a uklidit) o prázdninách by chtěla pronajmout nějakou chatu, na kterou by děťátka mohly na týden přijet do "Školky v přírodě". Taky máme možnost využívat školku i poté, co už prcek bude prvňáček, a to jako školní družinu. Některá z učitelek vyzvedne děti ze školy, a přivede do družinky, a my už si je zase vyzvedneme jako jsme byli zvyklí. Není to super...
Pepenkaa: proč by se nemohlo dát adoptované dítě do jeslí ? Je snad nějak odlišné od jiných dětí ? Přece v těch jeslích vůbec nemusí rodiče říkat, že je adoptované, ne ? Mě spíš překvapuje, že dnes ještě vůbec jesle existují, u nás na sídlišti z nich udělali hospodu.