Dítě mi ve školce pláče

Katčin chlapeček Pája chodí od prvního září do školky. Má dva roky a osm měsíců, krásně se sám nají a samozřejmě je bez plínek. Už dříve s ním maminka chodila na krátké návštěvy do školky, hlavně když si děti hrály na písku. A tak se do školky Pája těšil. Vždycky když šli s maminkou kolem, táhnul ji ke školce a chtěl jít za dětmi.

A konečně, od 1. září čekala školka i na Páju. Měl chodit jen do oběda a potom si jej maminka brala domů, protože je doma s mladším chlapečkem. První den proběhl bez problémů, druhý den se Pájovi moc nechtělo, a dokonce chvíli plakal, když maminka odešla. Další dny už ale probíhaly naprosto bez problémů. Pája se každý den těšil na své oblíbené spolužáky, na hraní na písku, na vycházky.

Maminka Katka: "Zpočátku se Pavlíkovi moc nechtělo zůstávat ve školce. Pořád se ptal, proč nemůže být se mnou doma, když jeho mladší bráška může, proč s ním bráška nezůstane ve školce a proč tam nezůstanu i já. Vysvětlila jsem mu, že bráška chodí do školky pro mimina, která nosí plínky (on je přece velký kluk, který chodí do školky pro velké děti) a já že musím chodit do práce, kam žádné malé děti nesmí. Kupodivu si dal říct, a tohle vysvětlení mu stačilo, aby ve školce zůstával s klidnou dušičkou."

Ale co dělat, když musíte nastoupit do práce a vašemu dítěti se ve školce nelíbí? Jak to funguje v praxi v mateřské školce?
Alena Kolaříková, učitelka v MŠ: "Při adaptaci na nové prostředí mateřské školky velice záleží na tom, jaké dítě k vám nastupuje. Jsou děti, takoví malí suverénci, na kterých ani nepoznáte, že jsou v cizím prostředí. Nebojí se ani nás, učitelek, ani dalších dětí. Do kolektivu se začlení hned po vstupu do třídy, s ostatními dětmi většinou vycházejí moc dobře. Takovýmto dětem se často ani nechce ze školky domů. Přesně tenhle případ je malý Pája.

Pak jsou ale děti, kterým se ráno od maminky vůbec nechce. A především, nejsou-li ještě na prostředí školky zvyklí. Takovéto děti většinou vezmeme do třídy i s maminkou (pokud ovšem maminka nespěchá do práce) a snažíme se je nějak zabavit a zapojit do hry s ostatními dětmi. Na většinu takto bázlivých a uplakaných dětí tato taktika funguje.

Trošičku složitější situace nastává, když maminka odvede dítě do školky a musí ihned odejít, protože spěchá do práce. Tyto děti pak pláčou delší dobu po jejím odchodu a je problematické odpoutat jejich pozornost na něco jiného."

Jak pomoci dětem s adaptací na mateřskou školku? Poradí psycholožka Jitka Jeklová...
"Děti by měly mít možnost začít navštěvovat školku pozvolna. Tzn. že např. první měsíc si tam budou chodit s maminkou jen na hodinku či dvě chodit hrát, další měsíc pak začnou chodit samy pouze do oběda a teprve později začnou ve školce i spávat. Uvedené doby jsou pouze orientační a je třeba je přizpůsobit každému dítěti individuálně.

Dětem je opravdu nutné poskytnout dostatek času, aby si mohly přivyknout na novou situaci a změnu dosavadního životního řádu. V žádném případě tedy není vhodné, když dítě začne docházet do mateřské školky bez pozvolného seznámení se se školkou a navíc hned na velmi dlouhou dobu (např. 8 a více hodin). Pokud si dítě nemůže ve školce zvyknout, je třeba mu dopřát čas a případně se i vrátit k výše popsanému přístupu.

Není dobré ale dětem lhát. Rodiče by neměli slibovat, že se vrátí za chvilku, když vědí, že přijdou až za několik hodin. Pokud už něco slibují, pak nějakou zajímavou odměnu, např. ve formě společné večerní hry, či návštěvy cukrárny, ZOO (o víkendu) a pod. Děti je třeba pozitivně motivovat a ne je strašit (a už vůbec ne školkou!) či je za problémy s přivykáním trestat.

V podstatě si ve školce všechny děti zvyknou, ale je nutné myslet na to, že děti jsou velmi různé, a některým tedy zvykání trvá podstatně déle."

Maminka Gábina vzpomíná na dobu, kdy její, tehdy tříletý, Matěj začal chodit do školky: "Tak nějak jsme přeskočili fázi postupného zvykání na školku a Matěje jsme dali od září do školky, rovnou i na spaní. Dostala jsem nabídku zajímavé práce, takže to vlastně nešlo jinak řešit. Hned první den mi volali ze školky, že Matěj není k utěšení a že vpodstatě celé dopoledne v kuse pláče, dostal horečku a zimnici a že si mám pro něj přijet.

Samozřejmě, že jsem pro něj přijela a další týden se před ním slovo školka nesmělo ani vyslovit. Když jsem se jej pokusila po týdnu vzít do školky, dostal opět záchvat hysterického pláče a vysokou horečku. Pediatrička mi poradila dětskou psycholožku, která mě seznámila s možností postupného přivykání na školku. Samozřjemě, že to pro mě znamenalo komplikaci, musela jsem si vyběhat odklad nástupu do práce o dalších šest týdnů a začala jsem s Matějovým nástupem do školky pěkně od začátku, po malých kousíčkách.

Postupné přivykání se vyplatilo, Matěj dnes chodí do školky rád a všichni jsme spokojení. Škoda jen, že mě takovéto řešení nenapadlo dříve nebo že mě s ním dříve někdo neseznámil. Ušetřila bych Matěje stresu a sebe dodatečných problémů."

Jak si ve školce zvyká nebo zvykalo vaše dítě? Máte nějaké vlastní vyzkoušené tipy, jak dítěti přivykání na nové prostředí usnadnit?