Dítě mě připravilo o kamarádku

40ka: Jsi svobodná máma? Nemáš manžela, který by se o tebe a děti staral? Přece nemůžeš mít jen tu mateřskou, to není možné!

Taky jsem chodila v hezkých šatičkách, lodičkách, pokud jsem měla první dítě. Když se mi po dvou letech narodili „zbojníci“ a po čase začali běhat, skončila jsem v džínách a teniskách. S vděčností vzpomínám na vynálezce kočárků „golfové hole“, ze kterých přikšírovaní lumpíci nedokázali utéct. Bývali vypouštěni až v lesoparku, kde jim nehrozilo tolik nebezpečí.
Ona elegance je důležitá, ale zkuste nadhánět tři mrňavé potomky v lodičkách na podpatku. Takže určitá účelnost oděvu k malým dětem patří. Ale nemusí to být zrovna tepláky.

hv: to je fakt super. Hezky to píšeš. Je to ze života a je to hlavně pravda, a lze si přitom lecos uvědomit. Mimi má prostě přednost.

kubikm: nechtěla jsem naznačit, že je opsaný ...napsala jsem jen to, co jsem cítila....možná je to nějaká moje osobní vzpomínka...fakt jsem přemýšlela, ale nepřišla na to....

hv: moc hezky jsi to napsal, ÚPLNĚ TO VIDÍM....

clarCa: když vnučka byla ještě malá, měla chuděra řemínky...strašně blbě se to přebalovalo, tak jsem se snažila a v tom prsk....měla jsem na novém triku krásnou šerpu ze žluté stoličky....než jsem jí do přebalila....už jsem to nikdy nevyprala

PS - nemyslím to ironicky - jsou maminky, které se malují a zvládají i to mazlení s dětmi. Mně osobně to přijde takový divný, ale já se nemaluju nikdy.

Vivian: "vzít si na sebe něco hezkýho..." Když jsi během hodiny třikrát poblinkaná, jednou počůraná dvakrát ti dítě vyrazí z ruky to, co zrovna neseš (třeba svoje jídlo, v druhé ruce vláčíš prcka), tak zjistíš, že už nemáš co na sebe. Takže nakonec doma na sebe něco hodíš a ty hezké a ČÍSTÉ věci si necháváš na ven.
Účes - oslintané ručičky se nejhůře chápou vlasů stažených do drdolu nebo naopak vlasů ostříhaných na ježka; používat nějakou chemii na vlasy a na obličej si rozmyslíš, pokud ti po výše jmenovaných partiích neustále sahá mimčo, které si ruce následně cpe do pusinky. Navíc - nevím jestli bych chtěla být nalíčená a pak nedat mimču ani pusu, nepřitulit si ho, abych do něj neotřela všechny ty malovátka.... Ale třeba to tobě vadit nebude a bude pro tebe důležitější být nalíčená....

všem dnešním diskutujícím chci moc poděkovat
ač různé názory, tak velice slušné, tak by to mělo být

Vivian: Vivi, ta maminka, ktera ji NORMALNE, spis hubne... Ja jsem byla jak vyzle... Upravene vyzle, ja jsem se po ranu i malinko nalicila - abych si nepripadala uplne blbe...

Neni prave o tomhle to prave pratelstvi? Prekonat ruzna problematicka obdobi, snad nikdo "nezblbne" trvale (nemluvim jenom o detech, ale o vsech vyjimecnych situacich, ktere ovlivni nasi psychiku), proste tam, kde je vzajemny cit a vztah, to nenarusi nic a tam, kde to narusi, to zase neni prave pratelstvi. Mimochodem, s mimcem jsem litala jako hadr na holi, na vsechno sama, pomoc zadna ani nahodou. Nikdy jsem ale nechodila ani pocintana ani neupravena, presne jak pise Morgan, delala jsem to pro sebe, s muzem jsem uz v tu dobu nezila.

Vivian: no, některý to omlouvaj tim že nestíhaj jak lítaj kolem mimi...ale těch pár minut by si fakt každá rozumná mamina na sebe najít měla - už pro svůj vlastní pocit!

Morgan: nechci bejt ani neupravená ani mluvit jen o prdíkách a blinkání Proč jsou vůbec ty maminy tak neupravený? O.k., chápu, že můžou ztloustnout... ale učesaná a lehce nalíčená jsem za 5 minut a vzít si na sebe něco hezkýho přece nebolí, ne?

No ale najdou se typy lidí,kteří lidem dlouho mluvícím na jedno téma stále dokola,řeknou zkrať to nebo final cut a jim třeba dojde,že by měli přehodit výhybku,že poslouchat jakýkoli monolog,bez možnosti se rozhovoru jakkoli účasnit,jen trpně poslouchat,asi není ono.
Těm chytřejším to dojde.

Dost záleží,kdy si kdo dítě pořídí.Pokud je to kamarádka ze školy a má dítě během studia spojují vás stále společná témata jako škola,řešíte plno jiných věcí,než dítě a to vlastně ani nepocítíte.
Nesouhlasím,že je to žárlivost na dítě,ta se možná může dostavit později,když se někdo pokouší dítě mít a nejde to a okolo se to jiným daří.
Z jakého důvodu hlídat kamarádce dítě jako povinnost???Každý má své starosti a opravdu nepovažuju za kamarádku někoho,kdo si jede po své lajně a hustí do vás jen problémy a řeči o dítěti.
Taková slepice jsem nikdy nechtěla být a myslím,že jsem ani nebyla.
Tohoto jsem se vždy chtěla vyvarovat,obtěžovat holky třeba bezdětné řečma o dítěti.Může jim to být i nepříjemné.
Lidé mají hledat společná témata,co je spojuje a ne co je rozděluje,navíc,ne každý po dítěti touží a ta zkušenost je taky nepřenosná.
Mně nikdy nevadily holky s dětma,pokud jsem dítě neměla.Ale s takovým typem,výše popisovaným,bych si neměla,co říct.
Jak se říká,vše je otázka organizace,mám čas a všichni mají čas,chtějí li.
To znamená,že se dá i s dítětem běhat třeba po buticích,pokud někdo chce.
Dnes je plno věcí,co to lidem umožňují.
Já s dcerou cestovala takřka od narození a snažila jsem se chodit ven a mezi lidi,za kulturou atd,jak jen to šlo.
V pokecaných teplákách bych nechodila,to neomlouvám.
Ano,připadá mi to sobecké zaměřit se na sebe,a mluvit si svůj monolog jen o dítěti.
Moje sestra měla kamarádku,spolužačku do té doby,než ta si našla svého prvního kluka v životě,vdala se a narodilo se jí dítě a od té doby ji nikdo neviděl.Jen do té doby to byla kámoška.
Je to i přesně podle toho receptu,co říkají psychologové,lidi by nikdy neměli zapomínat na kamarády,veslovat mají oba dva a ne jen jeden,nikdy nevíš,koho budeš kdy potřebovat.
Takoví ti,co mluví jen o dítěti a druhého neposlouchají a nesnaží se najít společné téma,ti patří podle mně přesně do této kategorie.
Moje kamarádka měla dítě v 18,v době,kdy já zdaleka o dítě nestála,zajímalo mi vše,počínaje porodem,ale ona se zajímala i o jiné věci a nikdy nemluvila jako osoba v článku popisovaná.
Dítě mi asi s nikým vyloženě nerozdělilo.Navíc myslím,že to není ani dítětem,že se spíše ukáže,jaká ta osoba vlastně je.
To že o vás najednou nemá zájem a chuť si společně povídat také o něčem svědčí.
Taky znám holku o které jedna naše kamarádka pronesla,ona volá,jen když něco potřebuje.
Přátelé jsou ti,kterým můžeš zavolat i ve 4 hodiny ráno.

Vivian: třeba ne teda ale řeknu Ti, jak jsem byla coby au-pair tak jsme byly slepice vedle slepice dokud jsem si nenašla kámošku co byla normální. Protože jak všichni kolem furt řeší děti, řešíš je chca nechca taky a kolikrát si i sama potřebuješ postěžovat co zas děcka prováděly a tak....No vyloženě mi to lezlo na mozek, dokud jsem si nenašla i NORMÁLNÍ známý

Naivně doufám, že taková nebudu

zahazovat pratelstvi by bylo skoda, vsak jak ji mala trosku povyroste, tak to mozna bude lepsi, ma kamoska ma taky zrovna 4 mes holcicku, tak na me nema tolik casu, ale ja to chapu

No, rozhodně to cenu má, už jen proto, že až ta druhá jednou bude mít taky mimíska, tak i kdyby až tak moc "nezmaminkovatěla" tak ta kamarádka už bude z nejhoršího básnění venku a zas spolu budou moci pokecat, obrážet butiky a tak. Možná.
Já kolem sebe moc lidí s mimískem nemám, stačilo ale aby se kamarádka vdala a už je to úplně o něčem jiném a tak nějak si taky nemáme moc co říct....

Nedá mi abych se nepřipojila se svojí troškou do mlýna. Sama jsem teď na mateřské a užívám si radosti i strasti maminky. Shodou náhod si má přítelkyně zhruba ve stejný čas pořídila milence. Děti už má starší, s manželem to nějak neklapalo a tak jsem najednou měla kamarádku, která když přišla, tak mlela jen o tom svým a nakonec to dospělo k tomu, že se na mě doma vymlouvala a ani se nenamáhala zaskočit. Nějaký řeči o tom, jak se naše vyvíjí a co umí či neumí vůbec nehrozily. Buď mlela o něm nebo vakuum. Zkrátím to - vzdala jsem to. To radši kašičky, plínky a cokoliv než detailní popisy jejich schůzek a citace esemesek . Půl roku jsem jí pořádně neviděla a i když mě to mrzí už po sté jsem si uvědomila, že kluci jsou jako přátelé mnohem lepší.