dite

Co uděláte, pokud ve vztahu s partnerem znejistíte? Jak se pokusíte získat ho jen pro sebe? Jednou z častých reakcí je touha po dítěti. Tahle snaha k sobě protějšek přitáhnout ovšem může být fatální.

Když mi kamarádka vyprávěla, že se narodila svým rodičům jako pojistka, protože táta odcházel na vojnu, myslela jsem, že přehání. Po nějakém čase jsem se potkala s pětadvacetiletou Nikolou. Je to rozumná mladá dáma. A když přišla řeč na vztahy a plánování rodiny, začala vyprávět svůj příběh, kterým potvrdila, že dítě si lidé občas nepořizují jen z lásky, ale i ze žárlivosti. 

Byli jsme spolu už nějaký rok a oba jsme se shodovali na tom, že děti v nejbližších dvou, třech letech rozhodně nechceme. Pak ale přišla taková krize. Zůstávala jsem déle v práci, protože se dokončoval projekt a my byli časově ve skluzu. Trávila jsem hodně času se svým kolegou, který projekt vedl se mnou. Stýkali jsme se i o víkendech, buď u něj, nebo u mě doma. A Markovi samozřejmě začal v hlavě hlodat červíček pochybností. Je fakt, že jsem to z části zavinila i já, protože jsem se příliš soustředila na svou práci a náš vztah šel trochu stranou. Míň jsem s ním mluvila a málo se snažila vynahradit to, že s ním trávím dvakrát méně času než obvykle.

Nejdřív to začalo jako nevinné narážky, zpola z legrace, jestli třeba nemám v práci milence. Pak už se mě na to ptal docela vážně. Párkrát jsme se pohádali. A nakonec přišel s tím, že chce dítě. A trval na něm. Nechápala jsem, proč zrovna teď, když sám tvrdí, že rozchod je na spadnutí. Později se ale role vyměnily a já pochopila.

Shoda špatných náhod mi asi rok poté vnukla myšlenku, že žena, se kterou jsem ho potkala v kavárně, není jen kamarádka ze střední. Žárlila jsem a chtěla jsem ho jenom pro sebe. Tehdy jsem zase o dítěti začala přemýšlet já. Pak mi došlo, jakou dělám blbost. A hlavně jsem si uvědomila, proč tenkrát o dítě usiloval on. Chtěl si mě pojistit. Jako já jeho teď.

Takové chování je jednou z možností, která nastane, jakmile jeden z partnerů znejistí, ztratí svou obvykle pevnou půdu pod nohama. „Když má jedinec strach, že partnera či partnerku ztratí, logicky se snaží k sobě protějšek nějak připoutat. Společné dítě se nabízí jako to nejsilnější možné pouto. Pravděpodobně bude takový jedinec doufat, že zodpovědnost vůči dítěti bude dostatečně silné pouto,“ míní námi oslovená odbornice na partnerské vztahy Mirka Staňková.

Jenže právě početí dítěte v takové situaci může být fatální. „Jestliže jeden z partnerů necítí obvyklou jistotu ve vztahu, pak tomu pravděpodobně předcházely nějaké rozepře, neshody, nevěra nebo alespoň podezření. V takovém případě je to buď pravda a partner má někoho dalšího, nebo ne, a z toho můžou pramenit další hádky. Vztah je mnohem méně stabilní. V tomto případě se pak může s velkou pravděpodobností stát, že dítě nebude fungovat jako pojistka, ale naopak a žena zůstane s miminkem sama. Často za mnou přicházejí lidé a ptají se, jestli dítě jejich vztah spraví. Většinou nespraví. Proto sama doporučuju počít dítě ve chvíli, kdy je vztah stabilní, oba si důvěřují a oba dítě chtějí,“ dodává odbornice.