Dnes už je docela běžné mít „nemanželské“ děti. Nebo na to jít úplně obráceně a mít svatbu až po dítěti, jak to udělali Honza s Marcelou.  Nechtěli se brát, když byla Marcela těhotná. Připadalo jim to jako zastaralý přežitek.

svatba

Dítě až po svatbě, říkalo se za mých mladých let. No však už taky něco pamatuju. Tenkrát bylo takřka raritou, aby měl nesezdaný pár dítě. Proto bylo tolik svateb z „musu“. Rodičovstvo bylo ze staré školy a když holka otěhotněla, musel si ji kluk vzít.

Dnes už je docela běžné mít nemanželské děti. Nebo na to jít úplně obráceně a mít svatbu až po dítěti, jak to udělali Honza s Marcelou. Nechtěli se brát, když byla Marcela těhotná. Připadalo jim to jako zastaralý přežitek. Brát se, protože musíme? Ne, vezmeme se, protože chceme, a pořádně si to užijeme.

Připadá jim to logické a rozumné. Když byla Marcela těhotná, tak by ze svatby moc neměla. Bylo jí špatně, nemohla by si dát skleničku ani si pořádně zatancovat.

 A protože nechtěli svatbu komorní, ale ve velkém stylu, se spoustou přátel, hostinou, kapelou a zábavným programem, dohodli se, že ji uspořádají až po narození dítěte. No co, tak jim půlroční synek Vojtíšek půjde za svědka. Samozřejmě jen symbolicky, ale už se mu chystá parádní obleček, protože na svatbě svých rodičů musí být za fešáka.

Přípravami na svatbu doslova žijí a plánují vše do posledního detailu. „Nehoní“ je čas, a tak si to užívají snad ještě intenzivněji jako rodina než jako bezdětný pár. O programu a přesném časovém harmonogramu svatebního dne pravidelně informují na facebooku a dokonce si založili stránku s kolonkami svatebních darů, kde se pozvaní hosté registrují, což je nejen vtipné, ale i užitečné.

Jako fungující  domácnost mají všechno potřebné už pořízené, takže v kolonkách jsou jen věci, které opravdu vítají.  Navíc nedojde k trapasům, že se sejde pět žehliček, tři kávovary a čtvero souprav kastrolů, ale zamezí se nechtěným nesmyslům, jak už to někdy chodí, protože nechybí kolonka darů nežádoucích, a tudíž zapovězených.

Zkrátka mají to puntíku promyšlené a moc se na svatbu těší. Nejen jako pár, ale jako rodina. A co tomu řeknou lidi, že nevěsta půjde v bílých šatech a ženich v žaketu ponese v náruči jejich syna, je jim srdečně jedno.