Dítě aneb síla okamžiku

Nemohu číst všechny na článek reakce, ale předpokládám, že článek je záměrně provokační Nikdy jsem nic takového nezažila a po žádných cizích spratečcích se nekoukala
P.S.: A 1+kk může být pro život zcela postačující, záleží na prioritách.

Tohle se mi nikdy nestalo, já jsem se po cizích dětech nikdy nedívala, až po vlastních

Bertha: myslím si, že jedna věc je nemít děti prostě proto, že nepřetržitá péče o ně je velice náročná a že se na ni necítíš nebo máš pocit, že to není pro tebe - měla jsem takhle tetu, která dělala "paní k dětem" - hlídala i za minulého režimu zcela legálně malé děti a byla nesmírně spokojená a nikdy nechtěla vlastní - těm "jejím" bylo vždycky maximálně pět let, a druhá věc je snažit se tenhle názor vnutit svému partnerovi i přes jeho odpor...jinak bych to řekla tak: přesvědčení na základě zkušenosti je jiné, než přesvědčení na základě peněz - z vlastní zkušenosti vím, jak je lehké ztratit dobře placenou práci a postavení - a co zbude z takových úvah potom?

lucie: už to tady také padlo a týká se to i Pavla - vždyť se přítelkyně může po půl roce vrátit do práce a z části příjmu se dá hradit paní na péči o dítě - je to skoro i lepší...já šla do práce po dvou letech a dlouho jsem si platila studentku (nejprve jeslovou sestru, pak absolventku rodinné školy), která se mi postarala o dítě i zastoupila v tom, co jsem s nepravidelnou pracovní dobou nestíhala. Bylo to docela fajn a nevyšlo to tak draho, jak to na první pohled vypadá...

Pavle, prosím tě, kolik je ti let?

jajkka:

Merylko, koukám, že myslíš jako já....než jsem to přečetla a dopsala, tak jsi to napsala taky

Pavel: Ale jdi...ke Karibiku přeci můžeš i s dětmi a za pár let Tě na prkně předhoní

Je fakt,ze je zazrak..
Muj jiz byvaly manzel rikal ze si dite poridi az bude zabezpeceny.. jesita...
me zacal cas honit po 30,znam pocity bezmoci, kdyz hledate toho samecka.
Navic pro zenu bez staleho partnera to je daleko tezssi.Me nastesti hodne pomohlo jedno centrum reprodukovane mediciny a jeden" uzasny" clovek.diky jim mam ted a teprve ted vidim o co jsem byla ochuzena.
Neveste hlavu, nadeje umira posledni a vzdy je vic nez jedno reseni.
Myslim, ze biologicke hodinky driv nebo pozdejc zacnou kazde znas tukat na srdicko.
Vsem preju at se dockate...a VYDRZTE..priroda je mocna

Já mám smíšený pocity.
Když mi bylo 21 a ségra s kamarádkou čekali , tak jsem byla pro to nadšená a kdyby tenkrát můj chtěl a měli jsme kde bydlet a on ještě nestudoval, tak už bych asi 7 leté robátko měla.
Ale ty pocity chtění už se nějak nevrací i když právě ta stejná kamarádka čeká druhé , se mnou to ale nijak nelomcuje.
A miminka v kočárku se mnou nic nedělají. Kamarádka vždycky: "Hele na to krásné miminko." - "Kde?. " - "Stojíš před kočárkem " - "No pěkný, tak už pojď".
Ale dítě bych někdy chtěla, ale že bych po něm vyloženě šílela....
Na manžela už mateřské pudy ale přišly

clarCa: řekla bych, že se nám to posunulo jinam, než jsem chtěla. Chtěla jsem říct, že každé rozhodnutí s sebou nese důsledky: když jedu v tramvaji, plné kapesních zlodějů a najednou se musím naprosto neodbytně poškrábat, mám tyto varianty: poškrábu se levou rukou - pak se musím pustit tyče a riskuji, že si naklepu čenich, nebo se poškrábu pravou rukou, pustím kabelku a riskuji, že mě okradou. Nebo počkám do stanice...i takhle jednoduchá situace má rizika. Pavel udělal rozhodnutí mnohem závažnější, ale rizika z něj vyplývající nést nechce, a to se mi právě nelíbí.
A ten můj "bezpohlavní" dotaz? Zajímalo by mě totiž, jestli pánové budou tak sveřepě trvat na svém - že Pavel má rozhodnout a jeho přítelkyně se musí přizpůsobit (popřípadě že se rozhodnutí už přijaté nesmí změnit, jestliže chlapovi vyhovuje) i v případě, že by to bylo naopak - chlap chce děti (má je rád, vybudoval jim zázemí, učil se s nimi zacházet a vůbec do toho dal hodně námahy), jeho žena nikoliv, protože ona přece chce mít klid...právě tuhle situaci totiž řeší náš nejlepší kamarád.

Lidi, kdo vite, ze deti nechcete, nemejte je… A vy kdo je chcete, tak jdete do toho…

pajda: to je jednoduchý... pokud se lidi nedokážou shodnout na tak základní věci, jako zda mít děti enbo ne, tak by si ani neměli spolu začínat. A pokud tento problém nastane později, tak se rozejít. Nemá cenu někoho nutit do dětí, ani někomu připomínat, že sliboval, že děti chtít nebude. Ten slib prostě není fér, protože nikdo nevím ani co bude zítra - natož co bude za deset let.

Deti jsou DAR, ale clovek to kolikrat nevi......dokud ho nedostane

Ještě úprava té otázky, aby byla opravdu "čistá":

Kdyby váš/vaše nejlepší X chtěl(a) ze všech sil dítě a jeho/její Y by si postavil(a) hlavu, že se o žádného uřvance špinavého starat nebude, komu z nich byste fandili?

Tak, teď jsou obě pohlaví rovnocenná...a zkuste si sami odpovědět.

Čápa: to právě ne...jestli se pročteš až k Pavlovu původnímu příspěvku, dočteš se tam, že on se nechce ničeho vzdát - ani svojí přítelkyně (protože mu vyhovuje), ani svého pohodlí (které mu vyhovuje rovněž), a to v životě nejde. Prostě máloco v životě je fér a většinou si musí člověk vybrat, co je pro něj lepší možnost. Musí si ale vybrat sám - a to je to, co Pavel se svojí přítelkyní nedokázali. Když už se Pavel rozhodl, že děti ne, tak by měl dotáhnout rozhodnutí do konce a pokud se nemůže s přítelkyní domluvit, tak se rozejít, ne se "čílit", že on má peníze a svobodu a ona mu to chce brát. Jí se prostě stalo to samé, co se stává skoro všem ženským a o čem je tenhle článek - spustily se "biologické hodiny", které se jen velmi těžko přesvědčují.

Možná bych se zeptala jinak: kdyby váš nejlepší X chtěl ze všech sil dítě a jeho Y by si postavil(a) hlavu, že se o žádného uřvance špinavého starat nebude, komu z nich byste fandili? Ženské, nebo chlapovi?

Karion:

Pavel: to co píšeš, je pravda, ale řekla bych, že sociální zralost s sebou nese taky ochotu přizpůsobovat se okolí - což je v daném případě tvoje přítelkyně. Myslela jsem to tak, že protože nechceš obětovat svůj styl života, jsi připravený obětovat ji - jen aby ses nemusel omezovat. Víš, myslím si, že si o životě můžete rozhodovat oba a tady žádné "ona nedodržela dohodu" neplatí. Nebo máte sepsanou smlouvu, že budete bezdětní? Myslím, že původní úvaha byla "děti ano, ale až na to budeme mít" - a teď na to máte...rozumíš - jestli si seš jistý, že tě v tomhle podvedla, tak se s ní rozejdi, ale neplač, že "ona tě podvedla" - řekni "já jsem si špatně vybral, příště to bude lepší", i když to jde těžko. Držím ti palce, abys dorostl k poznání, že za svůj život si ručíš sám - klidně i bez dětí (taky jsem měla syna na tehdejší poměry hodně pozdě - prostě jsem neměla potřebu mít dítě v osmnácti, jako moje spolužačky...).

Milá Lucko, držím ti palce a přeju ti, aby se ti tvé přání splnilo. Děti za to stojí. Já mám tři, už mě všechny přerostly, někdy mi hrozně pijou krev, ale co bych si bez nich počala?

Pavel: chapu tvou racionalni uvahu ...na druhou stranu chapu, ze tvoje pritelkyne chce dite ...mam ale dojem, ze ustoupit budes muset ty...v urcitych vecech je proste silnejsi nez mozek a to je prave asi otazka deti...takze stojis pred volbou...dite nebo pritelkyne...vem to jak to je
a o tom sobectvi...ja myslim, ze nema cenu nazyvat sobectvim to, ze kazdy chce neco jinyho...to je prece normalni situace...je tu ale drobny rozdil...ty dite nechces po racionalni uvaze (muzes si vybrat), ale tvoje pritelkyne po diteti touzi, uplne iracionalne, proste proto, ze ji priroda zavolala...jak je o tom tenhle clanek...nevybrala si to, nedela ti to naschval, nemuze si pomoct proste to tak je ...takze ten kdo musi volit si ty ...kazdopadne preju hodne stesti

Alba:To by mě teda zajímalo, co má přijít I když je fakt, že teď,když už děti nejsou ,zjišťuju,že existuju i JÁ , pokud to bylo myšleno takhle .