Tak došlo už i na mě...

To byly časy … Když jsem šla po ulici a viděla nějakého pěkného mužského, vždy jsem aspoň očkem o něj zavadila a třeba i milý úsměv opětovala. Taky mě zajímalo, jak se ostatní ženy oblékají a koukala jsem na novou módu. „Jé, ta má pěkný kostýmek.“, „Téda, to je odvážná sukně.“, „Ach, ty lodičky…“, „Bóže, co to má za účes?!“, říkám si v duchu … Asi to děláme všechny.

A najednou, jakoby to všechno zmizelo, neexistovalo, alespoň pro mne. Když jdu takhle po ulici, všímám si úplně něčeho jiného. Dětí!

Především tedy miminek. Když vidím, jak jede maminka s kočárkem, hned do kočárku nenápadně koukám a uculuji se na cizí dítě. Jsou tak krásný, ty malinkatý ručičky, říkám si … a hned bych ho chtěla domu taky.  :-)

Když vidím v parku cupitat malou dvouletou holčičku, říkám si: „Takovou budu mít taky.". A už přemýšlím, jak jí budu česat vlásky. Ano, koukám na všechny „cizí“ malinkaté děti. Jsem jimi posedlá.

Někdy si říkám, jestli to nezašlo až moc daleko, začínám totiž vymýšlet pro své „budoucí“ děti jména.

Docela obdivuji svého přítele, který má se mnou stále trpělivost. Jako například nedávno, kdy jsme navštívili ZOO. Bylo krásné počasí stvořené na tuto procházku, kdy jsme zase mohli vidět zvířátka, jak si dovádějí venku a málo které bylo zalezlé. Každopádně tento nápad, navštívit ZOO, jsme neměli jenom my.

Ani si nedovedete představit, kolik tam bylo maminek s kočárkem nebo spousta rodinek s dětmi. Najednou mi přišlo, že všude kolem nás nejsou žádná zvířata, ale jenom samé děti. Ano, alespoň jsem to tak vnímala já, kdy jsem pokukovala po dětech a zvířatům jsem moc pozornosti nevěnovala a ještě jsem každou chvíli příteli ukazovala: „Podívej támhle maj´ tak pěkný miminko!“, „Jé, když ono je tak roztomilý …“ a zasněně koukám na rodinky.

Mám opravdu trpělivého přítele. Ano, o rodince spolu už mluvíme, taky o budoucnu a oba se na vlastní děti těšíme, ale samozřejmě nejde všechno hned teď.  :-)

Jsou to jen pocity, ale rozum teď jakoby rozhodl vše za vás. Nemáme kde bydlet: 1+kk je na normální život s malým tvorečkem nepostačující. A co strava, oblečení, jak to děcko rychle roste?!

Náhle si člověk uvědomí, že mít dítě, není jen „Paci, paci, pacičky… táta koupil botičky“, ale že je to především zodpovědnost. Teď jste tři. A máte starost o nového člena rodiny. Aby mělo dostatek jídla a každou chvíli koupit nové oblečky, ze kterých za chvilku vyroste a především dávat spoustu lásky.

Už nejsou žádné diskotéky, zábavy, kina či divadla. Už je tu ON, nebo ONA :-).

Ale vy už nejste sami.  

A proto už se teď těším na ty starosti a radosti, kdy člověk už není sám, ale má rodinu.

__________________________________________________________________

Chtěla bych malé děcko
                           a zažít s ním… všecko :-)

 Děcko

Chtěla bych děcko 
                      malé z buclatýma tvářičkama.

Chtěla bych zažít ty starosti a radosti
všedních lidí ...

probdělá noc
první zoubek
první krůček
když mi řekne „Máma“

Zpívat mu Černé oči na dobrou noc
a políbit ho na čelíčko.

Vyprávět mu o Růžence,
                       kvůli které celý zámek po sta let spí .

Chtěla bych vědět
jak se hraje s panenkama ...

Chtěla bych závodit s autíčkama
A mít sbírku známek.

Chtěla bych hladit po vláskách
            a laskat jeho tátu.

A už nikdy nebýt sama.