Našemu Míšovi je sedm let. Občas, když odchází z domu ven za kamarády nebo do školy nebo na kroužek, mám u srdce strašlivě svíravý pocit a říkám si v duchu. Zpět, nikam nechoď. Tam za těmi dveřmi čeká šíleně zákeřný, šílený, nebezpečný, smrtonosný svět.

 

Vrať se, já tě chytnu do náruče, obejmu tě a ochráním tě. Nahlas to neřeknu, vím, že do toho světa musí každý den vyjít a riskovat svůj život milióny dětí, z nichž mnozí vyrážejí do výrazně nebezpečnější reality života než to moje. Ale přesto – ten pocit je příšerně intenzivní.

 

Proč to píšu? Já jsem koupil Míšovi mobil. Nic drahého, žádný módní výstřelek. Obyčejnou starou Nokii za pár stovek z bazaru. Zablokoval jsem volání na všechna devítková čísla a do zahraničí. Nastavil jsem jako jedničku maminku, jako dvojku sebe, jako trojku policii, a dál hasiče a záchranku a pořádně jsem mu vysvětlil, jak se s tím telefonem zachází.

 

Přiznávám, že jsem to manželce dopředu neřekl, přišlo mi to natolik normální, že jsem neviděl důvod to nějak řešit. Prostě před týdnem ten můj stres při odchodu ke kamarádovi o dva bloky domů vedle vyvrcholil a já chtěl mít jistotu, že ho mám pod kontrolou.

 

Manželka se však se mnou pohádala. Že prý je na to ještě malý, že mobil ztratí, že ho nemá nosit do školy a ven.

 

A to jsme se pohádali.

 

Ostatně ona mi vyčítá vždy, když mu něco koupím. Že prý ho rozmazluji. Navíc většinou se jedná pouze o sportovní náčiní, kolo, kajak, spacák, stan atd….

 

Nechci, aby to vyznělo, že je špatná matka, Míšu miluje, tím jsem si jistý. Stará se o něj, a když je nemocný, je to ona, kdo v noci vstává s antibiotiky, protože mě budík nevzbudí. Snad se tak chová, protože když ona byla malá, tak od rodičů nic nedostávala, a tak ji připadá, že já Míšu rozmazluji.

 

Hádka o mobil skončila tak, jak jsem nechtěl. Ve své podstatě jsem se dostal do pozice hysterické maminy. Argumentoval jsem tím, že jde přece o bezpečnost našeho syna.

 

Já snad ani neprosím o radu, ale nejsem si jistý, kdo z nás dvou má větší díl pravdy. Je mobil věcí, která patří do rukou malých dětí, nebo ne?

 

Vyprávění přítele Vaška zapsal Radek Kříž