Fenomén únavy z videohovorů je aktuálním problémem, který řeší velká část žáků, studentů i učitelů. „Jsem zvyklá učit pět nebo šest hodin denně a běžně to v pohodě zvládám. Ale distanční výuka mi dělá problém, už po čtyřech videohovorech se cítím mnohem unavenější než obvykle a vidím to i na studentech,“ svěřuje se Eva, která učí na střední škole. Toto ovšem není ojedinělý jev, únavou z nadužívání moderních technologií konkrétně videohovorů, se zabývají i vědci a psychologové.

Jednou z nich je například doktorka Jena Lee, která působí na univerzitě v Kalifornii. Pro magazín Psychiatric Times dala dohromady existující poznatky a důvody, proč mohou být videohovory více vyčerpávající než klasické hodiny ve škole. Vztáhnout se to samozřejmě dá i na prostředí mimo školu, například na pracovní videoporady apod. Virtuální komunikace prostřednictvím videa zkrátka klade větší nároky na mozkovou aktivitu.

Foto: Shutterstock

Mnoho podnětů

Jedním z faktorů je skutečnost, že při videohovoru láká takzvaný multitasking (více aktivit najednou) a existuje celá řada internetových podnětů, které mohou odvádět pozornost. Ztratit pozornost kontrolou e-mailů nebo dalších postranních chatů je velmi snadné. Snaha poslouchat připojeného řečníka a číst si u toho e-mail stojí hodně energie, a ve výsledku je tak únava z videohovoru větší.

Zpoždění

Náročné na vnímání je zpoždění zvuku. Hovor nemusí mít technické problémy i pouhé zpoždění slova o milisekundu má negativní efekt. 

Absence neverbální komunikace

Videohovory vyžadují od člověka daleko větší soustředění a daleko větší pozornost než běžný rozhovor lidí, kteří se nacházejí v jedné místnosti. Na obrazovce je vidět většinou jen hlava a ramena, a tak musí lidé věnovat intenzivní pozornost výhradně slovům, a přicházejí o neverbální projevy, které komunikaci běžně usnadňují. Kromě gest sem patří i oční kontakt, který se online udržuje s obtížemi. Lidé totiž buď hledí přímo do kamery, nikoli do očí člověka, nebo ještě častěji kontrolují svůj vzhled v malém okénku, které ukazuje je samotné.

Při videohovorech si lidé také častěji skáčou do řeči, což může být v důsledku velmi únavné. Chybím jim totiž onen sotva postřehnutelný nádech, když se chce jiný člověk chopit slova.

Foto: Shutterstock

Rušivé prostředí

Situaci neusnadňuje ani skutečnost, že videohovorů se obvykle účastní více než dva lidé a všichni se vzájemně vidí v různém prostředí. Jednotlivce tak může kromě hovoru zaměstnávat i snaha rozklíčovat, jaká kniha leží na poličce apod.

Méně pohybu

Svůj podíl na možné větší únavě má i skutečnost, že když lidé pracují nebo se učí z domova, jsou méně aktivní. Přitom je vědecky dokázáno, že pravidelná fyzická aktivita snižuje riziko únavy až o 40 %. Však určitě znáte situaci, že čím déle na tom gauči ležíte, tím méně se vám chce z něj vstát.

Celkový stres

Do toho na člověka samozřejmě působí i únavné faktory v pozadí – samotné vědomí pandemie, strach z nákazy, obavy o budoucnost přinášejí nejen psychické, ale i fyzické vyčerpání.

Výhoda pro autisty?

Je tu ale i skupina lidí, pro které mají videohovory i výhody. Na quebecké univerzitě zjistili, že pro některé osoby s autismem může být online komunikace výhodnější. Prodleva mezi přenosem slov jim totiž dává více času na reakci.

Je zřejmé, že online komunikace má mnoho výhod, ale její náročnost a vysoké nároky, které klade na člověka, představují i její značné nevýhody.  

Tipy, jak snížit únavu z videohovorů:

  • soustředit se jen na hovor a mít vypnuté ostatní záložky, které by mohly rušit
  • vybrat si místo s neutrálním a nerušivým pozadím
  • dělat přestávky – projít se a protáhnout
  • vypnout si okno, které umožňuje kontrolovat vlastní obraz

Čtěte také: 

Reklama