stardance.jpg

Foto: StarDance, Česká televize

Čím byste byla, pokud byste nebyla duchovní?
Kromě toho, že jsem duchovní, tak jsem také psychoterapeut. A obojím jsem ráda. Pokud bych si měla znova vybrat, tak bych byla buď mořeplavcem, nebo sochařkou.

Co berete jako svůj největší úspěch?
Jsem šťastná, že se mi daří nacházet cestu k ostatním církvím a ostatním náboženstvím. Daří se nám spolupracovat, můžeme si důvěřovat. Samozřejmě za velký úspěch považuji i pár setkání s papežem Františkem a to, že jsem o svém životě ve službě mohla napsat knihu.

Jak vnímáte porotu ve StarDance?
Dříve jsem nebyla divačka StarDance, takže nevím, co mě čeká, ale celý svůj život se setkávám s posuzováním. Ať už jde o mé bývalé šéfy v korporátu, nebo teď, když dostávám zpětnou vazbu v církvi i mimo ni. A tak si říkám, že tanec je něco, co jsem se začala učit druhého srpna, a určitě v tom nebudu tak dobrá jako v něčem, co jsem sama objevila jako určité obdarování.

Vnímáte účast ve Star Dance jako další krok v boření předsudků o tom, jak má a nemá vypadat duchovní?
Spoustu lidí mi říká, že jsem nekonvenční farářka, a čtu to o sobě i v médiích, což mě těší, jelikož být nekonvenční pro mě představuje hledání nových cest a boření stereotypů. Nemyslím si, že nekonvenční farář musí být nutně divoch, který porušuje pravidla. Spíš to pro mě představuje otázku nových obzorů, které objevuji. Na cestách se člověk učí radovat z domova – a tohle je podobné, výprava do světa tance mě nevzdaluje od služby, spíš naopak.

Dostala jste někdy zprávu od mladé dívky, kterou jste přesvědčila k tomu, aby se také stala farářkou?
Psala mi maminka jedné holčičky, že by její dcera ráda studovala teologii. Pamatuji si také, že jednou u nás zazvonila maminka s dívkou jménem Viktorka. Byla to obrovská náhoda – tou dobou už jsem v kostele vůbec neměla být. Zrodilo se z toho krásné přátelství. Ona se věnuje tanci, různým ekologickým projektům – s ní jsem začala přípravu ke křtu, pak jsme ji kvůli koronaviru zatím nedokončili a Viktorka je už slečna. Obecně se však snažím vytvářet klima, které je k dětem přátelské. Občas se nějaké z nich během bohoslužby hlasově projeví, ale jak řekl papež František: „To je hudba, která má znít z kostelů!“ Musím ale říct, že děti jsou velmi nemilosrdné – když přijde škola, tak z toho mám vždycky vítr…

StarDance-XI-Raub-20210830-DSC0958.jpg

Foto: StarDance, Česká televize

Přiznala jste, že jste si účast v soutěži dlouho nerozmýšlela, přesto ji považujete za citlivou, jelikož tanec podle vás představuje sexuální schematismus ve smyslu rituálu k páření. Jak to jde dohromady s vaší úlohou duchovního?
Asi by to bylo komplikované, kdybych žila v celibátu, ale tím, že naše církev farářům umožňuje ženit se a vdávat se, tedy navazovat vztahy a poznávat i tuto rovinu života, tak mi to v takovém rozporu nepřijde. Nicméně tanec představuje opravdu intimní záležitost, dialog dvou lidí, vyprávění jejich příběhu. Zároveň nejde jen o komunikaci v páru, ale i objevování sebe samotných.

Po gymnáziu jste šla pracovat do velké firmy, práce tam vás však nenaplňovala – nebála jste se, že se během StarDance zase setkáte s jistým druhem vyčerpání?
Od doby, kdy jsem odešla z korporátu, paradoxně pracuji mnohem více, ale zase mi to dává smysl a dělám to ráda. Jinak problém s časem mám vždy enormní. Ráno trénuji, pak přijdu domů, najím se a pracuji třeba do jedenácti do večera. Lidé, které připravuji ke křtu či ke svatbám, mají většinou čas večer. Víkendy obecně moc volné také nemívám, ale to je zkrátka realita duchovní služby.

Jak reagují vaši kolegové duchovní a lidé, kteří chodí do kostela, na to, že jste ve StarDance?
Kolegové mě v tom podporují, já stále počítám s tím, že po sobotní premiéře přijdu v neděli do kostela, takže nepotřebuji žádné úlevy. Diskuze na sociálních sítích jsem přestala číst, jelikož to pro mě bylo čas od času zraňující, nicméně mnohem více převažovaly pozitivní ohlasy nad kritikou. Ve všech sférách se snažím dělat, co můžu, a zatím nejsem na pokraji zoufalství, mám pocit, že to i fyzicky zvládám. Naopak si u toho tak odpočinu od starostí spjatých se službou, že mi ten pohyb vlastně více umožňuje soustředit se na ni samotnou.

Myslíte si, že se tanci budete věnovat i po StarDance?
Určitě! Vlastně si už nedokážu představit, že když vyletím, tak v pondělí nebude trénink. Nemám strach z toho, že nevyhraju nebo že skončím moc brzo. Bojím se spíš toho, že o tanec přijdu.

Zdroj: Tisková konference StarDance, Tiskové materiály České televize

Reklama