Milá redakce,

chtěla bych Vám zaslat následující řádky, protože pokud o tom nenapíšu, tak nevím. Zároveň se omlouvám za moje hrubky, snad mě za to neukamenujete :)

Hledám si práci, v lednu jsem skončila s prací, protože podnik neplatil, tak jak měl, a ještě teď čekám na výplatu za leden. Zvykla jsem si, že musím být jak ostříž a sledovat všechny inzeráty, atd. atd. Zvykla jsem si, že v mé profesi mém věku (27 let) je spíš preferován věk 18 - 20 let, když chce podnik absolventky, aby mohl platit víc a naložit toho na holku víc, tak budiž, stejně hledám zajímavější práci, která mi dá spíš výzvu než flákárnu. Zvykla jsem si i na to, že mínus je i můj přerušený živnosťák na malinkou zásilkovou službu.

Všemi testy(pokud vím) jsem prošla úspěšně, a beru to, že někdo je holt úspěšnější než já, tak to prostě je, však já něco najdu. Zvykla jsem si i na ty psychotesty, kde jsou otázky "Mám někdy pocit, že jsem spadl z marsu" (moje odpověď ano :)) ) "pes, který slintá, má slintavku" (můj pes slintá, když se škádlí něčím fakt dobrým, ale dala jsem radši že ne...), "Rád se procházím přírodou sám" (jak jsem říkala, mám piškotka, tak ji venčím kam jinam než do přírody, takže sama jsem, ale i ne sama, takže taky sporná otázka...) No, všechno jsem přijala jako fakt, někdy mě to štve, ale tak to prostě je. Ale co se mi stalo dneska, zhruba kolem 9. hodiny, mám fakt pocit, že jsem z toho Marsu nakonec spadla.

Můj miláček pracuje v jednom úspěšném podniku, který znám, viděla jsem ho na veletrzích, kde jsem hodně jezdívala, vím, že nestíhají ani vyrábět, prostě bájo firma. Vím, že to není nejlepší, ale na jeho popud jsem jen tak z hecu poslala včera životopis na obchodního ředitele, s tím, že nic nezakzím, když to zkusím, maximálně mi ukousnou hlavu :) Zaslala jsem ho, a odpoledne pak přímo jemu volala, že jsetli to má a tak. No řekl, že teď nemá volné místo na asistentku, ale kdyby se něco uvolnilo, tak si to založí, a dá pak vědět. Ptal se na mou praxi, na školu, na angličtinu, a pak řekl, že se tedy ozve.

TAk jsem to vzala jako že jo, no nic, ale pak volal za 15 min., že mluvil se šéfem, a že bych mohla překládat manuály a technickou dokumentaci, nadchlo ho, že umím AutoCad, znám techniku, prostě fajn kombinace. Já štěstím skákala do vzduchu, a pak přišly nervy, no nic jsem nevynechala, prostě osypání, bolení zubu, střevní potíže, prsotě fakt všechno. No dala jsem se do maximálního stavu, oprášila lak na nehty, dala jsem si fakt na sobě záležet, abych neudělala špatný dojem, šprtala jsem se svůj život a praxi v angličtině,jukla se na technický slovníček, mluvila sama se sebou anglicky, protože šéf té firmy je český australan.

Čekala jsem velké testy z angličtiny, možná trochu toho cadu, reference od mého bývalého (super) nadřízeného, ale jak jsem tam přišla, nechápala jsem. Sedla si dva naproti mě, ředitel a majitel, a začal výslech o mém životě. Jak jsem řekla, že jsem televizi na veletrhu poslala za něma, aby i oni byli v televizi (to je na dlouhý příběh) a to vlastně díky mě (to jsem radši moc neříkala), začal ten majitel se smát, že ten redaktor byl blbec a začal se smát. Já nechápajíc se začala taky smát, no co, aspoň ení vážný.

Když došlo na to, že jsem byla před lety vdaná, začali se zajímat o to, s kým. Já kráva řekla podle pravdy, že s Íráččanem. HAHA a byla jste i na poušti? HAHA to jste šla přes poušť? To uže jsem se začala trochu potit. Ale to byl ještě jen slabý odvárek. Nakonec šéf řekl, že ať si ředitel dělá co chce, že jesti chce, tak to může risknout (doslova) a odešel. Žádné otázky ohledně mé školy, praxe, žádné, že chtějí vidět moje vysvědčení, které jsem měla pěkně uložené v mém tzv. obchoďáckém kufírku jako miminka. Nic.

Ředitel si mě vzal s sebou do kanceláře, kde mi řekl, že mám perfektní mix všeho, co potřebuje, tedy technika, AutoCad, obchod, 5 let v anglii, prostě ideál mix. Tak jsem na můj popud aspoň na rychlo přeložila jakýsi dopois, aby aspoň viděl, že nejsem kecka. A pak to přišlo. "Víte paní xy, já nevím, co s váma. Měl jsem trochu jiné představy. Mám tu inzerát na obchodní oddělení, ale měl jsem jiné představy." na mou otázku jaké (tak teď mi to nandej chlapče, co mi chybí) řekl "Víte, já bych vám to nëměl říkat, mohla by jste mě dát k soudu, ale já vám to poovím. protože jste žena. Můžete otěhotnět." "No víte, já plánuju děti až po svatbě, ale svatba se v dohledné době vůbec neplánuje." "haha každá žena chce mít děti" "ale i muži jsou na mateřské, ne jen ženy" "noooooo to jsou divné případy" "já opravdu nechci teď mít děti, můžete se zeptat mého přítele, pracuje tady ve vaší firmě" "cooooo on tu pracuje?" "no ve výrobě, však on nic takového neplánuje" a teď DOSLOVA "Kdyby jste byla muž, dám vám tady okamžitě smlouvu na podepsání, máte perfektní kombinaci toho všeho, ale protože jste žena, tak nevím" "????????" "no já vám zavolám zítra odpoledne, uvidím" "doufám, že vaše odpověď bude kladná" a vypadla jsem ven, za firmou z dohledu jsem se pořádně vybrečela, a to jsem měla jít ještě hned po tom na druhý pohovor. tak nevím, asi jsem fakt spadla z Marsu.


já sirael.

Tvůj problém sice vyřešit neumíme, ale pro radost ti posíláme  Relax Tea od firmy Megafyt a svíčku.

Reklama