Jsem sběratelka. Seberu kdejakou blbost a hned ji někde vystavím. Když jsme likvidovali byt a starý dům po otci, nanosila jsem domů všechno, co mně bylo líto vyhodit. A že toho bylo! Vždycky jsem pro to našla místo.  Nastrkala jsem to do poliček, pověsila na zdi, až jsem měla strach, že mě manžel vyhodí i s tou veteší. Jemu se to naštěstí zalíbilo a ještě přinesl od své matky staré hodiny na zeď.

Všelijakými soškami mě zase zásobují děti. Je to vděčný dárek na vánoce.

Ještě mám taky hodně plyšáků. Sedí všude, kam oko pohlédne.  V autě na zadním sedadle dříve sedával pes. Po jeho smrti tam má domov asi deset plyšáků. No, možná už jich je víc.

Chtěli jste ale něco bizarního. To asi budou splňovat má dvě lebky na vrchních skříňkách kuchyňské linky. Ty mám už od pubertálních let. Tu tmavší jsem koupila v krámku u Karlova mostu a druhou podle ní udělal bratr ze sádry.

A ještě mám jakousi skleněnou panenku. Už jako dítě jsem se ji bála, ale vyhoďte to, když je to po mamince.

Jen lituju mé děti, až tu veteš po mě budou muset likvidovat.

Dimsy

lebky

socha

Text nebyl redakcí upraven.

Krásné lebky! Těšte se na vetešnické téma, které také připravujeme :-)

A jaké podivnosti ukrýváte doma vy? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz

 

Reklama