S televizí jsem se narodila. Můj otec pracoval v Československé televizi téměř od jejích začátků až po odchod do důchodu. Byli jsme první v domě, kdo vlastnil přijímač. Jmenoval se Leningrad a byl kombinovaný s rádiem.
Už si to přesně nepamatuju, ale myslím, že vysílání bylo dvakrát týdně. U obrazovky s úhlopříčkou 23cm se u nás se židlí v ruce scházela polovina nájemníků, aby shlédla Televizní noviny, Menšíka a Bohdalovou, sourozence Romanovi, Televizní písničky, soutěž Deset stupňů ke zlaté, Abonenta na lince U, nebo nějaký jiný film, kvalitní, většinou východoevropské produkce. Děti přicházely v neděli ráno na Pohádkové dívánky pro Evy a Adámky.
Byla to vždycky téměř společenská událost. Všichni jsme seděli jak v kině v malém pokojíku a netrpělivě čekali na zahájení přenosu. Nejdříve se na obrazovce objevil monoskop. I na ten jsme vydrželi fascinovaně zírat, dokud pořad nezačal.
Tuto televizi vlastnil můj otec až do své smrti. Jenže pak jsme se s bratrem nějak špatně dohodli a tak ji dnes má zřejmě nějaký sběratel. Ale stále „žije“. Našla jsem ji na netu a tak přikládám foto, abyste viděli, jak málo nám stačilo k radosti.
Později už jsme měli větší televizi, ale vždycky jsme ji zapínali jen v sobotu večer. Maminka udělala tatarák, nebo ohřála párky a směli jsme jíst v pokoji u televize. To byl svátek!!!
Pak nám k jednomu programu dopřáli ještě druhý a tak jsme si měli z čeho nevybrat, nikde to nebylo moc ke koukání. Tedy pokud nedávali Nemocnici, nebo Ságu rodu Forsytů.
Dnes máme televizi přes půl stěny, programů přes osmdesát. A opět si máme z čeho nevybrat. To se za ty roky nezměnilo. Změnilo se jen to, že hraje téměř pořád, když jsem doma. Byla jsem zvyklá na hluk dětí a psa a teď je příliš ticho. Tak mi aspoň pobíhají a hlučí v televizi. No a taky se u ní dobře spí. Třeba u Vražd v Midsomeru. To je tak nudné a rozvláčné, že se u toho báječně usíná.
Dimsy
Text nebyl redakcí upraven.
Tvrdila jsem o naší staré televizi, že je to předpotopní střep. Teď vidím, že jsem jí křivdila. Jako retro doplněk jsem tuhle „televizi“, myslím, viděla v pizzerii poblíž mého domu. Musím se tam vrátit a náležitě prozkoumat.
Jakou roli ve vaší domácnosti zaujímá televize?
Nový komentář
Komentáře
Můj táta měl vždycky televizi u sebe v pokoji a žádný odraz odnikud nebyl. A klíčová dírka taky nepřipadala v úvahu, protože v prvním bytě žádné dveře k tomu pokoji nebyly. Byla to taková rozšířená předsíň a ve druhém bytě jsme měli dveře prosklené. Sice matným sklem, ale šmírující postava by byla vidět.
ToraToraTora — #7 A vidíš, toho mě rodiče ušetřili
átéčko — #6
Mně to kolikrát ani nebavilo,hřál mě pocit, že jsem "vyhrála"
Většinu dětství mi dalo zabrat vůbec pochopit, jak se do takové malé skříně vejde, krteček, králící s kloboukem, rákosníček a ještě ta paní, co čte zprávy
enka1 — #5 Tak tohle jsem chtěla vynechat: Koukala jsem klíčovou dírkou na odraz v knihovně... Ale jen pokud to bylo fakt zajímavé.
Jinak jsem si četla nebo malovala...
átéčko — #4 Tak našim došlo až po půl roce, že čučím z chodby na odraz ve skle protistojící knihovny
Jo, přesně tak. jenže já jsem v pokoji, kde byla televize, spala. A tak jsem musela čekat v kuchyni, než se rodiče dodívají. Bylo to pro mě potupné.
átéčko — #1 My jsme se taky nesměli koukat na všechno. Jak byla hvězdička, tak jsme měli utrum.
je tu jsme meli taky....
Tak to ses měla! naši koupili televizi, až když mi bylo 12let a na většinu filmů mi nedovolili se dívat.