Mé první dítě? Přijelo ke mně v kočárku. Jednoho dne mi zavolal dávný kamarád, jestli bych někam nešla. Věděla jsem od známých, že se zrovna rozvádí a má asi roční dceru.

Inu, slovo dalo slovo a začali jsme spolu chodit. Přibližně po měsíci řekl, že mi dcerku přiveze ukázat. Narodila se své matce jako čtvrté dítě. Nebudu popisovat, proč si tuto ženu se třemi dětmi manžel bral a nebudu ani psát, proč si ho brala ona a chtěla další dítě. To, že to není zrovna nejvzornější matka, jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem dcerku uviděla. Přivezl ji ve staré špinavé Libertě bez boudy, bez peřinek, jen s ne zrovna čistou dekou. Ani holčička nebyla zrovna voňavá. Byla hubená, podvyživená, z kočárku vlastně koukaly jen její obrovské modré oči.

Pokaždé, když ji vyzvedl na víkend, jsem ji vykoupala, převlékla do čistého, nakrmila, protože byla neustále hladová a dala vyspat do čisté postele.  Doma totiž spala v tom umolousaném kočárku a jídlo dostávala, když na něj náhodou zbylo.

Tak to šlo asi půl roku. Pak si pro ni zase jednou v pátek odpoledne šel a zjistil, že všechny děti jsou už druhý den zamčené samy doma a matka nikde. Zavolal tedy otci ostatních dětí a společně je pak za asistence policie vysvobodili oknem na pavlač.

Ten den padlo rozhodnutí, že už ji nevrátíme. Matka se ji vzdala klidně a od té doby ji nikdy nezatoužila vidět, i když si ji měla brát každý druhý víkend.

A tak jsem dceru pomalu začala učit základním návykům a taky tomu, že si jídlo všechno nemusí cpát do pusy, že ji nikdo nevezme. A zbytky si nemusí schovávat do hraček. Oběhla jsem s ní doktory, protože neměla všechna očkování, zkontrolované kyčle a tak.   A taky jsem se potřebovala poradit, co takové malé dítě může a nemůže.

Zatím mi říkala teto, ale časem automaticky přešla na maminko.

S manželem jsme se vzali, když ji byly dva, za půl roku se nám narodila druhá dcerka a za další dva roky ještě syn. Vyrůstali spolu a někdo ani netušil, že nejsou vlastní sourozenci.

A pak přišel čas, kdy šla do školy a já jsem ji musela sdělit, jak se věci mají. Vzala to jako velkou novinu a zajímavost a každému to pyšně říkala. Třeba mému tátovi hlásila: „Dědo, představ si, že jsem se nenarodila mamince, ale táta měl dřív jinou paní a tý jsem se narodila. Ale ona se nemohla o mě starat, tak si nás vzala maminka. No a už je to dobrý!“

Vyrostla z ní chytrá, šikovná a moc hezká slečna. Jenže pak přišla puberta, parta, drogy, útěky, návraty, hrůza a roky zoufalství. Naposled jsem ji viděla asi před pěti lety, kdy odešla s některými našimi věcmi. Ale to už je jiný příběh.

Jen se s tím pořád nějak nemůžu smířit…

Hezký den a radost z Vašich nejen prvních dětí přeje

Dimsy

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Tak to je mi líto, že to takhle dopadlo. Co přát, snad ať vám vynahradí radost ty ostatní děti! :):)

Pište mi své zážitky a dojmy z narození prvního dítěte, co to pro vás znamenalo, jak jste se cítila, jak vám bylo, kolik vám bylo, jak jste všechno zvládala, nezvládala, jak na to dnes vzpomínáte.

Pište na redakce@zena-in.cz

předmět: První dítě.

Vaše příspěvky budeme zveřejňovat a jedna z vás získá hezkou výhru, sadu čtyř hrnečků. 

hrnečky

Reklama