Ahoj všem,
měla jsem velké štěstí, že můj taťka před padesáti lety koupil pozemek v lese nedaleko Prahy a postavil tam chatičku.

Tehdy to byla "trafika" 2,5 x 3,5 m, ale byl sám a tak mu to bohatě stačilo. Pak se oženil a na chatu jezdil společně s manželkou a synkem. Když ovdověl, jezdili se synem sami. Po pár letech poznal mamku a vzali se. Když jsem se narodila já, byla už chatička malá, a tak se poprvé přistavovalo.
 
Když jsem se po letech vdala a čekala první dceru, přistavovalo se nanovo a doufám, že už naposledy. 
Dnes už taťka není mezi námi, ale nikdy mu nepřestanu být vděčná, že našel tak krásné místo a chatu tam postavil. Jsem tam opravdu šťastná a můj muž, který vyrostl v rodinném domě a byl zvyklý pořád něco vylepšovat a opravovat, se má kde vyřádit.
 
Bydlíme totiž v paneláku, a tam si kutění moc neužije. Neumím si vůbec představit, že bych měla trávit prázdniny a víkendy v Praze. Je mi moc líto dětí, které tu v létě zůstávají. Hrají si na rozpáleném asfaltu a ani si nemohou dát deku na trávník, protože kam se člověk podívá, všude  jsou psí bobky.
 
Takže každé prázdniny jsme na chatě v lese, kde se vedra snášejí daleko lépe. Jen mi trochu schází voda, kterou mám moc ráda. Máme to sice k Vltavě vdušnou čarou asi 100 m, jenže z toho polovina je strmá skála a dostat se na místo, kde se dá koupat, je pěkná dálka. Tam to ještě jde, ale zpátky je to pořád do kopce a tudíž je člověk úplně zplavený a ne osvěžený chladnou koupelí.
 
Ale stejně bych neměnila. Někdo může namítnout, že u moře je taky voda, ale špatně snáším horka, takže mě to příliš neláká.
 
Každý rok si s dětmi uděláme několikadenní výlet, kde si prohlédneme pár hradů, zámků i jiných zajímavostí a zase se moc rádi vrátíme zpět.
Už asi čtvrtý rok brázdíme jižní Čechy, odkud pocházejí mí předci. Mamčini ze Šumavy a taťkovi z Vysočiny.
Orlík, Zvíkov, Červená Lhota, Chýnovské jeskyně, Blatná, Jindřichův Hradec, Volyně ........ to je jen část toho, co jsme viděli. Miluju svou zem a chci, aby i naše děti z ní poznaly co nejvíc. Možná to zní pateticky, ale cítím to tak.
 
Peguša
 

Milá Peg, Tvůj příběh se moc líbil nejen mně, ale i Merylce a tak jsme se rozhodly!
Výhra je Tvoje!!! GRATULUJEME a obratem zasíláme krásnou knihu "Nechci rajskou, chci lásku" od Jany Bryndové (nakladatelství Motto 2005).