Mirka se narodila do praktikující křesťanské rodiny. Vyrostla obklopená hluboce věřícími lidmi, chodila na bohoslužby a celý život věřila každému slovu, co stojí v Bibli. Možná i proto si za svou profesi zvolila takové povolání, díky kterému může pomáhat lidem.

fa.jpg
Foto: Shutterstock

„Moji rodiče se poznali v patnácti a sblížili se během výletu církevního spolku. Dlouho byli jen kamarádi, ale na vysoké škole se z nich stal pár. Ovšem vzhledem k tomu, že jsou katolíci počkali s dokonalým poznáváním jeden druhého do svatby. Dodnes podle mě tvoří ideální pár a jejich příběh mě velmi dojímá,“ říká Mirka. „Neumím si představit, že bych to měla jinak. Milování před svatbou je rozmar současné společnosti a lidí, kteří se neumí ovládat a nechtějí čekat na svou spřízněnou duši. A hlavně je to hřích. Tělo je posvátné a nemělo by se ukazovat každému. To moje bude jen pro jediného muže.“

Mirka měla nápadníků hodně už od střední školy. Sice si z ní rádi utahovali, ale asi to byla právě její zdrženlivost, co je tolik lákalo. S pár muži i randila, ale nikdy nedošlo ani k polibku. Kolegyně se jí smály, že asi čeká na prince z pohádky a že má přehnané nároky. S nechutí snad denně poslouchala jejich obscénní zážitky a modlila se za jejich duše, protože jinak to byly hodné holky a často i matky.

„Asi mi to nikdo nebude věřit, ale i přesto, že je mi skoro třicet čtyři, jsem panna. A co víc, nikdy jsem se nelíbala. Nevidím důvod, moje tělo je chrám a člověk, kterému ho věnuji se mnou musí zůstat a do konce života. Že to bude dobrý křesťan, to se snad rozumí samo sebou. Možná i právě proto, že jsem nikdy nemusela díky své pevné víře řešit antikoncepci anebo snad neplánované těhotenství, nenavštěvovala jsem ani ženského lékaře. Popravdě představa, že se mě v intimních partiích někdo dotýká mě naplňovala hrůzou a obavami,“ vypráví.

Jenže i přes svá přesvědčení se Mirka gynekologické prohlídce nemohla vyhýbat do nekonečna. Dlouho sice ignorovala varovné příznaky, avšak silné bolesti podbřišku, neustálá potřeba k močení, které si začali všímat i ostatní, a především dlouhodobé krvácení mimo cyklus nakonec Miroslavě neponechalo jinou možnost než vyhledat doktora. Přesněji řečeno doktorku, vyšetření ženou lékařkou připadalo Mirce jako nejvíce vyhovující řešení onoho problému. A právě tam si vyslechla diagnózu rakoviny vaječníku. Bylo nevyhnutelné při následné operaci jeden vaječník odstranit, protože nádorové bujení bylo v pokročilejší fázi.

„Zdrtilo mě to a položilo na kolena. Velmi se tím snižuje pravděpodobnost, že budu moci mít někdy děti. To si vůbec neumím představit. Být matkou je přece to největší požehnání, které může ženu potkat. Operace proběhla bez komplikací a podařilo se po následné léčbě stabilizovat můj stav. Denně se modlím, aby mi Bůh poslal do cesty toho správného muže a časem nám nadělil i děťátko. Na prohlídky se snažím chodit pravidelně. Vždycky se předtím v duchu pomodlím a vysvětlím sama sobě, že je to něco, co musím udělat. Uvědomuji si, že moje zanedbaná péče má na tom, co se mi přihodilo také svůj podíl viny. Bohu a víře jsem ale blíž než kdy dříve. Bůh totiž dopouští, ale nikdy nepouští,“ uzavírá Mirka.

Čtěte také: 

Zdroj: Respondentka redaktorky Miroslava B., autorský článek