Když karanténa náhle zavřela Annu doma, netušila, nakolik jí pobyt doma promění názory, pocity a plány. Z uhnané holky se najednou stala pohodová a klidná žena. “Celý život se za něčím honím. Škola, práce, kamarádi, sport a randění. Ani si nepamatuji, kdy bych měla nějaké úplně “hluché” období a s někým se nevídala,” říká na úvod třicetiletá Anička.
Foto: Shutterstock
“Když jsem neměla vážný vztah, alespoň jsem randila přes Tinder nebo jiné seznamky. Vídala se s více kluky najednou a nevěděla, s jakým z nich mi je lépe nebo chci být více. Jenže v únoru jsem konečně trochu zpomalila a začala chodit se Šimonem.”
Anna přiznala, že šlo o vztah velmi čerstvý, do ničeho se nehnali ani spolu neplánovali budoucnost. Šimon byl velmi zaměstnaný, a tak své volné chvíle hledali obtížně. “Byla to trochu logistika, abychom se sladili, ale když už jsme spolu opravdu byli, stálo to zato, ale pak přišla karanténa a my se více jak dva měsíce neviděli…”
“První dny jsem trochu panikařila. Říkala jsem si, co budu dělat? Jak to sama doma zvládnu? Nezblázním se? A jak jsem v sobě tuto paniku uměle vyvolala, opravdu jsem chvíli doslova lezla doma po zdech. Jenže pak se vše změnilo…,” říká Anna.
Nestalo se nic zásadního. Nikdo Anně nic neřekl ani neporadil. Nepustila se ani do žádného online kurzu o rozvoji osobnosti a vztahů. “Jednoduše jsem se asi po týdnu, kdy jsem byla sama doma, ráno probudila a došlo mi, že jsem odpočinutá, mám v sobě vnitřní klid a nic mi najednou nechybí,” přiznává a doplňuje: “S Šimonem jsme si samozřejmě do té doby každý den psali, ale jak to tak bývá, intenzita už nebyla taková jako na začátku a po dvou měsících jsme byli rádi, že jsme si poslali sms jednou týdně.”
“Já jsem zpomalila. Začal jsem si užívat čas doma ve svém bytě, který jsme si vybudovala, můj den dostal řád, pracovala jsem, pravidelně jsem cvičila, přečetla tolik knih, jako snad nikdy dříve a najednou mi to došlo - dokud já sama nebudu v klidu a spokojená, budu se dokolečka honit za nějakým klukem, hledat lásku tím nejhorším způsobem a budu mít stále pocit, že ve finále stejně skončím sama a opuštěná. Protože i když jsem fakticky randila, žádný z těch kluků mě stejně neměl opravdu rád. A tak si z karantény odnáším snad to nejlepší - začala jsem si vážit sama sebe a došlo mi, že je mi teď single moc dobře, daleko lépe než ve vztahu.”
Také si přečtěte:
- Hlasití sousedé mě dohánějí k šílenství, zastání nemám, říká Hana (27)
- Trestá mě stejně jako jeho matka. Prostě se mnou nemluví
- Náš vztah má jeden zásadní háček, nechodíme spolu, přiznává Kamila
Nový komentář
Komentáře
A za pár let zjistí, že biologické hodiny bijí na poplach, sežene prvního dárce a potom si bude stěžovat, že nestíhá, nevychází s penězi, nemůže sehnat práci, školku, hlídání, cítí se doma izolovaná, nemůže zhubnout na břiše.... Zapomněla jsem něco ?
Jako přes kopírák je to příběh i mé dcery, ale ta se bohužel po karanténě, kdy byla v pohodě vrátila do starých kolejí.
jj, hezký článek o uvědomění sama sebe