Jen těžko si dnes představíte moderní domácnost bez takových samozřejmostí, jakými jsou čajové sáčky, mikrovlnka nebo papiňák. Jde o záležitosti běžné, kterým dnes nikdo nevěnuje zvláštní pozornost. Přesto jde o důležité mezníky kuchyňské historie, kterým předcházely často neobyčejné události.

Kostkový cukr vznikl důsledkem zranění

6062ff5c41906obrazek.png
Foto: Shutterstock

Tato drobnost, která dnes nikomu nepřipadá nijak mimořádná, přišla na svět ve městě Dačice ležícím na jižním cípu Českomoravské vrchoviny. A jako v mnohých jiných příbězích, i tady platí legendární prohlášení: za vším hledej ženu, konkrétně manželku ředitele dačické cukerné rafinerie. Ta se při tehdy vskutku náročném porcování cukru (prodával se v objemných homolích a odsekával ostrým sekáčkem) nehezky poranila. V důsledku této nemilé události a díky důrazné „přímluvě“ zraněné ženy, přispěchal záhy její manžel s velice praktickým řešením. Omluvou a snad dostatečným bolestným bylo unikátní, historicky první balení cukru o 350 kostkách.

V Dačicích, kde vznikl, má kostkový cukr také svůj památník. Je docela jednoduchý - zobrazuje kostku cukru stojící hranou na podstavci. 

Za vynálezem mikrovlnky stojí rozteklá čokoláda


606300054f61bobrazek.png

Foto: Shutterstock. Wikipedia (návrh mikrovlnné trouby Percy Spencera)

Samozřejmostí mnoha domácností je dnes také mikrovlnná trouba, za jejímž objevem stojí Američan Percy Spencer a malá nehoda s rozteklou čokoládou. Spencer tehdy pracoval na úplně jiné záležitosti a v průběhu jednoho z experimentů zjistil, že se mu v kapse docela neobvyklým způsobem roztekla čokoláda. To ho jako badatele zaujalo natolik, že provedl další „zahřívací pokus“, tentokrát s kukuřicí. Z té se během chvilky stal dnes tolik populární popcorn. Spencer na základě toho pokračoval v původně neplánovaném výzkumu, jehož důsledkem byla první mikrovlnka. Po válce představil vynálezce svůj objev široké veřejnosti a nechal si jej patentovat.

Čajový sáček byl dílem náhody

s.jpg
Foto: Shutterstock

Čajový sáček je záležitost, nad kterou se dnes jen sotva pozastavíte. Zalít jej vroucí vodou je pro spoustu z nás každodenní rutinou. Nebylo tomu tak vždy, protože původně se čaj prodával výhradně v sypané formě. Objev „pytlíkového“ porcování byla – jak tomu častokrát bývá – milá náhoda, které napomohl newyorský obchodník s čajem Thomas Sullivan. Ten svým zákazníkům posílal vzorky svých čajů původně v kovových krabičkách. Ty ovšem byly poměrně drahé, proto se obchodník přiklonil k lacinějšímu řešení. Nalezl jej ve formě ručně šitých hedvábných pytlíků. Jednomu ze zákazníků však vzorek čaje v látkovém sáčku omylem upadl do hrnce s horkou vodou a první vzorek takto vylouhovaného čaje byl na světě. Počátkem 20. století se porcovaný čaj dostal na pulty amerických obchodů. Drahé hedvábí ale časem nahradila gáza a kvalita porcovaných čajů logicky utrpěla. Dnes se čajové sáčky vyrábějí převážně z celulózy a důležitou roli hraje také jeho tvar.

Původně se čajový sáček vyráběl ve dvou velikostech – pro běžný hrneček malý, pro konvici o poznání větší.

První kávovar připomínal chemickou laboratoř

606301798753cobrazek.png
Foto: Wikipedia. (Návrh prvního kávovaru. Mr. Angelo Moriondo.) Shutterstock

Od čaje je jen krůček ke kávě. Dnes vlastní spousta domácností malý kuchyňský kávovar, aby si její členové kromě kdysi tradičního českého „turka“ mohli vychutnat i kávu jemnější chuti a bez lógru. Počátky expresní přípravy kávy pomocí páry se datují na konec 19. století. Za prvními pokusy stál narůstající shon, zrychlující se životní styl, ale i stále větší obliba kaváren. Právě tam bylo žádoucí připravit kávu co nejrychleji, aby zákazníci nečekali příliš dlouho.

O původu i přesném významu slova espresso se stále vedou diskuze, protože nikdo dnes už neví, jak vzniklo. Ve hře jsou dvě slova: express (tedy rychlý) a esprimere (protlačit). Kombinace obou však dává smysl a v Itálii je výraz espresso synonymem ke slovu caffe.

Pilotní kávovar vznikl – možná trochu překvapivě - v Německu v roce 1878, další stopy však už vedou do Itálie, země s kávou často spojované. V 80. letech 19. století přišel italský vynálezce Angelo Moriondo s tlakovým přístrojem na kávu, který však připomínal spíše malou chemickou laboratoř. Za opravdového vynálezce espressa je považován Luigi Bezzera, který na Moriondův nápad navázal, stroj zjednodušil a přidal k němu i dávkovací páku. Díky ní bylo možné připravit šálek kávy za tehdy neuvěřitelných 45 sekund. Na světové výstavě v Miláně v roce 1906 pak poprvé použil výraz espresso. V 70. letech minulého století se na trhu objevila další novinka v oboru, plně automatizovaný kávovar. Odtud byl už jen malý krůček k tomu, aby se přístroje mohly rozšířit také do domácností.  

Mohl by vás zaujmout i článek Rtěnka, silonky nebo antikoncepce: Důležité milníky ženského světa, bez kterých si dnešní život představíte jen těžko

Papiňák vznikl jako vedlejší produkt jiného bádání


6063044f074e4obrazek.png
Foto: Wikipedia (Papinův tlakový vařič). Shutterstock

Vynález tlakového hrnce významně zjednodušit vaření po celém světě. Jeho autorem byl Denis Papin, geniální francouzský vynálezce zabývající se využitím parní síly a vakua. Hrnec byl poprvé představen široké veřejnosti v roce 1679, je však třeba dodat, že šlo o vedlejší produkt vědcova fyzikálního bádání.

Aby si Papin získal pozornost i podporu, uspořádal už při první prezentaci tlakového hrnce opulentní hostinu v Londýně, kam pozval významné členy Britské elity. Podával jídlo připravené v jeho vynálezu a mezi jednotlivými chody objasňoval hostům princip vaření. Hostina měla úspěch a Papinova snaha se zúročila díky staviteli Christopheru Wrenovi, který v hrnci spatřoval vysoký potenciál. Úspěch se později vskutku dostavil a tzv. papiňák je dnes obvyklou součástí našich domácností.  
 

Reklama