Anna Marie Luisa de' Medici (1667-1743), poslední členka rodu Medici, přišla na svět v paláci Piti ve Florencii jako jediná dcera toskánského velkovévody Cosima de' Medici. Vlastně se neměla vůbec narodit. Její matka, francouzská princezna Markéta Luisa Orleánská, sestřenice Ludvíka XIV., byla značně nevyrovnaná a rozmarná osoba. Ta, když zjistila, že je těhotná, denně jezdila několik hodin na koni a dělala vše pro to, aby potratila. To se jí však nepodařilo a v roce 1667 se jí narodila zcela zdravá holčička Anna Marie Luisa. Manželství, uzavřené v roce 1661, ale bylo od začátku nešťastné, i když se v něm narodily tři děti (kromě Anny ještě starší Ferdinand a mladší Gian Gastone). Manželé se nenáviděli, Markéta Cosima ponižovala a hádky tu byly na denním pořádku.

65a917513244aobrazek.jpg
Foto: Ferdinand a Anna Marie Luisa se svou guvernantkou, obraz Justuse Sustermanse.
Justus Sustermans, Public domain, via Wikimedia Commons

I když formálně manželství existovalo dál, Cosimo nakonec manželku, která neměla ve Florencii zrovna dobré renomé a život s ní byl podle všeho nesnesitelný, finančně zabezpečil a souhlasil, aby se vrátila v roce 1675 do Francie. Tehdy ji děti viděly naposledy. Byly nadále vychovávány ve Florencii babičkou, ale měly pěkný vztah i s otcem.

Když dospěla Anna Marie do věku na vdávání, byla popisována jako vysoká, hezká, černovlasá dívka s krásnou pletí. Najít vhodného ženicha ale nebylo ani přes rodinné bohatství úplně snadné. Vhodným kandidátem by se jevil francouzský dauphin Ludvík, kterého navrhoval jeho otec, král Ludvík XIV.  Toho ale odmítl Annin otec Cosimo, který si přál, aby se dcera provdala za budoucího portugalského krále Petra II. Jenže v Portugalsku začali mít obavy z toho, že by se mohla Anna Marie povahově podobat své matce, a tak z případného sňatku sešlo. Jak se ukázalo, zbytečné, Anna naštěstí zdědila povahu po otci. Nicméně nevyšla ani jednání s dalšími významnými evropskými dvory.

65a7b3c2ed146blobid0.jpg
Foto: Portrét Anny Marie Luisy Medicejské (1667-1743)
Antonio Franchi, Public domain, via Wikimedia Commons

Nakonec se Anna Marie Luisa provdala v roce 1691 za falckého kurfiřta Jana Viléma. Do roka byla těhotná, ale potratila. Historikové se domnívají, že příčinou byla syfilida, jíž ji nakazil Jan Vilém brzy po svatbě. Manželství tedy nebylo požehnáno dětmi, nicméně i přesto bylo harmonické.

Anna se stala velkou patronkou umělců, především hudebníků a divadelních autorů. Prestiž falckého dvora zvýšila vybudováním nového divadla, kde se hrály Molièrovy komedie a z Düsseldorfu učinila také světové centrum hudby. Když v roce 1716 Jan Vilém zemřel, vrátila se zpět do Florencie. To ještě žil její otec Cosimo, který se snažil zajistit, aby mohla po jeho smrti dědit majetek i jeho tituly. Toskánsko bylo totiž lákavou zemí, a tak tento jeho plán narazil na nesouhlas evropských panovníků, zejména císaře Karla VI.

65a7b4432e81aobrazek.jpg
Foto: Anna Marie Louisa a Jan Vilém, portrét od Jana Franse van Douvena, 1708
Jan Frans van Douven, Public domain, via Wikimedia Commons

Po Cosimově smrti získal titul toskánského velkovévody Annin mladší bratr Gian Gastone (starší Ferdinand už zemřel dříve, aniž zanechal potomky). Poněvadž byl ale homosexuál a neměl ani zájem mít potomky, ač byl ženatý, bylo jasné, že rod Medicejů touto generací vymře. A tak bylo v roce 1735 rozhodnuto, že toskánské velkovévodství připadne po jeho smrti Františku Štěpánovi Lotrinskému, budoucímu manželi Marie Terezie výměnou za jeho rodné Lotrinsko.

Vlastně to byla zásadní podmínka Františkovy svatby s Marií Terezií. Lotrinsko totiž potřeboval francouzský král Ludvík XV. pro svého tchána Stanisława Leszczyńského, bývalého dvojnásobného polského krále. Jedině tak byl ochoten uznat pragmatickou sankci o nástupnictví Marie Terezie. Ztrátu Lotrinska chápal František Štěpán jako zradu na svém vlastním národě. Váhal. Dokonce třikrát teatrálně odhodil pero! Nakonec ale podepsal… Neměl bojovnou náturu a bylo mu jasné, že by stejně o Lotrinsko přišel.

I když zpočátku to byl jen slib, nemusel litovat, a vlastně ani dlouho nemusel čekat. Gian Gastone zemřel už v roce 1737 a František Štěpán se stal toskánským velkovévodou. Toskánsko se ukázalo jako zlatý důl, a to ještě netušil, jaké bohatství ho čeká v roce 1743 po smrti Anny Marie Luisy de' Medici, která taktéž zemřela bez potomků.  

Umělecké sbírky nevyčíslitelné hodnoty, které se nacházejí například v Galleria degli Uffizi, v paláci Pitti a na dalších místech Florencie, to byla jen malá část bohatství, které spadlo Františku Štěpánovi nečekaně do klína. Anna Marie Luisa de' Medici bývá nazývána Františkova „falcká tetička“, někde také jako jeho sestřenice. Tak blízká příbuzná ale nebyla! Nicméně toto dědictví bylo pro Habsburky, tedy přesněji pro rod habsbursko-lotrinský, spásou v hodině dvanácté. Vyvolalo v Evropě samozřejmě vlnu závisti.

65a7b5e6f1228obrazek.jpg
Foto:  Paláce Uffizi a Pitti 
Shutterstock

Znepokojeni byli zejména v Prusku. Král Fridrich II. si okamžitě uvědomil, že válka o Slezsko, o které právě Marii Terezii připravil, může dlouho pokračovat díky Františkovu bohatství. A nemýlil se! František Štěpán se skutečně stal dvorním bankéřem své ženy, které pochopitelně půjčoval na vysoký úrok. Několikrát taky monarchii zachránil před bankrotem.

Díky dědictví Anny Marie Luisy de' Medici, které šikovně dokázal rozmnožit, se stal František Štěpán, jenž byl mezitím v roce 1745 zvolen císařem svaté říše římské, mimořádně schopným a uznávaným podnikatelem. Vlastně začal podnikat z nudy a úspěšně! Co měl chudák dělat, když mu Marie Terezie nedovolila v habsburské monarchii spoluvládnout?

Když pak nečekaně v roce 1765 zemřel, čekal na rodinu velký šok při otevření závěti, která se mimochodem dost dlouho hledala. Že nebyl František Štěpán žádný chudák, se už vědělo. Ale takové jmění nečekali! Po umoření státního dluhu byl okamžitě zřízen zvláštní rodinný fond, který se stal základem majetku habsbursko-lotrinského domu až do pádu monarchie v roce 1918. Kdysi bezvýznamný lotrinský vévoda František Štěpán vytvořil pro svou dynastii do budoucna takovou finanční rezervu, díky níž už nikdy po staletí zadlužení Habsburkové nemuseli živořit.
A to vše zásluhou pohádkového dědictví Anny Marie Luisy de' Medici…

65a7b8c698b84obrazek.jpg
Foto: Erb rodu Medicejských
Hugo Gerard Ströhl, Public domain, via Wikimedia Commons

Zdroje info: Josef Bernard Prokop: František Štěpán Lotrinský: Bohatý manžel chudé císařovny, 2021, Sigrid-Maria Größing: Zlaté jablko, 2009

V seriálu o zajímavých ženách jste si u nás mohli také přečíst: