Přistávání na letišti ve Varaderu proběhlo za neustálého komentování situace celou posádkou Boeingu 747. „Tady opravdu budeme přistávat? To je přece polní cesta! Běžte někdo informovat pilota!“ Zatímco se cestující včetně mého otce, který má panickou hrůzu z létání, počali křižovat a odříkávat modlitby, já jsem se, nadopovaná prášky na spaní, probouzela po devítihodinovém spánku se slinou na bradě. Na polní cestě se nám podařilo opravdu přistát, což cestující ocenili bujarým potleskem hodným správného turisty. Letištní hala připomínala Kaufland a ženy zaměstnané u odbavení byly oblečené v klasických uniformách pískové barvy. Na nohou však měly síťované punčochy a zlaté lodičky. Jedná se prý o symbol luxusu, jak jsem se později dozvěděla.

Kuba
Po příjezdu do pětihvězdičkového hotelu nám spadla brada. Nebylo to však z úžasu nad přepychem, který jsme dosud nepoznali. Špína, smrad a nedopalky. Tři slova, která spolu s jedním švábem na pokoji definovala roztomilý hotýlek přímo u pláže. Zatímco já po zkolabování (asi z vedra) ležela v suterénu budovy, matka zařídila s recepční výměnu pokoje. Ten následně celý vydezinfikovala přípravky, které se jí podařilo propašovat přes letištní kontrolu.

Kuba
Jak jsem si zaznamenala v deníku: „Lidé tady neznají stres. Pohybují se velice pomalu, takže na koktejl čekám třeba čtvrt hodiny. Jediné, co pomůže, je uvědomit si fakt, že nikam nespěchám.“ To samozřejmě platí o lidech pracujících v resortech na Varaderu. Ti totiž do kapsy od turistů dostanou konvertibilní měnu, což je jedna ze dvou oficiálních měn Kuby a lze za ni pořídit luxusní zboží. Mezi to patří třeba i obyčejné punčochy, které nelze za normální národní měnu zakoupit.

Kuba
Jinak je to v Havaně, kde jsme strávili dva dny.  Ve městě jsem totiž potkala místní pár mladých lidí, kteří mě oslovili s tím, že mě vyvezou na střechu hotelu, odkud je nejkrásnější pohled na město. A měli pravdu. Ze střechy jsem viděla na celé centrum i na část promenády Malecolm. Ta byla postavena čtyři metry nad mořem a původně byla lemována neogotickými a art deco vysokými domy. Nebyly však schopny odolávat extrémnímu vlnobití, slané vodě, znečištění ani hurikánům, což způsobilo, že jsou domy na pobřeží momentálně v kritickém stavu a pomalu se hroutí. Pár mě na střeše při popíjení mojita vyprávěl, jak je těžké sehnat peníze na sunar, ale zároveň prý nikdy nepřemýšleli o tom, že by se pokusili rodnou zemi opustit. Bída střídavě sužuje Kubu už tisíce let. Ale poslední dobu se situace pod vládou Raúla Castra zlepšuje. Největší lesk si země prožila v době, kdy obchodovala s USA. Omezená demokracie, která trvala do roku 1952, zemi přinesla peníze a bohatí Američané zde trávili nezapomenutelné chvíle.

Kuba
Odtrženi od tvrdé reality jsme byli ve Varaderu celý měsíc. Člověk si za takovou dobu pomalu skoro přestává vážit sám sebe, protože život, který se tady turistům podsouvá, nemá s tím skutečným téměř nic společného. Výlety ve starých amerických Chevroletech, které už mají s Chevrolety po letech společnou pouze karoserii, plavání s delfíny v zátoce, večeře v doprovodu živé hudby a zvuku přílivu, horký písek jedné z nejkrásnějších pláží na světě, kde však u rozbořených domů postávají muži se samopaly. Dokonalé odloučení od všeho je zpečetěno ve chvíli, kdy se člověk snaží dostat se na internet. Tento výdobytek moderní doby je tu téměř nemožný. Za SMS kamarádům jsem utratila dva a půl tisíce.

Kuba
Kuba je právě pro kombinaci líbivého pozlátka, které se mísí s očividnou bídou, místo, jež stojí za to navštívit. Já nakonec přežila bez internetu. Při válení se na pláži jsem přehodnotila celý svůj život, a když jsem přijela zpátky domů, pomalu jsem nevěděla, jak se používá Instagram. Radost z vizuálních vjemů jsem mohla sdílet pouze s rodiči třeba pomocí výkřiků úžasu. A fotografie jsem pořizovala na film, takže jsem se po příjezdu s kamarády osobně sešla, abych jim mohla povyprávět, jak jsem se měla. Od té doby dělám digitální detox pravidelně každý rok jeden týden, abych si uvědomila, čím vším mi moderní technologie usnadňují život a čím mi ho naopak dělají obtížnějším.

KubaZdroj: Marek Schebesta a Karolína Waberová

Čtěte také:

Reklama