Jako malá holčička milovala zvířata a nesmírně toužila mít nějakého domácího mazlíčka. Narodila se v roce 1932 v San Francisku. Bohužel její dětství nebylo příliš šťastné. Rodiče se rozvedli, když jí bylo šest, a nového otce, který měl v rodině rozhodující slovo, její přání nezajímalo. Vztahy mezi nimi byly víc než napjaté. Dokonce jí odmítl zaplatit studia. Nakonec však díky finanční podpoře svého strýce a tety přece jen Dian vystudovala a stala se lékařkou. Působila v různých nemocnicích v Kalifornii a pak se stala ředitelkou oddělení dětské nemocnice v Luisville.



Ve volném čase se znovu začínala zajímat o zvířata. Především ji fascinovaly gorily horské. Jedná se o druhého největšího primáta na světě, který se vyskytuje pouze na malém území v horské oblasti střední Afriky. Odhaduje se, že současný počet se pohybuje pouze okolo 880 jedinců. Gorila horská je kriticky ohroženým druhem.

Dian studovala různé materiály a v roce 1963 podnikla studijní cestu do Afriky. Za sedm týdnů projela Keňu, Tanzánii, Kongo a Rhodésii. V Tanzánii se seznámila s britským paleontologem dr. Louisem Leakeyem, který se zabýval zkamenělinami primátů. V jednom z rozhovorů se mu svěřila, jak moc ji horské gorily fascinují. Když se s ním o tři roky později setkala na jedné konferenci v USA, bylo to právě v době, kdy dr. Leakey hledal někoho do chystaného projektu o horských gorilách, a tak toto místo nabídl Dian.

V roce 1966 tedy Dian odjela do Zaire, státu v rovníkové Africe, který se dnes nazývá Demokratická republika Kongo, aby zde začala na projektu pracovat. Politická situace se ale v této zemi natolik vyostřila, že se musela Dian přesunout do Rwandy. Tady za finanční pomoci Nacional Geografic Society založila září 1967 výzkumné centrum Karisoke v národním parku Virunga.

Následující roky přinesly Dian vědecké úspěchy i mezinárodní pozornost. Její výzkumná metoda spočívala v tom, že žila ve společnosti goril a musela si nejdřív získat jejich důvěru. Dian se to podařilo! Brzy začala pociťovat ke zvířatům silné citové vazby. Díky praxi dětské lékařky měla vypěstovanou trpělivost a pečlivost, která se jí teď hodila k pozorování a zaznamenávání chování goril v přirozeném stavu. Všechny gorily, s nimiž žila, si pojmenovala.

Trpělivě je pozorovala a její závěry změnily dosavadní mylné představy, že jsou gorily nepřátelské a nebezpečné. Naopak! Zjistila, že jde o zvířata mírná a společenská se základními sociálními dovednostmi. Nejvíce si oblíbila gorilího samce, kterému dala jméno Digit. Toho sledovala od jeho narození.
Když se Dianina fotografie s gorilami pořízená Bobem Campbellem objevila na titulní straně časopisu National Geographic, upozornila svět na dosud neznámý problém ochrany kriticky ohroženého živočišného druhu. Dostalo se jí masivní publicity, stala se z ní mezinárodní celebrita.

Gorily si Dian tak zamilovaly, že plně důvěřovaly nejen jí, ale i lidem, kteří Dian přijeli navštívit a pozorovat ji při její práci. Dian tím sice byla potěšena, ale na druhou stranu měla obavy ze ztráty jejich obezřetnosti. V oblasti Rwandy se totiž potulovalo množství pytláků a lovců, jejichž kořistí se mohly důvěřivé gorily snadno stát. Lovili je zejména pro maso, ale obchodovalo se i s jejich hlavami, chodidly a dlaněmi.

V roce 1970 musela Dian Fosseyová odjet do Cambridge. Přísun dalších financí pro výzkumné centrum byl totiž podmíněn tím, že musí získat titul Ph.D. Po návratu do Rwandy po třech letech ale měla stále méně času pro práci v terénu. Dotace jí sice umožnily nabrat do svého týmu studenty, ale neúměrně jí narostla administrativa. Procházela také psychicky obtížným obdobím, trpěla depresemi a samotou, což řešila alkoholem. Při studijním pobytu v Cambridgi totiž otěhotněla a prodělala potrat.
Velkou ranou bylo pro Dian nalezení mrtvého a zmrzačeného těla jejího oblíbeného Digita. Pytláci ho zavraždili na Silvestra roku 1977. Bojoval statečně s pytláky i jejich psy, aby jeho družka Simba mohla s ještě nenarozeným mládětem uprchnout výš do hor.

Dian zahájila mezinárodní kampaň proti pytláctví. Její renomé jí pomohlo při jednání s úřady, takže byl do Virungy poslán oddíl dozorců. Také Dian jednala. Ozbrojila studenty pracující u ní a vyhlásila pytlákům boj. Dokonce nabídla odměnu za jejich dopadení. Je jasné, že si udělala z pytláků nepřátele na život a na smrt. A nejen z nich. Brzy musela Dian začít bojovat i s rwandskými úřady, protože chtěly rwandský národní park otevřít turistům. Evidentně si tedy proti sobě Dian popudila i úřady.

Když byl v časopise National Geographic uveřejněn článek o smrti Digita, vzedmula se vlna solidarity a do Rwandy začaly proudit z celého světa finanční prostředky, které se staly základem pro nadaci na ochranu horských goril.
Kvůli napjatým vztahům ve výzkumném centru, bylo Dian v roce 1981 doporučeno, aby si od projektu načas odpočinula. Dian se tedy vrátila do USA, kde začala přednášet na Cornell University v New Yorku. V roce 1983 pak napsala knihu Gorily v mlze, která se stala bestselerem. Honorář i zisk z knihy jí umožnil ještě tentýž rok návrat do Rwandy.



Bohužel její pobyt tu skončil tragicky. Dne 26. prosince roku 1985 byla ve svém srubu ve výzkumném centru nalezena brutálně zavražděna. Lebku měla rozseknutou mačetou se širokou čepelí, kterou kdysi zabavila pytlákům a kterou měla pověšenou v obývací části svého srubu. Vražda nebyla dodneška spolehlivě objasněna. Nejdříve z ní byli podezírání členové výzkumného týmu, poté se vyšetřovatelé přiklonili k verzi, že jsou na vině pytláci. Později ale byly nalezeny důkazy, že jsou do smrti Dian namočeni i rwandští politici, kterým vadil Dianin nejen nesmlouvavý postoj proti turismu v této části Afriky, ale především se obávali, že Dian splní své výhružky a světu ukáže, jaká situace skutečně vládne ve rwandských národních parcích – korupce, uplácení pytláků a pašování zlata.

Protože se ze srubu nic cenného neztratilo, nešlo tedy určitě o loupežné přepadení, ale o cílenou vraždu. Dian byla pohřbena vedle svých oblíbených goril. Veškeré záznamy o její smrti se ztratily během rwandské genocidy v roce 1994.

Hrob Dian Fosseyové,  Karisoke/ Rwanda

Kniha Gorily v mlze vydaná dva roky před Dianinou tragickou smrtí inspirovala hollywoodské tvůrce k natočení stejnojmenného filmu, v němž roli Dian Fosseyové ztvárnila Sigourney Weaver. Pět nominací na Oscara 1988 v kategorii hudba, střih, zvuk, scénář a herečka v hlavní roli hovoří za vše.
Jisté je jedno, že nebýt Dian Fosseyové a následně i populárního amerického filmu nemusely gorily horské už na planetě žít. Když Dian zemřela, žilo na světě jen 280 goril horských, zatímco dnes jich je 880
Gorila horská se stala ve Rwandě tak populární, že se stala národním symbolem. Objevuje se na cestovních pasech, turistických vízech i místní měně.



Foto: Wikipedie, youtube

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama