S cukrovkou se můžete potkat téměř v jakémkoliv věku a bohužel se počet lidí, kteří si od lékaře vyslechnou její diagnózu, neustále zvyšuje. Existuje mnoho typů diabetu, ale nejčastěji se jedná o 2. a 1. typ. V produktivním věku onemocnění většinou souvisí s genetickými předpoklady podpořenými nezdravým životním stylem. S prodlužující se délkou života zároveň narůstá i počet starších pacientů. Alarmující je, že nárůst se dá pozorovat i u těch nejmenších dětí do pěti let věku. Diabetika tak má mezi svými blízkými téměř každý z nás. Toto onemocnění může (zejména z počátku) přinášet určité komplikace i u tak všedních situací, jakou je například školní a předškolní docházka či zaměstnání.
Obavy a ostych z nové životní situace se mohou objevit i u pedagogů, zejména ale u spolužáků malého diabetika
Po prvotním šoku, kdy se rodič dozví, že je jeho dítě diabetikem, vyvstává spoustu otazníků. Jaké jídlo bude moct dítě jíst? Jak bude zvládat léčbu? Nebudou ho kamarádi najednou vyčleňovat z kolektivu? Jak vlastně vše zvládne ve školce či škole? Rodiče a děti si musí postupně zvyknout na poměrně striktní režim, který bude dítě dodržovat po zbytek svého života. Ale i pokud je diabetes diagnostikován v útlém věku, mělo by dítě v ideálním případě projít celou předškolní docházkou.
Nástup do školy bývá jak pro samotné děti s diabetem, tak i jejich rodiče náročnější. Aplikace inzulinu několikrát za den je pro diabetiky každodenním nutným úkonem. Jisté obavy a ostych v nové životní situaci se mohou objevit u pedagogů a spolužáků. Vše se dá ale při dobré komunikaci zvládnout a diabetik se v dnešní době může díky moderním technologiím velmi dobře včlenit do kolektivu.
Puberta! A ještě k tomu diabetes
Jak dospívající zvládne toto životní období hodně záleží na tom, kdy mu byla cukrovka (většinou 1. typu) diagnostikována a jak moc je zvyklý na režim, který s sebou onemocnění nese. Pokud ho totiž nevnímá jako omezení, ale jako životní styl, bude se s tím i během dospívání vyrovnávat o něco snadněji. V životě dětí, které žijí s cukrovkou 1. typu, navíc mezi 10. a 19. rokem věku dochází ke zhoršení kompenzace diabetu. Zvyšuje se glykovaný hemoglobin, narůstá proměnlivost glykémií během dne, roste riziko diabetické ketoacidózy a těžkých hypoglykemií. Klíčová je tedy pravidelná kontrola hladiny glukózy a dostatečná edukace dětí. Velmi důležitá je dobrá komunikace na obou stranách, aby se zabránilo možným komplikacím.
Děti s diabetem jsou vystaveni řadě potenciálních zdrojů stresu, protože jsou pod mnohem větší kontrolou a častější palbou otázek než jejich vrstevníci. Ne vždy je jim to příjemné a je nutné jejich potřebu autonomie, osamostatňování a soukromí brát vážně a dát si záležet na tom, aby hledisko zdraví a bezpečnosti ‚nepřeválcovalo‘ stránku subjektivní pohody a životní spokojenosti.
Pomáhají i moderní technologie
Někteří rodiče diabetiků žádají před jejich nástupem do školy o osobní asistenty. Těch je ale dle odborníků obecně nedostatek. Rodiče se tak vesměs shodují v tom, že kromě systémového řešení, jakým by bylo například znovuzavedení školních zdravotníků, jim můžou pomoci také moderní technologie pro monitoring glukózy, které jsou dostupnější.
„Dnes naštěstí hodně věcí řeší to, že když mají děti senzor, lze v určitých případech zobrazovat aktuální hodnoty glykémie na mobilech rodičů. Ti pak mohou zavolat dítěti či vyučujícímu, koordinovat případné výkyvy a předcházet hypo, nebo hyperglykemickým stavům,“ říká Lenka, maminka dvou diabetických dětí. Když diabetes diagnostikovali jejímu synovi, bylo mu devět let. Mimo doprovod jednoho z rodičů nejezdí na žádné mimoškolní akce, jinak je ale v kompenzaci svého diabetu samostatný. „David se měří sám. Půl roku volal a domlouvali jsme se podle aktuální glykémie. Teď se domluvíme vždy ráno a během dne už volat nemusí.“
Diabetes v práci sice nebrání, ale některá povolání jsou přeci jen vhodnější
Diabetes mellitus není sám o sobě důvodem, proč by se diabetik nemohl realizovat na trhu práce. Pokud s onemocněním nejsou spojené další komplikace (postižení zraku, gangrény apod.), nevznikne diabetikům ani nárok na invalidní důchod. Pokud jde o volbu povolání, zákon pacienty s cukrovkou 1. typu nijak neomezuje. Přesto je rozumné zvážit, které typy práce jsou i z dlouhodobého hlediska vhodné. Doporučují se vyloučit zaměstnání, ve kterých by diabetik v případě hypoglykémie a ztráty orientace mohl ohrozit nejen sebe, ale i další. Nevhodné jsou tak například povolání typu profesionálního řidiče, hasiče atd., respektive vyžadující práci ve výškách, ve směnném provozu, u pásu nebo ve špinavém a prašném prostředí.
Měli by o diabetu vědět kolegové?
Z dotazníku mezi 170 českými a slovenskými diabetiky 1. typu, který mapoval jejich zkušenosti s diskriminací, zaměstnavateli i kolegy, vyplynulo, že reakce kolegů z práce bývají velmi různorodé. Diabetici se setkali se starostlivostí, nezájmem i zlomyslností. Ať už diabetik své nadřízené a kolegy o nemoci informuje, nebo ne, na pracovišti s dobrými vztahy se nemoc zvládá lépe. Základem je nižší míra stresu i jistota, že se dočká podpory v krizových chvílích. Informovaný kolega totiž může diabetikovi včasným zásahem zachránit život.
Seznámit kolegy s diagnózou je každopádně výhodné pro obě strany. Diabetik získá jistotu, že se mu v případě krize dostane rychlé pomoci, kolegové zase blíže poznají, co obnáší život s cukrovkou.
ADC-61569 v1.0 08/22
Nový komentář