Dobrý den,
mám vzpomínku, která je stará už více než 20 let.
V té době jsme měli 3 děti ve věku od 3-14 let a kajutovou loď, se kterou jsme plánovali cestu do Jugoslávie. Nechápu, jak se nám podařilo pro celou rodinu dostat devizák, ale dostali jsme jej a asi 14 dní před koncem prázdnin jsme naložili vše potřebné, do kajuty jsme nanosili výbavu pro 5člennou rodinu a mohli jsme se vydat na dlouho cestu.
Mně se strašně nechtělo, měla jsem z cesty šílený, až panický strach z něčeho. Ale děti se moc těšily, a tak jsem nedávala na sobě nic znát.
Zbývala chvilka do odjezdu, manžel ještě s dětmi odjel do kilometr vzdáleného bydliště mých rodičů, aby jim předal náhradní klíče od našeho bytu a aby se všichni rozloučili. Já už jen kontrolovala vypínače, vařiče, žehličku.... a v duchu si toužebně přála "ať si třeba zlomím nohu, ať se něco stane, jen ať neodjedeme.."
Když jsem se ubezpečila, že doma je vše OK, zamkla jsem a sedla si před vchod a čekala, až se rodinka vrátí, jenže běžely minuty, víc a víc a moje panika se stupňovala, mobily v té době nebyly.
Po dlouhé době se rodina vrátila a podle jejich výrazu jsem viděla, že se mé přání splnilo a nikam se nejede.
V autě měli naložené závaží pro loď a to svojí váhou způsobilo, že při vyhoupnutí na kopeček v autě něco moc důležitého prasklo. Před 20
lety především sehnat součástku, sehnat opraváře znamenalo odsunout odjezd minimálně o 10-14 dní, a to už byl konec prázdnin.
A tak jsme neodjeli, dětem jsme slíbili, že za rok, ale 9letý syn smutně prohlásil: "To už nebudu tak malej a už si to tak neprožiju."
P.S. Za rok jsme opravdu všichni odjeli, krásně jsme si prožili dovolenou, a když jsme se vraceli po 14 dnech domů, na našich hranicích si celník skoro ťukal na čelo, že se vracíme (on nevěděl, že nám selhal motor a bez něj jsme se na cestu do Itálie báli s dětmi pustit).
kler
Především gratuluji k devizovému příslibu.
Jak člověk myslí na to, co by se mohlo stát, tak se to většinou stane. Doufám, že po dvaceti letech cestování jste dospěla ke klidnému a pohodovému cestování bez paniky!
Dnes si povídáme o vašich cestovních i cestovatelských zážitcích, ať už ve snech nebo ve skutečnosti.
Bavíme se o cestovní horečce, o zapomenutých, nevyzvednutých věcech, nevypnutých přístrojích a zařízeních doma, o hysterii balení, nákupů před cestou, známých a kamarádech, kteří jsou na rozdíl od nás totální zmatkaři a cestovat s nimi je o život...
Za odměnu na vás na mém stole čeká odměna - společenská hra a antiperspirant!
Dnes s heslem: Cizí neštěstí potěší!
Jak snášíte noční cestování?
Je někdo ve vašem okolí větší zmatkař, s kým proto nerada cestujete?
Ztratilo se vám něco nebo jste zapomněla před cestou cosi vyzvednout, zaplatit, odnést, vypnout?
Jak prožíváte cestovní horečku a která byla ta pravá horečková?
Zmatkujete před cestou a jste nerozhodná?
Bloudíte v cizích zemích?
Máte nějaké kuriózní zážitky?
Byla jste teď na dovolené a prožila pořádnou cestovní horečku? Ne? Posledně byla horší?
Napište nám o tom.
Cestujete do exotických zemí za dobrodružstvím a za exotickými chorobami?
Kde jste byla na poslední dovolené? Jezdíte na dovolenou na stejné místo?
Jste konzervativní a manžel vás nutí do dobrodružství nebo je to naopak?
Jste pro adrenalin na doraz?
Nový komentář