Děvčata v krojích můžete vidět tankovat na benzince i šlapat na Lysou horu. Snaží se udržet tradice modernějším přístupem

Foto se souhlasem Děvče v kroji

Jak vznikl nápad vytvořit Děvče v kroji?
Nápad vznikl zcela spontánně. Jako ostatně všechno, co jsme doposud nastartovaly. Jsme skupina holek, budoucí učitelky a jedna markeťačka. Spojuje nás celoživotní láska k folklóru. A taky společný, občas dost jednoduchý, humor. Třetího ledna loňského roku jsme v krojích lezly na Lysou horu. Lezly jsme tam kvůli fotkám a bály jsme se, že se drápeme za posledním sněhem letošního roku! Bavily jsme sebe i lidi okolo. Napadlo nás, že bychom si mohly založit Instagram pro 16 sledujících, naše partnery a maminky. Za tři týdny jsme si koupily nůši na naše potenciální výrobky. A to už jsme měly 1000 sledujících, investice do nůše se evidentně vyplatila. No a pak jsme začaly systematicky chodit na krásné lokace, abychom lidem ukázaly tipy na výlety a krásu tradice. Byly jsme třeba na východu slunce na Radhošti nebo na hřbitově. Naším hlavním cílem je ukázat ostatním, že tradice a folklór jsou cool. Že je normální lézt do supermarketu s nůší a vybírat si ta nejhezčí jablka, že tradice nejsou jen věci, které dělaly naše babičky.
 
Nosíte kroje jen na speciální příležitosti nebo si v nich vyrazíte i do města?
Rozdíl mezi speciální příležitostí a normálním dnem se nám stírá. V rámci našich výjezdů na focení jsme svým krojovaným vzhledem vyvolaly již řadu bizarních situací. Například tankující děvče v kroji na benzinové pumpě, děvče v supermarketu, děvče v restauraci. Zjistily jsme, že už nám to vlastně vůbec nepřipadá podivné. Což se ovšem nedá říci o lidech, kteří nás potkávají.
 
Na jakou oblast se v rámci výroby krojů soustředíte?
Převážně na Valašsko, ale v rámci výzvy jsme si ušily i kroje jihomoravské. Každopádně jsme usoudily, že do podobného dobrodružství už se raději pouštět nebudeme.
 
Co je pro valašské kroje specifické?
Valašský region byl chudší a od toho se odvíjí také jeho kroj. Typická je pro něj tedy jednoduchost, kombinace červené, zelené, bílé a modré barvy a především modrotisk. Ten je podle nás právem na seznamu UNESCO.

Foto se souhlasem Děvče v kroji

Z jakých prvků se takový tradiční kroj skládá?
Ženský valašský kroj se skládá ze spodničky, takové malé košilky. Na ni se oblékají nařasené bílé rukávce, které mohou a nemusí být zdobeny krajkou. Zdobí je ale výšivka, která je skoro pro každou vesnici odlišná. V pase a přes rukávce se uvazuje zavinovací kasanka bílé nebo černé barvy (sukně, která vzadu vykukuje) a na ni se pak uvazuje modrotisková zástěra, kterou zdobí v pase uvázaná červená mašle. Nakonec se na rukávce obléká kordulka, která má nejčastěji červenou barvu, ale například v oblasti Študlova najdete jedinečné valašské kordulky modré barvy. Na nohy se obouvají speciální kožené boty s jednou tkaničkou, takzvané krpce, a pletené hrubé ponožky se specifickou hnědou výšivkou.
 
A co pánské kroje?
Mužský valašský kroj se skládá z košile a suknových kalhot. Na košili pak Valach obléká brunclek, pánskou zdobenou vestu. Na nohách nosí muži kopyce, které jsou něco jako ponožky ze sukna. A na ně obouvají kožené krpce. Lidé v bohatších oblastech mohli také nosit čižmy nebo papuče.
 
Co je na výrobě nejtěžší?
Nejtěžší je výroba kordulky, což je taková krojová vestička se zdobením. A určitě také řasení rukávců, které nás při každé zakázce trošku potrápí.

Foto se souhlasem Děvče v kroji

V jakých cenových hodnotách se kroje pohybují?
Cena kompletního valašského kroje se pohybuje od 20 do 40 tisíc korun. Ceny jiných krojů se ale můžou lišit. A to někdy dost markantně. Cena kroje z Hanácka, které bylo bohatým krajem, se může vyšplhat až do statisícových částek. Cena se odvíjí od zdobnosti kroje, použitého materiálu a ruční výšivky, jejíž výroba trvá spoustu času a vyžaduje trpělivost a know-how, které se mnohdy předává jen ústně po několik generací. Dalo by se říci, že třeba právě ruční výšivka je takřka k nezaplacení.
 
Šijete i na míru?
Všechny kroje šijeme na míru. Oblečení s krojovou tématikou je však již v dané velikosti, protože každá speciální velikost vyžaduje novou střihovou šablonu. A to by se pak projevilo na ceně výsledného produktu. Naši filozofii zatím směřujeme k tomu, aby byly naše produkty co nejvíce cenově dostupné, a proto se snažíme nejít touto cestou.
 
Jaká je po krojích poptávka?
Určitě větší, než jsme čekaly. Nevíme, jestli lidé jen normálně touží vlastnit kroj nebo jsme je naším bláznivým instagramovým profilem inspirovaly. Každopádně nás velice těší tak velký zájem. Doufáme, že se jednou se všemi těmito lidmi v našich krojích setkáme!

Foto se souhlasem Děvče v kroji

Co pro vás znamenají tradice a jaké dodržujete?
Tradice milujeme a dodržujeme je s nesmírným nadšením. Vždycky se to ale někde trošku zvrtne. Například jsme měly v plánu v rámci Velikonoc upéct vlastní mazanec. Vrhly jsme se do toho s vervou, ale z mazancování vyplynul spíše smutný příběh o pejskovi s kočičkou, kteří si neuměli poradit. Při vynášení Mařeny, kterou jsme slavnostně spustily do Ostravice, nás následně přemohl ekologický duch a milou Mařenu jsme potupně vylovily, rozebraly a vzorně hodily do veřejného odpadu. Možná proto ta loňská zima trvala tak dlouho!
 
Řídíte se u krojů striktně tradicí nebo do své tvorby propašujete i moderní prvky?
To je otázka úhlu pohledu. Někteří by s námi určitě nesouhlasili, ale podle nás by neměly tradice být zakonzervované jako něco, co se událo před stovkami let a my to teď budeme slepě dodržovat a následovat. Myslíme si, že tradice jsou pořád živé a neustále se vyvíjejí, stejně jako naše společnost. Proto se snažíme k nim přistupovat moderněji a díky tomu možná dokážeme oslovit tím, co děláme, tolik lidí.

Zdroje: autorský rozhovor se zakladatelkami Děvče v kroji

Čtěte také:

• Deformování chodidel bylo v Číně zrušeno přesně před 120 lety. Brutální tradice měla erotický podtext
• Ondřej G. Brzobohatý na tenkém ledě: Přiznávám, že jsem se zbláznil