Všechno v jednotném stylu, pastelových barvičkách, bezpečné a multifunkční. Na první pohled pokojíček jako pro panenky. Tak si představují dětský pokoj současní designéři. Ale není to spíš výkladní skříň pro návštěvy?
Když jsem poprvé viděla tyto dětské pokojíčky, myslela jsem si, že jsou na hraní. Takové pokojíčky, kam malé holčičky ukládají k spánku své medvídky a panenky. Ale ne, jsou to opravdu reálné návrhy dětského nábytku. Na první pohled velmi roztomilé, útulné, jistě dokonale funkční, ne-li přímo multifunkční, ale nemohu se ubránit dojmu, že takový pokoj je spíš výkladní skříní pro návštěvy než místem pro dětskou fantazii a kreativitu.
Nehledě na to, že takový nábytek potřebuje prostor, aby v místnosti zbylo ještě volné místo na hraní. Tím spíš že většina dětí dnes tráví mnohem víc času doma než venku, a dětský pokoj tak získává na významu. Plní spoustu funkcí. Je to ložnice, šatna, učebna, herna, místo, kam si děti zvou kamarády.
Nevím, jaký na to máte názor, ale většina z vás se mnou bude možná souhlasit, že děti víc než designový nábytek ocení prostor na „řádění“.
Líbí se mi model mých přátel. Svým dětem dali největší místnost v bytě a nechali jim naprostou volnost jak ve „výzdobě“, tak v možnosti pořádně se vyblbnout. Co nejméně nábytku, zato různá šplhadla, houpačky, basketbalový koš, čmárací stěna. Když už se přes hračky, stavebnice a autíčka nedaly otevřít dveře, prostrčili jim tam vysavač a děti si musely samy uklidit.
Už je vidím v designovém pokojíčku, jak způsobně sedí u stolečku, mají vzorně ustlané postýlky a hračky naskládané ve skříňkách. :-))
Pořídila byste dětem takový nábytek?
Foto: Devoto
Nový komentář
Komentáře
U každého dětského pokojíčku je nábytek pro děti velmi důležitou volbou a chce to dobře promyslet.
Je to krásné,ale pro děti bych takový nábytek nechtěla.Já mám po celém bytě na zdi malůvky nejen od pastelek,ale máme vymalováno mandarinkou,hořičskou trubičkou nebo čokoládou.Bylo by mi líto peněz za takový nábytek.Až vyrostou a nebudou veškerý náš majetek demolovat,tak jim pořídím nábytek podle jejich vkusu a přání...
Moc pekné, ale chýba mi tam nejaký koberec. Deti majú veľmi rady také tie hracie, napríklad s Hello Kitty.
Nic moc pro predaj domov.
z toho horního bych brala houpacího koně:) a z toho dolního ty kostky, co jsou na skříni...akorát nechápu, proč jsou kostky pro batole až předškole na skříni, kam na ně nedosáhne
jinak některý z těch designových pokojíčků se mi líběj, tyhle ne, ale jsou drahý a vesměs jen jednopostýlkový, takže nic nebude
Úplně přesně a velice výstižně popsáno, mé srdce zaplesalo a velice děkuji za tento příspěvek
denkas — #8 přesně
kareta — #12 jo, taky jsem se těšila, najmě u nejstarší dcery... vypadalo to slibně, odešla za prací do Prahy, leč pak zjistila, že maminčin servis nic nenahradí a tak se vrátila, bohužel i s manželem a prckem! Jenže záhy zjistila, že se spletla, bo servis jí není poskytován, naopak, je po ní vyžadován... zatím se drží, ale všeho do času, však já se toho klidu dočkám!!!
alpina — #11 moc se těším, až budou mít vlastní domácnost...MOC!!!
kareta — #10 fujtajxl, úplně jsi mi připomněla doby, kdy jsem pomáhala vychovávat syna exe, až jsem se při té vzpomínce otřásla! Na podlaze se mezi špinavým oblečením povalovaly zbytky svačin, sem tam byl pod postelí zakopnutý špinavý talíř či hrnek se zbytky nedefinovatelné potravy, pracovní stůl s počítačem zdobila změť učebnic, sešitů, pravítek, kusů počítače a pro změnu taky špinavého nádobí, ale vůbec nejchutnější byly skříně! Tomu zmetkovi bylo naprosto zbytečné prát, natož se s tím ještě žehlit, anžto zásadně odmítal třídit špinavé a čisté prádlo a když už neprošel tou hromadou ode dveří ke stolu, tak to prostě všechno sebral a nacpal do skříní... Jednou jsem v záchvatu vzteku a bezmoci jednu skříň otevřela a vyházela. Pod vrstvou zapáchajících hader se objevila plastová krabička s čímsi, co mohlo být kdysi v dobách dřevních svačinkou, teď to na mě mrkalo přes průhledný plast vokem a vypadalo to, že to vezme roha. Mráz mi běhá po zádech a ruce se opět počínají při této vzpomínce třást.... ne, nezabila jsem ho, ale po čase byl i se svým otcem odejit, jeho pokoj dostal můj vlastní syn a..... no, zatím na mě ze skříně nic nevykukuje, leč ode dveří ke stolu se dá projít čím dál obtížněji, takže poučena předchozím obyvatelem, pověsila jsem na dveře synova pokoje ceduli s nápisem "Na staveniště vstup zakázán!" a důsledně se tímto zákazem řídím.
ježiš, to je uklizené...moje děti mají v pokojíču věci malebně poházené po podlaze, pod stolem, postelí, skříních, ...úložných prostor mají dost, alr to jim nestačí...potřebují kolem sebe chaos, papírky, ohryzky, spinavé oblečení...potřebují vidět zoufalou nasranou matku, kterou vstup do pokojíčku vytočí do vrtule,m mají rády, když na ně ječím, pištím a nikoho jim tam netahám!
mým dětem určitě ne, těm akorát tak kopu hnoje do kouta. Ostatně ono mi to někdy připadá, že ten hnůj už tam maj, u nás je to horor!
A taky tento pokojík s dětma "neroste".A každej nemá na to ,aby po pár letech zařizoval znova. Napřed miminkovský,pak dětský,pak študenstský,..
Suzanne — #4 princeznovský jo
, ale copak třeba ta fialová postel je princeznovská? Ta je podle mě vyloženě ohavná... 
Já bych jako dítě brala z dnešních vymožeností třeba palandu se skluzavkou (wow!) nebo s takovým tím bunkrem dole, ale tohle na těch obrázcích neskýtá žádný prostor pro dětskou fantazii a kreativitu, jak už bylo řečeno, a ještě k tomu je to strašlivě nevkusné. Když už to mermomocí musí být taková výkladní skříň pro návštěvy, tak ať je to aspoň hezké na koukání a ať to pěstuje v dítěti estetické cítění a vkus...
teda nic moc.Moje dcera má pokojík takový,jak ona právě chce.Neměnný je tam jenom stůl a postel.Uprostřed má koberec a tam si hraje.Má velký podkrovní pokojík.Za trámy má obrovskou dlouhou truhlu a tam si dává hračky.Oblečení má v obyváku.Ve stole má věci do školy.Voňavky,náušnice má v koupelně.Takže tam má opravdu hodně volného místa.Chtěla ho barevný,tak ho má vymalovaný barevně.Je mi fuk,jesli bude ten pokojík in nebo out.Hlavně,aby tam byla spokojená.
Mně se tedy stylové pokíčky líbí moc, kdybych měla penízky, tak bych nějak takhle svému ještě nenarozenému miminku pokojíček zařídila.
Jako dítě bych dala život za princeznovský pokojíček! Na řádění jsem měla pionýrský oddíl
Mě se to líbí, ale obdivola bych to jen u cizích.Pro své děti bych tohle nechtěla.Děti mají v pokojíčku skříň na oblečení, jednu postel (mladší spí s námi v postýlce v ložnici), regál na hračky a dětský plastový stolek s tabulí.Manžel dcerce postavil dřevěnou kuchyňku a zbytek prostoru mají na blbnutí.Sama nemám ráda přeplácaný místnosti.Stejně nejvíc času tráví v obýváku a hrají si v mé blízkosti.
Ten nábytek je vyloženě ošklivý.
Dcera byla naprosto spokojená v pokojíčku "každý pes jiná ves". Neměla jsem tehdy peníze na zařízení, tak měla svou postýlku, válendu, krabici s oblečením, obrovský psací stůl (z vyřazeného nábytku v práci) a tabuli s křídama. Myslím, že jí jeden čas nejvíc bavila ta krabice s oblečením, do které se tak báječně skákalo z válendy (k mé hrůze)...