Byl listopad a já si sama  malovala svůj adventní kalendář...

Je to převysoký vánoční stromeček a každé jeho patro větví je jedním dnem.
Maminka mi s tím pomáhá a připíchne mi ho na zeď k posteli.
Je mi totiž teprve pět a moc se těším na Vánoce.

Každý den se potom budím dříve a dříve, to proto, abych mohla hned namalovat další obrázek. Nemohu se dočkat, až budou všechna patra stromku mít svůj. Špička stromku představuje totiž Štědrý den a já jsem teprve u spodních větví.
Ach jo, snad se letos ani nedočkám.

Ježíškovi jsem už napsala. Ale rodičům musím koupit dárky já, jelikož jsou již dospělí. A tak vím, že si maminka zase ze všeho nejvíce přeje lak na vlasy a tatínek nezbytnou škrabku na auto. Říkali, že se na dárky moc těší.
Vyrážím se sestrou do Máje, našeho oblíbeného obchodního domu. Vše jsem sehnala, dokonce jsem koupila i dárkové balení voňavého mýdla pro babičku. Schovám dárky do krabice a pečlivě vše ukryji na svou skříň v pokojíčku. Snad to maminka nenajde.

Když je můj stromek asi zpoloviny vybarven obrázky, maminka začíná trávit víkendy úklidem. Je to tedy velmi otravná předvánoční činnost, ale jelikož je přeci jen předvánoční, tak jí pomáhám ze všech sil. Maminka tvrdí, že kdyby nebylo uklizeno, tak k nám Ježíšek nepřijde.

Konečně začínáme péct cukroví. Maminka nám i sobě jako každý rok dá do vlasů mašle a uváže čisté zástěry. Dostávam umělohmotný červený nožík a vyrábím vanilkové rohlíčky. Vypadají trochu jinak, než ty co udělala maminka, ale ona říká, že jsou moc krásné.
Trochu mne hubuje, když neustále užírám těsto, a tvrdí, že mne bude bolet břicho. A tak dál ujídám potají, protože vím, že mne nikdy po ořechovém těstě břicho nebolelo.
Po bytě to krásně voní, mísí se zde vůně cukroví a leštěnky na nábytek. Maminka pečlivě ukládá cukroví do krabic a hrozí tatínkovi, aby na něj nechodil. Trochu se přitom usmívá.

Na mém stromku chybí už jen pár holých větví. Večer nemohu usnout a přemýšlím o Ježíškovi. Mám  strach jestli opravdu přijde, jelikož jsem přeci jen trochu zlobila a také často odmlouvám.
Ale snad mi to odpustí a nezapomene mi přinést sadu pastelek. Je tam i čínská guma. Ta voňavá, víte?

24. prosince vybarvuji špičku stromku v šest hodin ráno. Běžím ihned vzbudit rodiče, abychom nic nezmeškali. Nechápu, jak mohou žadonit  ještě o trochu spánku.

Strojíme s tatínkem stromeček. Jako každoročně je tatínek trochu nervozní, jelikož musí opravovat naše svítící lucerničky. Asi se bojí, že kdyby byl stromek zhasnutý, tak by nás Ježíšek nenašel.
Moc se mi uleví, když lucerničky nejdříve zablikají, a pak se všechny krásně rozsvítí. Je to nádhera.  Ke všem předvánočním vůním se přidá vůně jehličí. Znáte něco krásnějšího?

Pomáhám mamince dělat mísy s cukrovím a balíme se sestrou dárky, které jsme místo Ježíška koupily rodičům. Jsme zamčené v našem pokojíčku a tatínek klepe pořád na dveře. Musím mu hubovat a křičím na něj, ať nechodí dovnitř. Nakonec se všichni smějeme.
Maminka vaří a zároveň uklízí ještě naposledy byt. Když už jsme všichni slavnostně oblečeni (tedy tatínka jsme musely zase přemlouvat do košile), tak maminka vybíhá z koupelny, za ní oblak páry a vlasy má ještě trochu mokré. Je ale krásně namalovaná a má na sobě zase ty sváteční šaty.

Zasedáme k večeři. Nesmíme mluvit a vstávat od stolu může jen maminka. Tatínek si zase přidává. Nechápu, jak se může zdržovat dalším kouskem kapra. Musíme totiž ještě na procházku počítat rozsvícené stromečky do oken. Až jich napočítáme deset, tak teprve mohu běžet domů. Nakonec konečně jdeme, ale maminka s námi zase nechce jít!


"Tati, támhle je desátej!" kříčím a zároveň se rozbíhám k našemu domu a předbíhám tak i mou starší sestru. Slyším cinkání zvonečku z našeho okna.
Když vybíhám schody slyším maminku, která na mne křičí, že už tu byl.  "Zase! Zase už tu byl, když jsme byli venku!"

Doběhnu do obýváku a koukám na tu nádheru. Na stromku jsou zapálené prskavky a hrají koledy. Je tam také spousta dárků!
Koukám, ve kterém by mohla být má sada pastelek. Nakonec ji najdu. A to už za mnou stojí maminka, sestra a udýchaný tatínek. Trhám papír ze svých dárků a nutím je, aby si také rozbalovali. Ale oni vždy říkají, že se budou nejdříve dívat na mne. Rozumíte tomu?

Jdu spát až hodně pozdě a všechny dárky mám na nočním stolku. Maminka mi je tam pomohla naskládat. Popřejeme si dobrou noc a když maminka odejde, tak si  představuji  Ježíška, jak vletěl k nám do okna. Není mi jasné, jak našel zrovna to naše a jak mohl letět s tolika dárky.
A tak usínám s pohledem na vybarvený stromeček.

Příští rok si ho namaluji těmi novými pastelkami a bude ještě delší!       

                  
Reklama