Lucie nemá jediný důvod k tomu, aby trpěla něčím tak nepochopitelným, jako je deprese. Nepochopitelným vzhledem k jejímu věku a k možnostem, které se před ní otvíraly, kamarádům a rodinnému zázemí, které má. Bohužel, duševní nemoci si většinou nevybírají. "Lucie studuje výběrovou střední školu, kterou vždycky studovat chtěla, moc jí to jde, stejně tak se jí daří ve sportovním oddíle, ve hře na klavír, i mezi kamarády je oblíbená," líčí její maminka Jana.

Chvíli vztekle pláče, chvíli je vzpurná

Bohužel, Lucii čas od času přepadají zdánlivě nepochopitelné divné stavy, při kterých mají její rodiče pocit, že jim dceru někdo vyměnil. Jsou dny, kdy se jí daří vše, na co sáhne, se sebevědomým nadšením se vrhá do nových a nových aktivit a i ve společnosti vrstevníků je za hvězdu. A pak jsou dny, kde chvíli vztekle pláče, chvíli je jen vzpurná, s rodiči komunikuje minimálně  a dává jim najevo, že si o nich nemyslí nic moc dobrého, aby se posléze skoro zhroutila při  nutnosti rozhodnout se například, co si na sebe vezme do školy. V těchto dnech je krom nerozhodnosti i hodně úzkostlivá, byť to třeba nechce přiznat.

"Když jsem jí kvůli tomu musela začít omlouvat ze školy, protože v takovém stavu skutečně nemohla nikam odejít, uvědomila jsem si, že to je na normální pubertu trochu moc," popisuje Luciina matka chvíli, která předcházela návštěvě u psychologa a posléze i u dětského psychiatra. Jana přiznává, že k psychologovi, natož k psychiatrovi se jí vůbec nechtělo, ale zpětně uznává, že to bylo plně na místě, a doporučuje takovou návštěvu každému rodiči, jehož dítě se ocitne v podobné situaci. "Nejdřív se mi tam moc nechtělo, nechtěla jsem si připustit, že by zrovna moje dítě trpělo depresí, nemocí, o které se raději moc nemluví - to se jen potvrdilo, když jsem se zmínila před mou matkou, tvářila se, že by snad bylo lepší, kdyby si Lucie zlomila obě nohy," vzpomíná Jana. Sama byla nakonec překvapená, když uslyšela diagnózu, protože se domnívala, že deprese rovná se především smutek a sklíčenost, což však nebyl hlavní Luciin problém.

Když dítě náhle zdivočí

"Deprese se u dětí a dospívajících skutečně projevují jinak a jinak musí vypadat i léčba," vysvětlil docent Jan Horáček z psychiatrického centra Praha. Víte, jak vypadá malé dítě s depresí? "Vzteká se, je divoké, hyperaktivní, obtížně zvladatelné, přičemž ještě donedávna se tak nechovalo," popisuje možná nástup deprese u potomka psychiatr Horáček. Pro dospívající je zase typické, že jeijch deprese vypadá jako mnohem intenzivnější puberta - a samozřejmě, někdy je těžké vše odlišit, protože někdo skutečně má divokou a vzpurnou pubertu, a přesto je to ještě v mezích zdravé normy, kdežto u jiného už mírnější projevy mohou svědčit o depresi.

Velmi záleží na tom, nakolik rodiče s dítětem komunikují a nakolik si všímají jeho změn nálady. Jana přiznává, že sama dlouho váhala s návštěvou odborníka a Luciino trápení přičítala právě dopívání. Lékař jí naopak vysvětlil, aby se nesužovala tím, že měly přijít dříve, protože i pro odborníka je někdy obtížné poznat a správně interpretovat všechny příznaky. A nemá smysl se trápit ani tím, proč zrovna Lucie trpí depresí: roli tam hraje dědičnost a pak spouštěcí faktory, v případě Lucie jimi mohla být mimo jiné snaha o dokonalost ve všech směrech, kterou rodiče v dobré víře podporovali. Lucie sama však nakonec začal mít pocit, že je toho na ni moc, a trápila se tím, když se jí někde dařilo o něco méně.

"Je důležité dávat pozor na to, když se chování dítěte změní náhle," upozornil Horáček. Jinými slovy, pokud je nějaké dítě třeba divoké odjakživa, nejspíš je prostě divoké, ale pokud se změní dítě dosud klidné, je na místě zbystřit. Zvláště, máte-li třeba depresi nebo nějakou podobnou patálii v rodině.

Jak se léčí dětská deprese?

Zatímco u dospělých se kromě psychoterapie s úspěchem používají i stále modernější antidepresiva, u dětí a teenagerů je tomu jinak. Musí se sázet zejména na psychoterapii a k lékům se přistupuje jen v krajním případě - pak musí být jejich užívání pod lékařským dohledem. Zní to možná paradoxně, ale antidepresiva u dospívajících někdy zvyšují riziko sebevraždy. Velmi proto záleží na informovanosti a přístupu rodičů k dítěti, které duševní nemocí trpí.

 

 

               
TÉMATA:
ZDRAVÍ