"Jéžiš, ten krásně hejbe vočíčkama!!!!" zvolala moje kamarádka, když viděla naše párměsíční dítko.
No je fakt, že očima koulí vcelku roztomile, ale ta infantilní věta mě zarazila svou upřímností…
No je pravda, že u dospělého si „hejbání vočíčkama“ moc nevšímáme, a když už, může nám to připadat maximálně sexy…..
A tak mě napadlo, jestli některé ženy v přítomnosti dětí opravdu ztrácí rozumné uvažování a stávají se samy dětmi.
Stála jsem s pomalu rostoucím břichem v obchodě a několikrát se mi stalo, že paní s přibližně dvou až tříletými caparty na mě koukala (s láskou pravda) a pak jim vysvětlovala, že „ta paní má v bříšku miminko, proto je tak tlustá“.
Dneska mám pomalu neodbytný pocit, že budu stejná…. Protože to vaše dítko vás zcela pohlcuje a v rámci jeho všeobecného rozhledu je třeba mu vysvětlit, že existují maminky, které mají v bříšku miminko – a jak jinak než názorným příkladem.
Ach, stávám se asi dětinskou, nebo co…
Vrcholem mého naprosto infantilního počínání byla patrně první noc v porodnici, kterou jsem nespala. Typicky jsem hlídala, jestli miminko dýchá a jestli žije, a přitom jsem byla k smrti ospalá a unavená…. Hormony udělaly svoje, protože nakonec jsem strávila nějakou dobu pláčem nad faktem, že jsem ve skutečnosti sobec sobeckej, protože jsem porodila dítě. Což znamená, že když už se ten rozkošný drobeček narodil, tak bude muset i umřít. A já za to můžu….
No hrůza hrůzoucí, povím vám, připadala jsem si jako blázen. Emoce to byly opravdu silné, to mi věřte, a po pravdě si vůbec nedovedu představit pocity maminek, které o miminko nějakou tragickou událostí přijdou.
Celou věc jsem nakonec ukočírovala rozumem, alespoň k faktu, že když už teda jednou umře, tak doufám, že aspoň bude už starým bělovlasým 
Z příkladu s maminkami ukazujícími moje břicho ostatním jako zábavnou atrakci vidím, že dětinskost chování je jev dost diskutabilní.
Té mamince přišlo nejenže naprosto normální na mě ukázat, ale dokonce jí to připadalo možná i roztomilé. A zcela jistě se v tu dobu cítila fajn, protože svému dítěti ukázala kus světa…
A z pohledu mého to bylo tehdá přinejmenším trapné…
Takže víc než kdy jindy tady platí „nikdy neříkej nikdy“.
Nový komentář
Komentáře
Z sislani mne taky muze vzit cert, uz jakou malou a ted jeste vic. Ale napad s lebcickou
Mně připadá, že ten článek směšuje dvě věci... to, že šišlat na dítě je fakt humus, je bez diskuse...
ale to, že s dítětem prostě musím mluvit jinak než s dospělým, že se ptá na jiné věci, a že mu to musím vysvětlit úměrně jeho věku, to je snad taky bez diskuse, ne? 
Mám 7-měsíčního prcka, který je sice sluníčkové, bezproblémové dítě, ale nemá rád jízdu MHD. Nudí se tam, nemá podněty... jediný způsob, jak s ním v tramvaji nebo metru vydržet, je se v očích okolních cestujících totálně znemožňovat... říkat dětské říkanky, zpívat dětské písničky, hrát infantilní hry... a představte si, že já to s klidem dělám, protože je mi milejší, aby si o mně lidi typu Renaty Petříčkové říkali, jak jsem trapná, nemožná a infantilní, než řvoucí dítě
sunnynka: no, budes se divit, ale daleko horsi je to v praze, protoze tady potkas za minutu 50 lidi a dycky se nejaky "zajemce" najde
navic se v metru nebo tramvajich lidi nudi, tak co delat, nez se bavit s takovym osatkovanym exotem a sislat na vycuhujici dite 
...a mem rodnem mestecku je lidi mnohem min, takze i dotazu bylo vyrazne min 
No,ja sama som sa pristihla jak na malé deti šišlám.
Sama ešte deti nemám,ale máme s priateľom fenku,ktorá je ako naše mimčo a keď hovorím s ňou,tak šišlám tiež,takže mi to určite ostane aj raz u mojích detí
No,ale neriešim to,myslím si,že to zdravé šišlanie k tomu občas aj patrí
Meander: u tý optičky? 30
. A to jsem valila svoje velká kukadla
Vivian: já ti nevím, ale u nás v rodině k tomuhle nemá sklony nikdo
bozíntu, to je ale lostomile napsaný clánecet
kéž by nám pán Bůh zdravý rozum zachovati ráčil
jsem vážně zvědavá, jak se na mně a lidech v mém okolí podepíše příchod mých vlastních dětí
medved: s šátkem jsem si taky užívala svoje, přesně to co píšeš. A už se na to psychicky připravuju zase. Tady, na vesnici, je to horší o ty staré chytré drbny, které se na mě dívaly jako na největší tyranku a doteď čekají, když se na Pepínovi začnou projevovat nějaké tělesné vady, které vznikly po používání šátku
joooo, infantilni chlapi - mam v praci kolegu, jehoz mama pracuje v materske skolce. kdyz mi poprve vypravel, ze mivali doma prasatka, ale ted uz je nemaji a chovaji jenom slepicky, tak jsem myslela, ze si si dela srandu...
medved: nás se zas furt ptaj, jestli máme v těch sedačkách nebo taškách děti
a když se ptáme, co bysme tam asi tak měli, tak prej panenky
. Mimo ted ty debaty, co sem už psala a ukazování si apod.
Že se každej nestará sám o sebe
Gedžitka: a jak pritahuje pozornost satek
...driv mi to vadilo desne, ted uz to vic prechazim...ale vadi mi to porad 
ja nemam naladu se porad bavit o tom, jestli v tom dite je nebo neni spokojene, jestli se neudusi, jestli si nekrivi zada...at si najdou informace na webu, nejsem zadny chodici informator 
...neco jineho je, kdyz se pta mamka s deckem, ktera to opravdu potrebuje vedet, ale jako konverzacni tema 
..je to asi jedina nevyhoda satku 
Olynth: Kolik ti bylo?
Jo a na děti jsem nikdy nešišlala a pak se mi to vrátilo. Když přijel kluk ze školky v přírodě, tak né jako ostatní děti - maminko, mně se stejskalo. On zcela vážně pravil - ta blbá Petra mi poblila batoh
Na mně šišlala optička, kdyžmně učila nandavat čočky.
. Vypouštěla perly jako např. máme velká kukadla, nejprve si pořádně umyjeme ručičky, opatrně, aby nás očička nebolela
No tak my tohle přímo přitahujeme jelikož máme dvojčata, manžel to nenávidí a zuří kdykoliv se po nás někdo ohlíží, mě to vadí, ale přecházím to. I když když sme někde a všichni se po vás otáčí a ukazují si na vás a pak jen slyšíte, jak si začnou vykládat, kterej to známej má taky dvojčata a jak je to hrozný a jak s tím musí být práce....
Já jsem s takovým chodila. Dneska už mi naštěstí posílá jenom přáníčka k svátečku
článek mi připomněl, jak mi lezlo na nervy, když mi lidi strkali hlavy do kočáru,kdykoli jsem jela s dcerou v dopravním prostředku a kdykoli jsem se někde zastavila. Zajímavý na tom je, že to dělali i cizí chlapi.Ty výkřiky- ježíš vy máte roztomilý miminko, to mě fakt nijak neuchvacovalo. Dcera si už záhy vypěstovala reflex, že když jí někdo neznámý strčil hlavu do kočáru tak začala vřískat, jako když jí vražděj, takže naštěstí každý brzy vypadl.Když už začala mluvit, tak takovéto paní odháněla oslovením-íbaba(rozuměj: ježibaba) nutno podotklnot, že si to na ni dodnes pamatují
taky mi to sislani leze na nervy
stejne jako mnozne cislo...ac jsem se sama pristihla, ze jsem to taky parkrat pouzila...ale tedy ne ve vyznamu "mame opruzeny zadek" 
...snazim se tomu kazdopadne branit, protoze je to desnyyyyyyyyy 
Meander: oprava ... nechutňoučce rozšířeňoučká porušička
FUJ, hnus fialovej ...
Meander42: Ten čepec je z normální příze. Z pytlíků od mlíka
nemůžu sloužit. I když jsem viděla módní přehlídku z PET flašek
