Lucinka se narodila v listopadu 2004 doma. Matce se podařilo těhotenství utajit přede všemi. Bála se, že její manžel, který byl dlouho v zahraničí, ani jeho rodiče by jí nevěru neodpustili a že její rodinné vztahy by se zhroutily. To nemohla připustit, už kvůli svému osmiletému synovi. Krátce před porodem se z článku v Blesku dozvěděla, že vdané ženy nemohou utajeně rodit v porodnici. Lucinku, jak si holčičku pojmenovala, zabalila do deky a vložila do cestovní tašky. Ještě napsala na kousek papíru, že chce, aby dcerka byla daná do rodiny nebo do Klokánku, ne do kojeneckého ústavu. Za necelou hodinku už zazvonila u azylového domu. Po odchodu matky zavolala psycholožka záchranku a odjela s Lucinkou do nemocnice. Lékař po prohlídce sdělil, že holčička je zdravé, dobře ošetřené novorozeně. Orgán sociálně-právní ochrany podal tak jako tradičně návrh na umístění do kojeneckého ústavu. Soud ale vyhověl přání matky i žádosti FOD a holčičku svěřil do Klokánku. Krátce nato si třítýdenní Lucinku jako nejkrásnější vánoční dárek odváželi budoucí osvojitelé.


 

Život dvouleté Kačenky možná zachránil neznámý muž jediným telefonátem. Pozdě odpoledne 10. června 2004 zavolal na Fond ohrožených dětí a rozčileně sdělil, že v garážích, které po povodni obývají bezdomovci, žije v hrozných podmínkách batole, kterému jde o život. Na místo hned vyjeli dva sociální pracovníci FOD a i oni byli šokováni tím, co viděli. Ve volně přístupných a povodní zdevastovaných garážích se po hromadách zapáchajících odpadků batolila ušpiněná a podvyživená holčička, celá promočená a pokálená. Kolem pobíhalo několik potkanů. Údajní rodiče leželi namol opilí na zemi a nebyli schopni jakékoli komunikace. Pracovníci FOD ihned zavolali policii i sociální péči a oznámili, že dítě tady nemůže zůstat ani minutu a že ho odvezou do Klokánku. Zpočátku Kátě hrozilo vyhoštění a byla předána do ukrajinského ústavu, protože žádost rodičů o azyl byla zamítnuta. Ale díky pochopení příslušných úřadů se to naštěstí nestalo. Ministerstvo vnitra udělilo holčičce v České republice azyl z humanitárních důvodů. Proti rodičům bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zanedbání povinné výživy a týrání svěřené osoby. Rozsudkem soudu byli oba zbaveni rodičovské zodpovědnosti a Kačenka byla svěřena do náhradní rodiny.


 

Desetiměsíční Natálku umístil do Klokánku její biologický otec. Uvedl, že mu matka dceru předala před třemi dny s tím, že už se starala dost, teď je zase řada na něm. On nemá byt ani práci a nemůže se o dítě postarat. Matka mu pro dceru nedala žádnou výbavičku ani Sunar. S dcerou bydlel u známých, kteří mu poradili, aby ji dal do Klokánku. Natálka byla při příjmu bledá, podvyživená a navíc až do krve opruzená. Zprvu byla hodně plačtivá, ale postupně se zadaptovala a citově se silně navázala na své dvě tety. K cizím lidem byla velmi rezervovaná a kontakt s nimi nevyhledávala. Od počátku se jevila jako velmi šikovná holčička. Koncem roku přibyl k Natálce i její dvouletý bratříček Michal. Matka ho svěřila prababičce, ale ta kvůli svému věku a špatnému zdravotnímu stavu nebyla schopná se o něj starat. Oba sourozenci se poprvé setkali až v Klokánku. Ani o Míšu se rodiče nezajímali. K právnímu uvolnění došlo až po více než ročním pobytu dětí v Klokánku. Matka byla zbavena rodičovské zodpovědnosti, otec popřel otcovství a děti mohly odejít do nové rodiny.


 

Sedmiletá dvojčátka Hanička a Péťa přišla do Klokánku o letních prázdninách na základě soudního rozhodnutí, vydaného na návrh orgánu sociálně-právní ochrany. V odůvodnění rozsudku se uvádí: „Matka, které byly děti  po rozvodu svěřeny do péče, v září 2002 zemřela. Veškerá rodičovská zodpovědnost tak přešla na otce. Ten však o děti pečuje naprosto nezodpovědným a nedostačujícím způsobem, většinu času tráví v restauraci. Děti chodí špinavé, hladové, nemají řádné oblečení, pravidelnou stravu ani jinou péči. V bytě je odpojena elektřina. Děti jsou buď zamčené samy v bytě, nebo se pohybují bez dozoru na ulici."
Oba sourozenci se v Klokánku brzy zadaptovali, zapomněli na nevhodné chování a tetám i paní učitelce dělali jen radost. Občas se spolu sice poškorpili, ale bylo vidět, že k sobě mají velmi silný citový vztah. Orgán sociálně-právní ochrany na otce podal trestní oznámení pro zanedbání péče. Protože návrat dětí domů nepřicházel v úvahu, snažil se od počátku o zajištění pěstounské péče pro obě děti. Vánoční prázdniny trávili sourozenci ještě u „klokaní“ tety. Ale jarní prázdniny si už užívali u budoucích pěstounů, které jim vybral Krajský úřad.

 

Klokánek – rodinná alternativa ústavní výchovy

Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nahradit ústavní výchovu přechodnou rodinnou péčí na dobu, než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů, nebo než je pro něj nalezena trvalá náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče). Ročně je u nás do ústavní péče dáno více než čtyři tisíce dětí! Nezřídka dochází k přerušení sourozeneckých vazeb, protože děti do tří let jsou umísťovány do zařízení Ministerstva zdravotnictví (kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti mladší tří let) a děti starší do školských zařízení (dětské domovy pro děti od tří let, diagnostické a výchovné ústavy). Přitom právě tam, kde selhávají rodiče, bývají sourozenecké vazby velmi silné. Ten, kdo prožije dětství nebo jeho velkou část v ústavu, není obvykle schopen navazovat kvalitní a trvalé citové vztahy a jako rodič selhává, protože nemá dostatek vzorů rodičovského chování. Negativní důsledky ústavní výchovy se tak přenášejí i do dalších generací. 

-         FOD provozuje 13 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc pod názvem Klokánek s celkovou kapacitou 210 míst, z toho 16 míst ve vlastních bytech „tet“ a „strýců“ a 7 ve střídavém typu rodinné péče (194 míst)

-         od zprovoznění prvního Klokánku v Žatci v září r. 2000 bylo do těchto zařízení přijato téměř 1 300 dětí

-         průměrná doba pobytu dítěte v Klokánku je 6 měsíců

-         asi 80 % dětí je přijato na základě dohody s rodiči, ve značné části na doporučení OSPOD, 20 % na základě soudního rozhodnutí (předběžné opatření nebo rozsudek)

-         4 % dětí jsou přijaty na základě jejich žádosti s následným souhlasem rodičů nebo předběžným opatřením

-         70 % dětí se vrací do původní rodiny, 20 % přechází do trvalé náhradní rodinné péče, 1 % zde dosahuje zletilosti a 9 % přechází do ústavní výchovy, na psychiatrii nebo do jiného zařízení

-         v několika desítkách případů došlo k vymizení závažných poruch chování i u dětí, které předtím byly ve výchovných ústavech nebo na psychiatrii

-         výrazný je rozdíl v chování malých dětí v Klokánku a v ústavní výchově při návštěvě cizích osob – zatímco batolata a předškolní děti se obvykle na cizí lidi „pověsí“ a jsou ochotny s nimi odejít, děti v Klokánku jsou vůči cizím lidem nedůvěřivé, vyhledávají blízkost „tety“ nebo „strýce“ a kontakt navazují obdobně jako děti v rodině

 

Fond ohrožených dětí ani azylové domy Klokánek by nemohly existovat bez laskavosti sponzorů, kterým patří poděkování nejen zaměstnanců FOD, ale především všech dětí, kterým projekt Klokánek pomohl zachránit vlastní rodinu nebo najít rodinu novou.

Reklama