Smíšený romsko-český pár manželů už dlouho bojuje o své dva syny Milana (5) a Adama (7). Proč? Zde je jejich příběh...
První dítě se paní V. narodilo, když jí bylo 18 let. Otec má slovenské občanství. Rodiče i se synem žili v bytě s matkou paní V., v romském ghettu na okraji menšího českého města. Adam se narodil předčasně a od narození byl mentálně i tělesně postižený. Matka s ním docházela na odborná vyšetření a na rehabilitaci. Aby měla rodina klid, rozhodla se přestěhovat na Slovensko k příbuzným svého manžela.
Dítě i matka však mají české občanství a na Slovensku si museli zdravotní péči hradit. Kupovat drahou speciální výživu pro Adama, trpícího intolerancí na kravské mléko, či s ním docházet na rehabilitaci, bylo pro rodinu neúnosné. Následovalo odebrání dětí z rodiny a jejich umístění do ústavní péče.
Děti tak byly těžce potrestány za chybu, kterou rodiče udělali. Podle obhájců lidských práv svou vinu nese i český stát, který mladé matce se zdravotně postiženým dítětem neposkytl dostatečnou podporu, odbornou terénní podporu a poradenství, nepomohl zajistit stabilní bydlení.
U mladšího zdravého dítěte nedostala rodina vůbec šanci ukázat, že by jej byla schopna vychovávat. Obě děti byly od sebe odděleny, prakticky se neznají. Kontakt rodičů s dětmi byl z důvodu provozního řádu ústavního zařízení značně omezený.
Po dlouhou dobu nebylo dětem umožněno pobývat v domácnosti rodičů z důvodu kvůli krátkodobému výskytu plísně v koupelně či topení pevnými palivy. Soud i orgán sociálně-právní ochrany však podle nich a jejich zastánců hledal vždy spíše důvody, proč děti do rodiny nevrátit, než cesty, jak rodinu podpořit.
Rodinu se pravděpodobně podaří opět slepit. Děti už budou navždy poznamenány roky strávenými v ústavních zařízeních.
Foto z dílny slovenské umělkyně Tamary Moyzesové z výstavy Rodinná pohoda
Kritici: Odebírání děti je často oblíbená zkratka
Odebírání dětí z rodin je v Česku oblíbený přístup některých úřadů. Podle kritiků, i přes praxí ověřené důkazy, jde o postup mající v drtivé většině případů za následek totální rozklad postižené rodiny, narušení přirozených emočních vazeb dítěte a závažné problémy při jeho socializaci.
Množství dětí vyrůstající v anonymním a v důsledku toho patologickém prostředí ústavů je v České republice alarmující - 60 z každých 10 000 dětí do 3 let. Aktuální výzkumy problematiky dětí umístěných do ústavní výchovy v zemích EU ukazují, že je počet dětí do 3 let umístěných do ústavní výchovy mnohonásobně větší než v dalších srovnatelných státech Evropy.
Ze 33 evropských zemí je v ČR počet dětí do 3 let umístěných v ústavech vůbec nejvyšší, podobná situace je i u dětí starších 3 let umístěných v dětských domovech - vyplývá to z výzkumu profesora Kevina Browna z University of Birmingham, realizovaného v letech 2003-2005. V současné době je do ústavní výchovy umisťována více než polovina dětí z důvodu nepříznivé sociální situace rodiny a další třetina z důvodů zdravotně-sociálních, přičemž romské děti tvoří velice významné procento z celkového počtu dětí umístěných do ústavní výchovy. Většinou se tedy nejedná o děti opuštěné, sirotky nebo o děti týrané či zneužívané, ale o děti z chudých rodin.
„Umístěním dítěte do ústavní výchovy řeší mnohdy pracovníci sociálně-právní ochrany dětí a mládeže situaci, která by byla řešitelná intenzivní sociální prací s ohroženou rodinou - podporou, asistencí, nácviky, doučováním dětí, avšak na níž v důsledku pracovního přetížení nemají tito sociální pracovníci kapacitu. Síť služeb pro podporu rodin je nedostačující a spolupráce státu a neziskových organizací se rozvíjí jen pomalu,“ uvedla Lucie Jamrichová, která se podílí na výstavě Rodinná pohoda, jež se touto problematikou zabývá.
Obhájci lidských práv zvou na výstavu
Rodinná pohoda
Informační a kulturní centrum NTM, Nostický palác, Ministerstvo kultury ČR,
(Maltézské nám. 1, Praha 1)Vernisáž: úterý 21. dubna od 18 hodin
Trvání: Od 22. dubna do 10. května 2009Výstava současného umění Rodinná pohoda poukazuje na problematické aspekty odebírání dětí ze sociálně slabých rodin a jejich umísťování do ústavní péče. Na výstavě organizované občanským sdružením Vzájemné soužití ve spolupráci s Národním technickým muzeem vystavuje přes 22 českých, slovenských, srbských či izraelských umělců a umělkyň. Prezentovaná díla kriticky reflektují problém odebírání dětí a poukazují na neblahý vliv zásahů úřední moci do rodinných vztahů.
Myslíte, že české úřady příliš často odebírají děti rodinám, nebo to je jen hysterický povzdech ochránců lidských práv, kteří potřebují kauzu?
Nový komentář
Komentáře
to neumím posoudit..není tomu tak dávno,kdy jsem v tisku četla,že matka 5-ti měsíčních dvojčat,5-ti letého a 6-ti letého chlapce místo toho,aby s starala o své děti,tak klidně popíjela v hospodě a děti žebraly z balkonu o jídlo...takové matky si děti ani nezaslouží,to je lepší pro takové děti raději je svým rodičům odebrat....je tolik matek,které děti mít nemohou,a tolik matek,které děti mají a nechtějí je-je to nefér...
Pokud je to jen trochu možné ,tak určitě v rodině.Jenže někdy se rodiče neumí postarat a nebo mají úplně jiné zájmy,že je asi ten zatracovaný ústav pro děti lepší.Každý případ se musí posoudit individuálně.Zrovna jsem někde četla, že matka nechávala čtyři děti doma ve špíně bez jídla a sama chodila do hospody a vracela se opilá.Nejstaršímu bylo 6 let a nemladší 5 měsíců.Děs a hrůza. Co s takovou ženskou.Přitom i v těch ústavech tyto děti pořád na svoji "maminku" myslí a mají ji rády.V takovýchto případech bych byla pro adopce a žádný ženský bych se na nějaký souhlas neptala.
když se má dítě špatně v rodině tak je lepší aby se stát postaral,nebo by někdo i chtěl dítě adoptovat a stát dělá problémy
curdibilka — #24 To mi povídej! Mockrát jsem radila klientům, kteří řešili vážnou finanční situaci, kam a pro jaká potvrzení zajít, aby...
Oni jim často neporadí ani ti, kteří to mají v popisu práce.
neviem,nepoznam ceske urady,cize nemozem sa vyjadrit.......
Je pravdou, že romské rodiny potřebují pomoci, ovšem je druhou a podstatnou otázkou, jestli vůbec takovou pomoc jsou ochotni přijmout.
'Ríká se odpradávna, že chudému nepomůžeš tím, že mu dáš peníze, ale když mu pomůžeš najít práci. Jinými slovy se to říkalo již někde za starého Říma. Kdyby měli práci - a pracovali, což je podstatná otázka - měli by i peníze. Neříkám, že všechny rodiny jsou chudé proto, že někdo nepracuje, to ne. To byla jen narážka na podstatné tvrzení o dětech z romských rodin.
Je mnoho různěbarevných rodin, které jsou na tom finančně špatně. Někdy je to ale také záležitost zákonů, které povolují otcům dnes neplatit výživné. Otcové, někdy i matky- podle situace - nejsou nijak postihováni za to, že neplatí na své děti v péči druhého rodiče, což bývají dostatečně vysoké částky na to, aby dítě mělo aspoň to nejdůležitější. V každém případě brát děti z rodinÿ jen proto, že nemá dostatek peněz, je hloupost, neboť takové dítě stojí stát mnohonásobně více peněz, než kdyby se zvýšily přídavky na takové děti.
Že vinu nese stát? Já se už přes rok starám o postiženého chlapce jako chůva a vím moc dobře, že co si rodiče nevyběhají SAMI, to nemají. Porč by někomu stát měl pomáhat s takovýmito organizačními věcmi a někomu ne?! Snad ne pro to, že někdo je Rom a někdo bílý...?
je to těžké sama s tím nemám zkušenosti ani v blízkém okolí, ale nepřijde mi, že by se děti zbytečně cpaly do ústavů.
Myslím, že článek je zbytečně nafouklá bublina. Sice v oboru nedělám, ale nemyslím si, že by se děti strkaly do ústavů na počkání. Zase nám tu někdo tluče do hlavy hlouposti.
Remek — #14 OlgaMarie — #17 Chápu matku, popřípadě pokud souhlasí oba rodiče, že se rozhodnou nechat narodit postižené dítě, snažím se pochopit, že je k tomu nevede sobeckost a že jsou opravdu přesvědčeni o tom, že od narození postižené a tím degradované dítě bude žít krásný život a netrápí je, že když oni umřou, jejich přírodě vyvzdorované dítě tady zůstane bez jejich ochrany.
Ale matka, která se rozhodne takové dítě si ponechat, navzdory třeba nesouhlasu otce a potom chudáčkuje, jak je život krutý a chlapi darebáci a nadobro obrátí naruby život případným sourozencům postiženého dítěte, koneckonců i babičkám a dědečkům a nestará se předem o to, jestli svoje dítě zabezpečí sama, zato vydatně tlačí peníze ze státu, že on se musí starat, protože ona má právo... tak tahleta rozhodnutí hluboce odsuzuji. Čistě podle mého názoru, který nikomu nevnucuji, je to prostě jenom o tom, že medicína je v tomto případě zbytečně dokonalá, protože takové dítě by se bez její dokonalosti buď vůbec nenarodilo nebo by nepřežilo.
Ale jak jsem už říkala, ve své zaslepenosti jsem si neuvědomila, že těžké postižení mohlo vzniknout komplikovaným porodem a že matka neměla žádnou předchozí volbu. Pak zkrátka není co řešit a nezbývá, než se se životem rvát, jak to jen půjde a pomoc státu je potom na místě.
A je mi u toho naprosto fuk, jakou barvu pleti má dítě i maminka.
Tož tak.
Tam kde by měla sociálka zasáhnout,tak se čeká až se něco stane,ale tam kde by mohl někdo pomoct tak se zasáhne a nehledí se na to, že to odnesou hlavně bezbranné děti.
někdy české úřady odebírají děti dost pozdě, když už jsou dlouhodobě týrané a zanedbané!!
OlgaMarie — #17 OlgaMarie:
zajímavý názor , zvláště závěr. Něco na tom bude!
Kačena1 — #8 Nebyla jsem nikdy v situaci, kdybych se měla rozhodnout. Dnes se mohu bít do prsou a tvrdit, že bych si i po zjištěných rizicích rozhodla dítě nechat a opravdu nevím, kdyby došlo tvrdé na tvrdé, co bych kdybych...Ale nemohu být zaujatá proti rodičům, kteří se rozhodnou přes všechno si dítě ponechat a starat se o ně s láskou. Jsme lidé a člověk je na světě pro člověka. Pouze zdravá společnost je schopna postarat se i o své slabé a pomáhat jim. Jinak platí zákon džungle.
A upřímně mě už lezou krkem veškerá média, která formulují zprávy o cikánech či Rómech tak, aby vmanipulovávala občany (veřejné mínění) do buď latentního nebo otevřeného rasismu. I o tom je tento článek. Většina příbuzných mé matky nepřežila nacistický koncentrák, přežili pouze 2 malí bratranci, protože jistá hodná paní je prohlásila na ulici za své děti a odvedla je pryč. Nebyli to ani Židé ani komunisté.
Nikdo na světě neumí řešit natož vyřešit zcivilizování cikánů k obrazu svému, ale snad všichni by je nejraději smetli ze zemského povrchu. Opravdu se nemáte proč obávat, že za několik let bude chtít jiné etnikum smést z povrchu zemského nás?
Setkala jsem se s odebráním dítěte v porodnici,kde mladá rómka si chtěla dítě nechat,ale nemohli ho svěřit,protože doma u rodičů neměla pro dítě vůbec nic připravené.Bylo mi ji líto,ale chápala jsem že těžko můžou poslat dítě tam ,kde na něj nemají ani oblečení.
Remek — #14 Vkusně hezky řečeno.
Kačena1 — #8 Proč jsi zaujatá proti matkám, které nezabijí své nenarozené dítě? Postižené, nepostižené je to přece na rozhodnutí rodičů, zda chtějí dát dítěti i přesto život a starat se o něj. Já sama bych šla na potrat. Ale odsuzovat matku, která to neudělá? Kde jsi vzala to právo? Takové matky si zaslouží obdiv. Vždyť starat se a vychovávat takové dítě je hodně těžké. A pokud se rodiče o dítě starají a nedají ho do ústavu, měl by je stát všemožně podporovat a ne jim dítě sebrat.
naprosto souhlasím s Bugy
Všechny případy je nutné řešit individuálně, dětem je lépe doma i když v chudých poměrech. Kdo to bude posuzovat?, jaké má podklady k vyhotovení posudku?
Ale - je fakt, že v žádném dětském domově nedošlo k utýrání dětí, tak jako se to stane v "rodině"