Nejlepší prostředek ku hraní při cestování jsou spolucestující - když si přisedne ve vlaku někdo zajímavý, děti se hned zabaví. Alespoň to je názor čtenářky Uly, který zaslala k dnešnímu tématu.

Bavit děti, to je vám těžká věc. A co teprvá, když cestujete a dítě se začne nudit - pak je každá rada drahá. Své fígle, jak nad podobnou situací vyzrát, vám níže prozradí čtenářka Ula ve svém příspěvku k tématu.

Dobrý den,
dnešní téma je přímo pro naši rodinku... Dlouho jsem nemohla mít děti a přitom jsem děti vždy milovala a tak jsem učila devět let na střední škole... a vlastní děti stále nepřicházely. Pak se karta obrátila a já jsem během čtyř let porodila tři děti. Když teď nad tím přemýšlím, tak to opravdu teď bylo hodně náročné, ale jsme s manželem vyloženě šťastni, že ty děti máme. Jsme hodně unavení, sotva už fungujeme - a to doslova denně, nemáme nikoho, kdo by nám pohlídal (respektivě babička nechce moc fungovat) a tak toho máme někdy plné zuby.
Svoje rodiče mám na druhém konci republiky, takže s prvním dítětem jsem začala jezdit, když mu byly čtyři měsíce. Jezdili jsme vlakem. Sice co se týče hygieny, mají České dráhy co dohánět, ale cestování to bylo příjemné. V klidu jsem si nakojila a byla v pohodě. Když holčička oslavila první narozeniny, jeli jsme spolu opět a cestování byl horor. Ve vlaku bylo horko - byl červen, klimatizace žádná a dítě čtyři hodiny v kuse řvalo a řvalo. Už jsem z toho byla na prášky. V tom případě žádné hračky nepomůžou... pak už bylo cestování lepší, protože jsme s sebou vždy vzali knížku vláček, kde se dala zapínat různá tlačítka, připomínalo to železnici a pobavili se i splucestující. Také mám ráda časopis Můj vláček, který vydávají České dráhy, kde jsou různé básničky, pohádky, kvízy a hlavně pěkné obrázky. Děti moc krásně zabaví. Když už docházely nápady, tak jsme počítali z okénka vláčku auta, která jela po silnici, pozorovali jsme zvířátka a čekali, až proti nám po vedlejší koleji pojede jiný vlak. Mezi Plzní a Planou je několik tunelů, tak jsme se těšili i na tu úplnou tmu, která bude ve vlaku. Ale víte, co je nejlepší hrací prostředek? Když si k Vám přisedne někdo jiný, kdo umí poutavě vyprávět nebo je jinak legrační a děti zaujme - třeba vzhledem, to pak je to správné cestování. Maminka si popovídá a dítě poslouchá, příp. se přidá a cesta krásně ubíhá. Nesmí samozřejmě chybět svačinka, hlavně ten salátek mezi rohlíky. Jednou jsem na to zapomněla a to pak dcera se dívala, že to není ta pravá svačina. Děti všechno prostě strašně moc prožívají... Když se mi narodilo druhé dítě, troufla jsem si s oběma přes celou republiku opět sama, jen při přesedání potřebuji pomoc, ale vždy se najde ochotný spolucestující, který rád pomůže. Předloni jsme takto jeli od Prahy ze svatby a děti ochutnávaly výslužku, takže cesta utíkala velice rychle. Měla jsem i pro starší dítko připravené obrázky z pexesa a vždy, když jsme z vlaku viděli nějaký předmět, o kterém jsem věděla, že je na obrázcích, tak malá pak měla za úkol ho najít. Moc jí to bavilo. Teď mám i třetí miminko a cestu bych už sama nezvládla. Jedeme za měsíc na druhý konec republiky, pomůže mi taťka a na zpáteční cestě manžel. Jsem zvědavá, jak to tentokrát zvládneme, protože roční dítě chce lézt, dvouleté taky, neposedí ani chviličku a čtyřleté se už nemůže dočkat. Tentokrát si vezmu s sebou omalovánky, opět pexesa, pár časopisů Můj vláček a mám připravené nové zvířátkové chrastítko, které snad na chvilku zabaví. Také koupím cereální sušenky s různými postavičkami a budeme vždy hledat stejná a pak je společně jíst. Ty moje dětičky totiž u všeho vydrží tak pět minut a pak hurá změna. Mám proto připravenou i knížečku s říkankami a pohádkami a budu jim je cestou číst... snad i vlak je na chvíli ukolébá a já budu relaxovat. Snad...
Vůbec jsem se dneska nerozepsala o autu. Auto máme také, ale jezdíme max. tak dvě hodinky cesty, protože děti trpí kinetozou a to je pak utrpení. Jako výborný prostředek pro jejich pobavení v autě je můj zpěv, a to pouze písnička od Jaroslava Uhlíře - Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte... pak přidáme další zvířátka, vymýšlejí je děti a maminka pak vymýšlí, co všechno by mohla zvířátka dělat. Jednou jsem takhle jela s dětičkami a manželem z Luhačovic a dvě hodiny zpívala to samé dokola. Nic jiného nechtěly, ale byl na druhou stranu klid. Doma jsem pak asi další dvě hodiny nemluvila.

Tak cestování zdar, hrám taky a hlavně zdar zdravým dětem, které mají tu možnost si hrát. Hezký den.
Ula

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 25. března 2011: Jak bavíte své děti?

Téma dne je i otázkou na kterou se tentokrát ptám...

  • Jak bavíte své děti?

Určitě se vám to již stalo, že vaše dítě vyžadovalo pozornost, ale nechtělo si hrát s obvyklými hračkami. A tak jste musela vymyslet nějakou hru, nebo jinou aktivitu, kterou jste maličké zabavila. Pište mi své zkušenosti s aktivitami pro děti, které pro ně vymýšlíte. Své příspěvky posílejte na e-mailovou adresu uvedenou níže. Jeden z příspěvků ocením krásným dárkem, totiž hru Scrabble - Junior. V předmětu mailu nezapomeňte uvést heslo. Chcete-li mít šanci na uveřejnění, zašlete svůj mail dnes 25. března nejpozději do 15.00 hodin. Délak vašeho příspěvku, ať je rovna minimálně délce tohoto odstavce.

scrabble