Nejsem přítelem vyvoněných bytů, kde se člověk bojí, aby ponožkami neumazal parkety, ale nejsem ani prase. Domnívám se, že prolévat byt chlorem a obden luxovat matrace předraženým luxem v marné naději, že život bez roztočů bude zdravý, je do jisté míry vraždou vlastního imunitního systému…

Měli jsme souseda, který měl dvojčata. Nádherné malé andílky - holčičky. Jen velmi těžko a s dávkou sebezapření chodil po chodbě, kde se volně proháněly moje a máminy kočky. Pokládaly toto území za své stejně jako jejich občasné návštěvy, které si zvláště v době říje zvaly.

Už několik schodů pod sousedovými dveřmi se linula vůně, nápadně připomínající krytý bazén.

Jeho paní bylo možno potkat buďto, kterak jde na vycházku s dětmi, což opravdu nebylo o tepláčkách, kyblíčku a veřejném pískovišti, nebo na vycházce s hadrem.

Jednou mi nešel doma telefon a moje chytré dítě si našlo v telefonním seznamu pana Kašpara. Byl ochotný.

„Máte u mě telefon. Volá vaše dcera.“

„Ježíši, děkuji vám, hned běžím,“ běžela jsem v bačkorách o dvě patra výš. Za dveřmi si chci způsobně sundat domácí obuv.

„Nemusíte si ty bačkory sundávat,“ pravil a já si říkala, že jsem mu s tou bacilofobií trochu křivdila.

„Natáhl jsem tam všude noviny.

Píchal jsem do něj a oschlo!

Chudák pan Kašpar jednou našel v mezipatře drobný výměšek, který se patrně některé z chlupatých kočičích dam nepodařilo umístit do záhonku s růžemi.

Myslela jsem, že se zhroutí. Byl rudý až modrý, což v jeho bezpigmentovém obličeji způsobilo malou polární záři.

„Paní Kudláčková, v mezipatře je fekálie a já se domnívám, že je od kočky a že je tam minimálně půl dne.“

„Jistě, jistě, já to uklidím… a ehm, jak víte, jak je to hovínko staré? zajímalo mě.

„Rozhrnul jsem ho klacíkem a myslím, že již z části oschlo,“ vysvětlil.

Poté mi několik dlouhých minut líčil strukturu zmíněného odpadu, jeho konzistenci, barvu i nebezpečí z jeho umístění vyplývající.

Mezitím jsem z guláše na plotně vyrobila parádní „samopek“.

Sterilní, nebo vražedné?

Onehdá zase přišel s tím, jestli bych mohla postrádat půl zahrady, kde se nachází můj stoprocentně značně infikovaný pes, že by zde udělal svým holčičkám pískoviště.

To měl již objednané. Z plastu a s plastovým víkem, aby dle jeho slov zamezil bakteriím, které by sem mohly spadnout.

spinaPokusila jsem se mu vysvětlit, že z pískoviště udělá pařeniště, a nastínit mu, v jakých podmínkách se nejlépe množí bakterie. Myslím, že si to ověřil i u někoho spolehlivého.

No vy byste věřili někomu, jehož kočka je schopna podělat společnou chodbu a kdo se klidně dívá na to, jak se jeho potomek dělí se psem o chleba s máslem??

Jinak jsem ale měla pana Kašpara ráda. Díky své neúnavnosti se tento nezmar zasloužil o mnoho věcí, které by nám realitka, spravující dům, nikdy dobrovolně neposkytla.

Když tam ale chodil týden denně v kuse a každá jeho návštěva trvala třicet minut, během kterých nepřetržitě hovořil, aniž by se nadechoval, dali by nám i nákladní výtah, kdybychom chtěli.

Půl kila špíny za rok!

miNedávno jsem se dozvěděla, že průměrné dítě, říkám průměrné, ne Kašparovo, pozře za rok - půl kila špíny. U některých etnik půl tuny a nejen dítě, ale tohle je průměr. Nevím, co by tahle informace udělala s panem Kašparem.

Když jsme o tom mluvily s mojí sestrou, která je u nás na návštěvě s dětmi a která je, no, řekněme tou úzkostlivější maminkou, nevěřila.

No, já si myslím, že pokud se její dvě báječné děti nestihly zařadit do průměru doposud, včera to rozhodně dohnaly. Ze začátku se sice usilovně snažila nabídnout jim jinou zábavu než po sobě mazat uhlí a chvílemi ho i pojídat, ale rezignovala a vlastně my všichni.

nCo k obrázkům dodat?

Dnes ráno se probudily zcela zdravé a živé. Imunitu mají zajištěnou na měsíce dopředu. A nejen to. Když poprvé viděly ve zdejší oboře daňky, identifikovaly veliké pejsky. Teď již vědí, že daněk není pes.

Jen my se pořád přeme, jestli je šašlik, který nám připravil Radek, jídlo původně arménské, lotyšské nebo z jiné části Rusi.

Každopádně je to hrozně dobré.

Znáte?

Recept:

Vepřové nebo skopové maso Radek naložil do horkého grepového džusu spolu s trochou pepře, bobkovým listem a cibulí. Malinko zalil octem a také horkým vývarem. Nic jiného.

Takto bylo maso zatížené talířkem a potopené až do chvíle, než jsme ho napíchali na kovové „šavle“ a upekli na uhlíkách, které děti nestihly umístit na své obličeje.

Vy víte, odkud pochází „šašlik“? A co jedí vaše děti?

0 = B-d m-u na C-ě s-i

Reklama