Nejsem přítelem vyvoněných bytů, kde se člověk bojí, aby ponožkami neumazal parkety, ale nejsem ani prase. Domnívám se, že prolévat byt chlorem a obden luxovat matrace předraženým luxem v marné naději, že život bez roztočů bude zdravý, je do jisté míry vraždou vlastního imunitního systému…
Měli jsme souseda, který měl dvojčata. Nádherné malé andílky - holčičky. Jen velmi těžko a s dávkou sebezapření chodil po chodbě, kde se volně proháněly moje a máminy kočky. Pokládaly toto území za své stejně jako jejich občasné návštěvy, které si zvláště v době říje zvaly.
Už několik schodů pod sousedovými dveřmi se linula vůně, nápadně připomínající krytý bazén.
Jeho paní bylo možno potkat buďto, kterak jde na vycházku s dětmi, což opravdu nebylo o tepláčkách, kyblíčku a veřejném pískovišti, nebo na vycházce s hadrem.
Jednou mi nešel doma telefon a moje chytré dítě si našlo v telefonním seznamu pana Kašpara. Byl ochotný.
„Máte u mě telefon. Volá vaše dcera.“
„Ježíši, děkuji vám, hned běžím,“ běžela jsem v bačkorách o dvě patra výš. Za dveřmi si chci způsobně sundat domácí obuv.
„Nemusíte si ty bačkory sundávat,“ pravil a já si říkala, že jsem mu s tou bacilofobií trochu křivdila.
„Natáhl jsem tam všude noviny.“
Píchal jsem do něj a oschlo!
Chudák pan Kašpar jednou našel v mezipatře drobný výměšek, který se patrně některé z chlupatých kočičích dam nepodařilo umístit do záhonku s růžemi.
Myslela jsem, že se zhroutí. Byl rudý až modrý, což v jeho bezpigmentovém obličeji způsobilo malou polární záři.
„Paní Kudláčková, v mezipatře je fekálie a já se domnívám, že je od kočky a že je tam minimálně půl dne.“
„Jistě, jistě, já to uklidím… a ehm, jak víte, jak je to hovínko staré?“ zajímalo mě.
„Rozhrnul jsem ho klacíkem a myslím, že již z části oschlo,“ vysvětlil.
Poté mi několik dlouhých minut líčil strukturu zmíněného odpadu, jeho konzistenci, barvu i nebezpečí z jeho umístění vyplývající.
Mezitím jsem z guláše na plotně vyrobila parádní „samopek“.
Sterilní, nebo vražedné?
Onehdá zase přišel s tím, jestli bych mohla postrádat půl zahrady, kde se nachází můj stoprocentně značně infikovaný pes, že by zde udělal svým holčičkám pískoviště.
To měl již objednané. Z plastu a s plastovým víkem, aby dle jeho slov zamezil bakteriím, které by sem mohly spadnout.
No vy byste věřili někomu, jehož kočka je schopna podělat společnou chodbu a kdo se klidně dívá na to, jak se jeho potomek dělí se psem o chleba s máslem??
Jinak jsem ale měla pana Kašpara ráda. Díky své neúnavnosti se tento nezmar zasloužil o mnoho věcí, které by nám realitka, spravující dům, nikdy dobrovolně neposkytla.
Když tam ale chodil týden denně v kuse a každá jeho návštěva trvala třicet minut, během kterých nepřetržitě hovořil, aniž by se nadechoval, dali by nám i nákladní výtah, kdybychom chtěli.
Půl kila špíny za rok!
Když jsme o tom mluvily s mojí sestrou, která je u nás na návštěvě s dětmi a která je, no, řekněme tou úzkostlivější maminkou, nevěřila.
No, já si myslím, že pokud se její dvě báječné děti nestihly zařadit do průměru doposud, včera to rozhodně dohnaly. Ze začátku se sice usilovně snažila nabídnout jim jinou zábavu než po sobě mazat uhlí a chvílemi ho i pojídat, ale rezignovala a vlastně my všichni.
Dnes ráno se probudily zcela zdravé a živé. Imunitu mají zajištěnou na měsíce dopředu. A nejen to. Když poprvé viděly ve zdejší oboře daňky, identifikovaly veliké pejsky. Teď již vědí, že daněk není pes.
Jen my se pořád přeme, jestli je šašlik, který nám připravil Radek, jídlo původně arménské, lotyšské nebo z jiné části Rusi.
Každopádně je to hrozně dobré.
Znáte?
Recept:
Vepřové nebo skopové maso Radek naložil do horkého grepového džusu spolu s trochou pepře, bobkovým listem a cibulí. Malinko zalil octem a také horkým vývarem. Nic jiného.
Takto bylo maso zatížené talířkem a potopené až do chvíle, než jsme ho napíchali na kovové „šavle“ a upekli na uhlíkách, které děti nestihly umístit na své obličeje.
Vy víte, odkud pochází „šašlik“? A co jedí vaše děti?
0 = B-d m-u na C-ě s-i
Nový komentář
Komentáře
ZNÁM DĚCKA CO PAPALI NA DVORKU SLEPIČINCE A DNES JSOU ZDRAVÍ A PEKNÍ
Vlaďko ... můžeš za to, žes mi pokazila mejkap ... dlouho jsem se tak nenasmála jako teď ... ještě teď mi slzy tečou. Paráda
Můj syn když byl malý, tak v jídle se nimral, ale na pískovišti do sebe ládoval lžičkou písek a nebo u babičky z uhláku uhlí.....A já jako dítě co jsem se najedla nemytého ovoce co jsme si natrhali venku a někdy i nezralého.Základní hygiena musí být a vést k tomu děti od malička.Ale na druhou stranu si také potřebují vytvořit obrané látky a to ve sterilním prostředí nelze.
Nestyda — #42 Vzhledem k budování nového příbytku jsem si nechtě taky olízla pryskyřici, která tekla z trámů. Mno voní jako dobře to zas ano, ale chutově to není nic moc. Poslední dny konzumujeme sádru při broušení sádrokartonu, dostane se to přes roušku a pak to křupe mezi zubama :-)
Eliana — #41 Tos mi připomněla, když jsem, není to tak dávno, jen asi dva tři roky zpátky, šla lesem a na zemi ležela poražená borovice a já nevím proč, ale jak tam měla tu smolu, tak jsem se ohnula a bolavou ránu již mrtvého stromu olízla... A to několikrát... Pak mi celou procházku trnul jazyk, štípalo to, i v krku... "No co, pryskyřice," uklidňovala jsem se...
A teď jsem si vzpoměla jak mi chutnala děsně kůra ze stromů...to byla dobrota, pak sice proběhla otrava, ale co blinkačka a průjem a kousalo se dál :-)))
No jo, luxuju denně, línají nám králíci a taky si tahají seníčko po koberci,to se nedá nic dělat. Také máme rozestavíno, bordel denně a všude... broušení sádrokartonu, jak zmiňovala Kentánová, kuličky polystyrenu, prach, piliny z profilů, izolace pod sádroš to je svinstvo největší.Ty drobné chloupky z huňáče vás koušou ještě měsíc úplně všude....
Teda tady je supr nálada! Bavím se a chechtám o 106!!
My taky říkáme, že doma je čistá špína!
vladka006 — #37
No a předpokládám, že je také zdravá....v žížalách a jiných červících je fůra proteinů - kdo četl Motýlka ví :-)
Já takhle při manupulaci s kýblem zmrzliny vysoko na lednici spolkla švába....chtěla jsem ho poslat zpátky na zem, ale přes veškeré lehtání madlí se mi to nepovedlo...Mám tedy proteiny a krovky jsem patrně také zpracovala.
Michaela Kudláčková — #33 jednou jsme taky takhle vařily s kamarádkou, žížaly byly špagety. Kamarádka zaklonila hlavu, svírajíc žížalu v puse a říkala: "Hele špagetka, že je snííí...." Jak se žížalka kroutila, tak se vykroutila a spadla kamarádce do krku, kámošky reflex - polkla. No, vypadala v první chvíli zeleně, ale žije dodnes.
Quentinová z Montargis(Kentánová) — #32 To jo, chtěla bych vidět jeho reakci. Asi si malého půjčim a budeme vařit a pak dáme papíkovi ochutnat
. To ho trefí na dvakrát - jednou asi směsice čehosi zabalená v listu, matlaná holýma rukama děťátka a pak, že kluk vaří!!!!!!!!! To je totiž ženská práce. Posledně si malej umokřil totálně triko, tak mu jeho mamča dala jedno fialovo růžové po dceři. Skorošvagra málem klepla pepka, že prý takový tričko jeho synovi? Místo toho, aby byl rád, že se našlo aspoň nějaký suchý tričko.
Michaela Kudláčková — #33 lehce srknul))haháááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
Míšo, opět super článek, ze života. Po hláškách typu : "nedávej nám sem ten bílý ubrus, my se na tom nemůžeme v klidu najíst" jsem vzdala snahu mít doma všechno perfektní. Pokud přijde nečekaná návštěva a zrovna není doma po generálním úklidu, říkám, aby všichni dělali jakoby nic. Památná věta opraváře lednice, kterému jsem se omlouvala za prach v rohu místnosti :"to neřeště, to je jenom čistá špína!"
Quentinová z Montargis(Kentánová) — #32 Jooo - ano pravda - Také jsme vařili -
Lehce seždímaný kus bahna bylo maso, zalilo se "omáčkou z řidšího bahna, nebo jílu (U rajské).
Žabinec posloužil jako špenát a hodně řídké bahno bylo kafe.....
Občas si někdo při markýrování pochutnávání i lehce srknul - žiju!
vladka006 — #25 a Michaela Kudláčková — #27 když jsem byla malá Kentánová, hrály jsme na obchod tak, že jsme po ulici posbírali všecky možný papírky od ňamek,od nanuků, krabky od cigár, prostě odpadkové obaly...malý šutry, velký šutry,klacejky, hlavičky od kytiček všech barev) natrhali jsme si větší lupeny a na listy jsme nasypali rozmlácený kousek cihly, to byla jako paprika... a dosypali na další list hrstičku bordelu šedivýho od silnice, to byl pepř...žížaly v plechovce byli jako vánocoví živí kapři,prostě co bylo venku, jsme komplet použili a udělali jsme si z cihel pult, jako v krámu, vyložili zboží a už se hrálo na prodávání)))) myslím, že by z toho Kašpar nebo ten skorošvagr asi zemřeli na místě
Juana — #30 jojo, tak to jsme ve stejném klubu))) máme hotový do mrtě jediný pokoj, další 4 místnosti jsou v pořadí,v obýváku chybí ještě předělat okna a dotáhnout omítky a vymalovat...jeden z dětských pokojů se dělá na etapy zrovna te´d, takže všude jsou ty minikuličky polystyrénu, jak se nahoru po schodech tahá zateplování...
, koupelna je obr veliká, je tam vše funkční,kuchyň s jídelnou taky, v kuchyni už jen chybí strop a je to) ale taky jsme tu našli tajnou zazděnou místnost, tak se bude bourat do ní vchod...v přízemí je schovaná i černá kuchyň se zbytkem pece...no a čeká nás střecha, na sundání střechy odjedu s dcerou do Holandska ke kamarádce, protože bych asi jinak byla na Nově ve Zprávách, jak ležím na svých kytkách pod barákem a bráním je tělem, aby mi na ně chlapi neházeli starý tašky))))určitě jich pár zařve, chuděry moje keříčíčky a růžičky a měsíčky a mochyně
navíc s mužem bojuju o každej výklenek, manžel chce zazdít a zarovnat, já nechat a obejít a lžičičkou dávat omítečku a opravit opatrně)))
Díky za psaní Juano, jsem tak ráda, že jsem normální)))))))
Quentinová z Montargis(Kentánová) — #24 Taky mám někde žehličku, a překvapivě jsem ji nedávno našla, když jsme potřebovali zažehlit hrany na novou kuchyňskou desku
Žijeme taky na staveništi, takže velký úklid neřeším, dokud nezakopávám o hračky, tak jsem v klidu. Snažím se mít jakžtakž uklizený obývák, koupelnu a záchod a občas vypěním v dětském pokoji, ale z ložnice je prozatím skladiště, stejně jako i v dalších místnostech, takže bych se musela zbláznit, kdybych to chtěla mít uklizené. Máme rozbudovaných několik dalších místností - pracovnu, druhý dětský pokoj, novou koupelnu a ještě pánský salón, až to bude, tak bude i uklizeno. Dřív ale ne.
Věrulinka — #26 já zas říkám s oblibou: Bordel bytě=spokojené dítě
Věrulinka — #26 Však oni ti předci věděli, co říkají. Termín "alergie" bychom tehdy ve slovníku asi těžko hledali.
vladka006 — #25
umim si ho živě představit....