„Moje vztahy s dětmi jsou rozporuplné. Ne ve všem si rozumíme, což je asi kvůli generačnímu rozdílu pochopitelné. Každopádně po smrti manžela za mnou přestaly tolik jezdit, věčně nemají čas a vnoučata vidím jednou za měsíc. Ale nevěděla jsem, že jsem vlastní dětem až tak na obtíž, že musí losovat, kdo mě bude mít na Vánoce,“ svěřuje se Věra.
Foto: Shutterstock
Ta o druhé adventní neděli pozvala syna i dceru s rodinami na oběd. Výjimečně nikdo nic jiného neměl, a tak dorazili.
„Mluvili jsme i o Vánocích a já pořád čekala, že mě k sobě pozvou. Myslela jsem, že třeba Štědrý den strávím u dcery a pětadvacátého večer přijedu k synovi, nebo naopak. Po obědě se dcera se synem vytratili na zahradu, a když jsem je šla pozvat na dezert, vyslechla jsem část jejich rozhovoru. Bavili se o Vánocích a o nějaké babce. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že ta babka jsem já. Řešili, že si mě někdo bude muset vzít na svátky k sobě, ale ani jednomu se nechce, protože chtějí mít svůj klid. Nakonec dcera navrhla, že dojde pro sirky a budou losovat. Nevěřila jsem svým uším. Vždyť jsem se o ně starala, dala jim první poslední a jim je teď zatěžko pozvat mě na Vánoce?“ nechápe Věra.
Ta nicméně dělala, že nic neslyšela, s hraným úsměvem rodiny vyprovodila ven, a když ji dcera pozvala na svátky k sobě, protože si patrně vytáhla kratší sirku, odvětila, že děkuje, ale ještě si to rozmyslí.
„Nejlepší bylo, že mě na oko hrozně přemlouvala. Ať nedělám drahoty, co prý bych doma sama dělala, akorát by mi bylo smutno apod. Ve světle toho, že jsem slyšela, jak si mě přehazují jak horký brambor, mi to přišlo opravdu trapné. Svátky radši strávím sama než s takovými dětmi. A začínám si zjišťovat, jak postupovat, když chce člověk někoho vydědit. Beztak se se mnou asi baví jen kvůli penězům, které jednou zdědí,“ uzavírá Věra.
zdroje: respondentka Věra
Čtetě také:
- Manžel nám dal k Vánocům předčasný dárek snů, ale já se s ním nedokážu vyrovnat, přiznává Radka
- Tchán přivedl čerta, přestože jsme nechtěli. Synovi zkazil Mikuláše a já jsem prý hysterka, stěžuje si Jana
Nový komentář
Komentáře
Je mi smutno z těch komentářů tady. Každý okamžitě řeší, jaká je paní hyena, že chce děti vydědit,.Málokdo ale zaznamenal, že je ovdovělá a asi ne dlouho. Znám paní, co si po smrti manžela sáhla na život, jiná zase po té ztrátě začala trpět Alzheimrovou nemocí . Ony první vánoce bez partnera nejsou úplně jednoduché. O tom, jak se dnešní mladá generace vyjadřuje ani mluvit nebudu. Když u nás na zastávce stojí teenageři, je slovo babka snad lichotka, jinak je to samá pí** a ku**a sem ku**a tam.. Je to špatné. To s tím vydědění, které tady tak všichni rozebírají byl podle mě spíš takový zoufalý povzdech
Ha! Vnučka mi prozradila, že syn letos při sledování průvodu čertů krampusáků pronesl cosi ve smyslu, že si čerti babičku, tedy mě, určitě odnesou
Vydědím ho!
Jedna máma se dokáže postarat o 10 dětí... Ale 10 dětí se nedokáže postarat o jednu mámu... Smutné, moc smutné. Být já na místě Věry, tak si začnu užívat. Jezdit na drahé dovolené (klidně měsíc v Karibiku, pak poznávací cesta po USA... Záleží kolik peněz má), chodit do restaurací... Aby k dědění zbylo co nejméně. Ono totiž děti jsou neopomenutelní dědicové a vydědit není jen tak.
Ty děti nechtěly nechat mámu samotnou, jinak by se vůbec nebavily o tom, kdo jí vezme k sobě. Kdyby paní neposlouchala cizí hovory, nedělala by drahoty, když jí dcera pozvala a všechno by bylo v pořádku. Že tam vztahy nejsou úplně v pořádku je jasné z toho, že k ní děti po tátově smrti jezdí míň. Nebo je možná pro ně těžké jezdit tam, kde pořád vidí tátu. Každopádně ty děti nejsou zlé a postarat se chtěly. Zlá mi přijde spíš matka, která chce vydědit děti za to, že se na tom, kdo jí vezme k sobě domlouvaly. A podle její reakce se ani nedivím, že losovaly.
Nedokazu si predstavit, ze by deti vyrustajici v laskyplne rodine mely potrebu takto titulovat sve rodice. Jen se domyslim, ale podle me v te rodine bylo neco spatne uz z drivejska, ze deti nemaji rady svou vlastni matku...
Když kluci si založili vlastní rodiny a postupně odešli do vlastního tak jsem nechala na mladých jak chtějí slavit Vánoce. Pokud byla vnoučata malá, tak jsme štědrý večer slavili společně u nás, ale jak byla větší sama jsem navrhla, ať každý má štědrý den doma a společně se sejdeme všichni u nás první vánoční svátek. Všech pět vnoučata se vždy těší na druhé vánoce u babičky a dědy se vším všudy.
Máme letité pravidlo, že 24.12. si beru v práci směnu. Po práci teprve dělám salát a veškerou přípravu. 25.12. přijede dcera s rodinou a to je teprve můj Štědrý večer. Praktikuji to tak již roky a zatím to zvládám.
Rodinné vztahy bývají někdy složité, ale dělat předčasné závěry vedoucí k případnému vydědění, jsou spíše náhlým rozhodnutím. Před šesti lety jsem ovdověla, ale nemohu si ztěžovat. Hned se o mne dcery postaraly, jedna byla se mnou od rána do večera, druhá přijela na noc. Následující Vánoce, které byly za tři měsíce jsme byli všichni u mne, tak jak to bylo s manželem. Nic nechci měnit, že bych byla u jedné, nebo u druhé dcery. Vždy posedíme u večeře, rozdáme si dárky. U rozsvíceného stromku, u kávy a likéru si povídáme. Později dcery s rodinou odjedou do svých domovů. A takhle to děláme každý rok, přestože už druhé Vánoce budu s přítelem. Těším se na společné pozdní odpoledne, večeři a posezení u stromku. Od dětství jsem se snažila motivovat dcery ke smyslu pro rodinu a sestry mezi sebou k vzájemné lásce a přízni. Nemáme mezi sebou rozepře, chováme se k sobě s úctou k rodině.
No, já si myslím, že paní hlavně naštvalo to pojmenování "babka". To by mě vadilo víc, než to, že losují, kde vánoce stráví.
Chápu, že po úmrtí manžela nechce být paní sama ale : jednak mne zaráží, že děti jezdily za života tatínka častěji a nyní méně, druhak hned řeší vydědění. Víte já vidím chybu někde na její straně, něco se ve vztazích s dětmi nepovedlo, jinak by se chovaly jinak. To, že se máma o děti postará ještě neznamená, že je milující a hodná a milovaná. Nikdy by mne nenapadlo ani na vteřínu o vydědění uvažovat a to dokonce ani, když by mne nazývaly babkou a losovaly, ke komu půjdu. Popřemýšlela bych, proč tomu tak je, zkusila bych si s nimi otevřeně beze zloby promluvit, co mohu změnit já a navíc bych si v tomto relativně mladém věku našla i přátele a svou zábavu, koníčky apod. Je mi 63 let, ale ve slovech paní necítím lásku, cítím tam potřebu vděčnosti a okamžité odsuzování a trest. A to není v pořádku ještě víc, než že ji děti evidentně na svátky domů nechtějí.
Je to smutné. Opuštěná maminka a vlastní děti s ní nemají soucit. Asi pro ně nejsou Vánoce rodinnými svátky. Oni jim to jejich děti vrátí, známe tu povídku o tom, jak syn chtěl starému otci vytesat korýtko, aby po něm nebyl umazaný stůl. A jak mu jeho vladtní syneček také začal tesat korýtko, aby se měl na stará kolena z čeho najíst. Ten se zastyděl a poučil.
Paní nemusí být vůbec tak protivná nebo háklivá bába, která chce viset někomu na krku, ale může ještě truchlit po manželovi, přece jen byli spolu kolem 30 let a od srpna zase není tak dlouhá doba. Všechno chce svůj čas, a u každého je smutek jiný. A děti se kterými nemá úplně ideální vztah mohly mít kamarádský vztah s otcem, zatímco ona se o všechny starala, někdy ty obětavé matky tak dopadnou. Navíc děti v manželství mohou chytat manýry od svých partnerů a většinou bývají jedni prarodiče víc v kurzu.
Myslím, že paní je poněkud háklivá. Nebo protivná? Panovačná? Očekává od dětí celoživotní "vděk"?
Nevím. Také jsme se se sestrou střídaly v tom, u koho bude matka na vánoce. Vždy je to poněkud rušivé. Ale samotnou bychom ji nenechaly, v žádném případě. I když vždycky ten večer poněkud "okořenila" nevyžádanými radami a postřehy, ustály jsme to.
Také nepočítám, že - kdybych zůstala sama, by se o mě děti na vánoce popraly, ale vzaly by mě.
Říká se, že matka svého syna doprovodí i na šibenici a pořád to bude její malý chlapeček. Tahle "matka" snad měla děti jen proto, aby se o ni staraly a když nefungují na přání, už mluví o vydědění.
Proč hned vydědit? Však je přece zvyklá být většinou sama, bez nich, jen občasné návštěvy. Každý má svůj život. Za někým nepřijedou děti vůbec. Paní by se měla spokojit s tím, že nejsou rozhádaní, dodržují jakás takás společenská pravidla. Ať si najde svoje koníčky, když budou děti vidět, že jim "babka" nevisí na krku, ale je samostatná a obejde se bez nich, atmosféra se může uvolnit a pozvání přijde samo od sebe. Jindy.
Paní dělá z komára velblouda i děti si musí zvyknout, že je matka sama a bude nutno se jí víc věnovat.Mám děti 2-4km od mého domova a dceru s vnoučaty vidím jen, když něco slavíme ,např. narozeniny, Den matek. Tak si vezměte kolikrát za rok je asi vidím. K synovi se občas stavíme, nebo nám přijede s něčím pomoci. Jsem ale ráda, že jsou živí a zdraví, šťastní atak je nenutím. Mám manžela ale kdyby se s ním něco stalo, prodám dům, půjdu do nějakého dražšího penzionu a užiji si...:-)), už jsem jim to i řekla, nic se nezměnilo. Děti viděli, že jsme za mými rodiči jezdili vlakem i 2x až 3x za týden. Říká se, že nejlepší je příklad, u mých dětí to neplatí :-)) Ovšem netrápím se, vždy jsem se musela o sebe a rodinu postarat, tak doufám, že mi to zůstane...:-)) Pohodové svátky bez hořkosti....:-))
Dítě vydědit není snadné. Ale lze vše zpeněžit, být v nájemním bytě a peníze schovat. Na účtu v bance mít jen provozní potřebu. Důležité je do smrti vše utratit, což může být i nádherné. A nebo si vzít půjčku, peníze rozfrncat a dluh nechat spadnout do dědictví. Pak se rády dědictví samy zřeknou. Ale je to tedy smutné ....
Nechci paní kazit naladu, ale pokud se domnívá, že sve deti vydědí jen pro to, že se nemohly dohodnout kdo si ji vezme na vanoce, tak bude zklamana. At se nejdřív podívá do NOZ a pak at vymyšlí. V tomto případě má smolíka. Jen je jste víc poštve proti sobě.
Zajímavý, jak si tu všichni myslej, že mít rád svý rodiče je snad povinnost. Přitom si to mnozí vůbec ničím nezasloužili. Poklonkovat někomu jen kvůli dědictví je imho úplná odpornost a vypočítavost, bohužel s tím někteří odpudiví důchodi taky kalkulují a snaží se vlastní děti ještě vydírat, pak ať si nestěžujou, když skončej někde zavření ve sklepě.
Sama se přetvařuje, dělá že neslyší, tak co chce?
ja bych misto vydedeni si ty penize proste uzila, na svatky bych odjela treba nekam do tropickeho welnesu, ikdyby to mela byt treba jedina dovolena a pak bych uz zila jen z duchodu, verim, ze by se tam pani ani nezastesklo :)