Ve své široké a daleké rodině mám poněkud ambivalentní pověst. Široká a daleká rodina se skládá vesměs z lidí milých, hodných a poněkud prostých, zatímco já jsem milá a hodná jenom občas: Prostota mě jaksi minula. Většina příbuzenstva sice ví, co studuju, ale naprosto nemají představu, k čemu je to dobré, hodnotí mě spíš podle toho, že nevařím podle Magdaleny Dobromily, ale z toho, co vylovím z ledničky, stejně tak moje dávná hláška, že život je příliš krátký na to, abych uklízela, se traduje s koulením očí a několika přepojenými poznámkami ve smyslu: Ještě že mladá od našeho Vašíka není taková.
Onehdá jsme se se sešli na jakési rodinné oslavě, všechny sestřenky s sebou vlekly děti mezi dvěma a osmi lety věku, řešily porůznu rodinné problémy... a mně se pořád někdo vyptával, jestli s někým chodím a jak mi to jde ve škole. Zdvořilé odpovědi ve stylu: Ále, de to, tazatele ne a ne zaplašit, ale stran školy dost dobře nejde vysvětlovat, jak jsem četla docela zajímavej článek od Erlinga Skauga o atribuci oltářní desky se Sacra Conversazione... zapomeňte na to. Prostě to nejde. Druhý základní dotaz je, jestli s někým chodím, kdy se vdám atd. Na to odpovídám ještě vyhýbavěji.
Totiž, bijte mě, tlučte mě, ale už před drahnou dobou jsem dospěla k názoru, že než skončit s nějakým pitomcem jenom proto, že všechny holky už jsou vdaný, radši budu sama. A pokud bych si byla nucena vybírat mezi vědou a rodinou, volím vědu.
Občas něco v tom smyslu někde řeknu a okamžitě jsem označena za bezohlednou kariéristku, bez citu a bůh ví, co ještě. Ale s dovolením bych tento názor vysvětlila.
Tedy, nejsem si jista, jestli chci mít děti. Nejsem si jista, jestli jsem ten správný typ na rodinný život. Moje zájmy a touhy se motají kolem vysoce intelektuálních záležitostí a nejsem si jista, jestli to jde sloučit. A pokud ano, jestli to dokážu sloučit právě já - jsem velmi odtažitý člověk a například dost špatně snáším, když se mám někoho dotknout. Děti se mi eklují ze všech lidí nejvíc. Kdo mi zaručí, že s vlastníma je to jiné? A kdo mi zaručí, že když teda porodím a potomka strčím do náruče manželovi, páč se mi ekluje na něho sahat, že mě nezavřou do blázince? Vím, že nejsem zlý člověk. Všeobecně. Dokonce to s dětma docela umím a mají mě rády a já je, ale nesmí se chtít mazlit.
Nemůžu dost dobře žít bez svého prostoru, bez pracovny, kde se válí knihy způsobem, který v lidech vyvolává pocit, že o knihy ani trochu nedbám. Nic nemůže být dál od pravdy, protože zatímco například hadry jsou prostě jenom hadry, které jsou snadno nahraditelné, moje pracně budovaná sbírka monografií o věcech pro většinu lidí buďto nepochopitelných nebo zbytečných (Co že to jako je ta kalmarská unie? A co to žere?). Mezi tím drobné cennosti denní potřeby jako starožitné stolní náčiní. A teď mi do toho pusťte dítě, které chce pobíhat kolem, lovit kočku (které se to nebude moc líbit), osahávat, na co přijde. Ta představa mi nahání husí kůži.
Takže mi připadá, že přiznat, že nevím, jestli se na tohle cítím, je fér. Stejně jako je podle mě fér říct na rovinu, že od vztahu očekávám to a jsem ochotná do toho dát ono a to a to vůbec netuším, jak se může vyvinout. Možná, že jsem takový upřímný pitomec, a proto každej uteče, a že jsem zemřela se zjistí tak, až sousedům pode mnou vznikne na stropě divná skvrna. Možná, že někdo rozdýchá leknutí, že ejhle, blondýna, nejen, že není blbá, ale dokonce má i názor, a bude se mu to líbit.*
Tož tak.
* Zde si dovoluju upozornit, že pánové, kteří jsou ochotni vydržet s inteligentní a sebevědomou ženou, se v Česku prakticky nevyskytují. Moje začínající známosti končily, když jsem měla být ozdobný přívešek, když mi bylo naznačeno, že se mám k dotyčnému co nejdřív nastěhovat, protože ho nebaví prát, nebo že on by se nastěhoval ke mně, aby nemusel platit nájem. Nebo taky v důsledku subtilnějších situací, jako například když mi bylo vysvětleno, že moje práce je banální záliba, zatímco jeho kapela/motorka/cokoli je ta pravá seriózní věc. Nebo že správná ženská není kariéristka, míněno dobrá ve svém oboru a svůj obor milující. Než cokoli z tohoto, tak fakt radši nic.
Vaše čtenářka Gentiana
Milá Gentiano,
děkuji za vaši upřímnou a náramně vtipnou zpověď. Už se těším na reakce „publika"
Nový komentář
Komentáře
7kraska 66: A proč by s takovým "hlupcem" vyžadujícím podobný servis, měla žít normální žena?
Moje zájmy a touhy se motají kolem vysoce intelektuálních záležitostí a nejsem si jista, jestli to jde sloučit. A pokud ano, jestli to dokážu sloučit právě já - jsem velmi odtažitý člověk a například dost špatně snáším, když se mám někoho dotknout (to byla citace!Tady jde o něco jiného než o děti, dotýkat se je, bohužel, nutnost!)
Jo a jeste jedno povzbuzeni pro ty, ktere pribuzni otravuji s dotazy na svatbu a deti: nekolik kamosek mi potvrdilo, ze tohle vyptavani skonci v okamziku, kdy je dotycne tak 35 let a pribuzni naznaji, ze uz je na ty vdavky ap. pozde, ze uz maji "starou pannu" az nadosmrti...
Gentiano, dobre napsany, sice fakt trosku "nadrazene", ale to nevadi, proc furt touzit po te empatii
Nejvetsi vyhrou ceskyho chlapa je, kdyz mu tu jeho "robu" pochvali kamosi v hospode
Jinak - ac je to tedy generalizace, a jako vzdy existuji jisto jiste vyjimky (ktere, jak znamo, potvrzuji pravidlo) - musim souhlasit predevsim s poslednim odstavcem. Jeste bych to upresnila, ze ceskym muzum nevadi ani tak ta inteligence, ale nesnesou originalitu, vylucnost, vystrednost...idealni zenska pro vetsinu muzske populace v CR je ve vsech ohledech prumerna
A ted do me!
Z tvého článku je vidět, že umíš psát, ale taky je z něj cítit nadřazenost, pohrdání druhými, tvoje velké ego... kdo ti vlastně řekl, jak moc jsi inteligentní? Sociální cítění podle toho cos napsala nejspíš nemáš, mám pocit, že jestli máš za sebou nepodařené vztahy, nebude to tím, že by tví partneři nezvládli tvou inteligenci, ale spíš to, že se s tebou žít nejspíš nedá. Pravděpodobně jsi hodně autoritativní holka.
To že nechceš doma jen uklízet, vařit a prát ti schvaluju, uč se a rozvíjej svý schopnosti dál, to je v pořádku. A pokud děti nechceš, mít je nemusíš, takových je
Andula: at uz je to jak je to, me mamince kazi spokojene stari predstava, ze se treba nevdam a (ta hruza!) nebudu mit deti. snazi se tomu pomahat jak muze - pres poznamky o tikajicich biologickych hodinach az po nejnovejsi pokus, kdy si pri posledni navsteve odtahla pritele stranou a vyznamne mu sdelila datum 7/7/2007. chudak vubec nechapal, co tim ma na mysli, tak mu polopate rekla, ze by to bylo idealni datum svatby
.
markeet: nebo ze by ty moc chytry zensky nechtely jen tak nejakyho chlapa?
gentiana: Vidíš ? Já to říkala, že vůbec nepochopily co si tím chtěla říci.
a....: hm, tak to je pro zmenu druhej extrem; uplne stejne na zabiti, jen z druhe strany.
markeet: Každá rodina má jinou filozofii. Mně zas tatínek říkal, že bych se neměla vdávat a mít děti, protože rodina mě bude omezovat v práci.
markeet: Moje sestra si díky této zcestné filozofii dělá VŠ v padesáti, protože ve dvaceti se "hleděla vdát".
zive si pamatuju, jak se mi ma (milujici lec prizemni) maminka snazila rozmluvit dalsi skolu s tim, ze uz pak budu prevzdelana a nikoho si k sobe nenajdu, protoze "chlapi moc chytry zensky nechtej".
Nyotaimori: kvůli pudům, nízkým, obtěžujícím a zdržujícím
A nemusí s ním žít
7kraska: No to je příklad na ránu klackem.
Moc dobře se mi to četlo a jestli mám vyjádřit i já svůj názor - možná k vůli tomu jsi to psala, ne? - jseš fajn, taková jaká seš.
gentiana: Nevím, jestli ti rozumím. V mládí jsem měla podobný problém, v naší rodině jsou všichni vyučení, já studovala. A ještě něco tak podivného jako je "dírkovaná matematika". "K čemu jí to bude?" A pak zase: "Kdy už budeš mít děti, ženská bez dětí není normální." Jenže já nad kočárky nešišlala a umolousané děti ve mně něhu nevzbuzovaly. Pak se zadařilo, mám tři (už dospělé) děti a nelituji jediného dne s nimi, milovala jsem večery s pohádkami i to, jak objevovaly svět. Teď mě okolí zas otravuje: "Kdy už budeš babička?" Doufám, že ještě pár let ne, že děti počkají, až to bude jejich přání. I když se hojně argumentuje tím, že mnohé ženy říkají, že by jim bez dětí bylo lépe a co by dokázaly, kdyby je neměly, málokterá je opravdu chce opustit. A málokterá by toho dosáhla víc, jen si to namlouvají. Je tak pohodlné svést vše na osud.
Ja bych rekla, ze panove ochotni vydrzet s chytrou a sebevedomou zenou v CR jsou, ale samozrejme ji nic neslevi z vareni, uklizeni, starani se o deti, perfektniho vzhledu, pece o ne samotne atd. Zajimavy pokec budou brat jako jakysi bonus k tomu vsemu vyse uvedenemu a ne jako duvod, proc s ni ziji. Ale je to slozitejsi, neda se to takhle odbyt dvema vetami.
Zde si dovoluju upozornit, že pánové, kteří jsou ochotni vydržet s inteligentní a sebevědomou ženou, se v Česku prakticky nevyskytují - s tím si dovolím nesouhlasit. A to důrazně.
Vivian: Debilům nezdůvodňuji nikdy nic, důvody udávám jen lidem, kteří je jsou schopni pochopit.
/.
gentiana: Mno...ten článek byl taky o tom, že český chlap je primitiv, který nedokáže docenit inteligentní ženu/...nesouhlas...jen lovíš ve špatných vodách
O tom, že ten tvůj vztah k dětem je velmi rozporuplný a o tom, že neumíš komunikovat se svým příbuzenstvem,tedy vykázat je do správných mezí.
gentiana: pokud najdeš rovnoceného partnera, třeba budeš mít potřebu mít s ním děti, zblbneš a začneš mu uklízet, vařit...a nebude ti to zatěžko. Dobrý rodič je divná formulace- to je něco, co předáváš potomstvu ze sebe, servis kolem může obstarat kdokoliv jiný. Podívej se na královské rodiny/bohatší, taky neutírají prach, mají chůvy a personál a adorují je jako vynikající matky a otce
.