Kdy a kde spaly vaše děti poprvé samy bez rodičů? A jak se chovaly? Byly statečné, nebo jim tekly slzičky? Každé dítě to má jinak. Některé je statečné už od narození, jiné pláče po mamince ještě v době školní docházky.
Spaní ve školce
První velkou zkouškou je odpolední spaní ve školce, jedno z prvních spaní bez přítomnosti maminky či kohokoliv z rodiny. Dítě však ví, že v noci už bude zase doma, a je klidné. Co tak zkusit to na noc třeba u babičky, nebo u kamarádky?
Pavlík
Pavlík je pět a půlletý kluk, který by neusnul ani odpoledne ve školce. Nehne se na krok od maminky. Měla ho poměrně v pozdním věku, a tak ho i náležitě rozmazluje. U nikoho nevydrží, bez přítomnosti maminky hned brečí.
První velká chyba, kterou maminka udělala, byla v tom, že už od narození si Pavlíka doslova přivlastnila. „Nepůjčovala“ ho ani jedné z babiček, tetě, dokonce ani tatínkovi. Když byl Pavlík v jeho náručí, hned se rozbrečel a maminka ho konejšila, jako by ho rvala z náruče cizího člověka.
Po celou dobu je zvyklý jen na ni. Spává s ní v ložnici a jeho pokojíček zeje prázdnotou.
Když zkusila dát Pavlíka do školky, protože chtěla jít do práce, tak tam vyváděl takový cirkus, že ji ho po dvou dnech vrátili zpátky. „Nezlobte se, Pavlík dostává úplně hysterické záchvaty, my opravdu nevíme co s ním.“
Maminka povolila křiku Pavlíka a místo toho, aby s ním navštívila dětského psychiatra, nebo mu rozumně domluvila, přivinula ho k sobě se slovy: „Už tě nikomu nedám.“
Když nikomu, tak nikomu
Dnes je maminka v sedmém měsíci těhotenství s druhým dítětem. Snáší ho velmi špatně, pořád je jí špatně, je unavená a ráda by si i od Pavlíka odpočinula. Ráda by ho dala hlídat babičce, sestře, klidně i kamarádce. Přes den to jde, ale jak má Pavlík zůstat u někoho na noc, je absolutně nepříčetný.
Po pěti a půl letech! ho zkusila dát poprvé na noc ke své matce, tedy Pavlíkově babičce, bydlící 30 km daleko. Ještě tu noc si pro něj musela jet zpátky. Pavlík dostal tak hysterický záchvat, že se málem zalknul. Babička se bála, že se mu může něco stát.
Když měla maminka nedávno jisté zdravotní problémy a musela přes noc do nemocnice, babička přijela na noc hlídat k nim domů. Pavlík se vzbudil, neviděl maminku a celou noc doslova prokřičel, až padl únavou. Nepomohla ani přítomnost tatínka.
Co bude dál?
„Nesahejte na něj, dejte mi ho, on není na nikoho zvyklý…“ věty, které Pavlíkova maminka směřovala všem příbuzným (včetně tatínka) se ujaly. Až se Pavlíkovi narodí sourozenec, bude mít maminka co dělat. Pavlík už nyní těžce nese, že do rodiny přibude „někdo jiný“.
Obě babičky jsou ochotny Pavlíka hlídat a mamince, zejména v období šestinedělí, trochu ulevit, ale odmítají si Pavlíka nechat přes noc. Kdy a u koho nastane u Pavlíka konečně ono „poprvé“, tedy první noc bez maminky, se uvidí. Možná se po narození sourozence umoudří a bude z něj už „velký kluk“, který má jít do školy a nebojí se spát u babičky.
pozn. red.: Jméno Pavlík bylo pozměněno, s maminkou budeme ve spojení i po narození druhého dítěte.
.
Nový komentář
Komentáře
Našeho Ondru to teprve čeká a nebude to žádná legrace
Své děti bych k babi na noc klidně dala, u nás je spíš problém opačný....babička se bojí...
však ona má nervy, že jí budou brečet i při běžným, byť jen hodinovým hlídání
magic11 — #27 jj svatá pravda .Mám vnoučata a není problém.Chodí spát bez problémů těší se , že budou s babičkou v jedné postely
a děda bude jinde
nedávno odjížděla kamarádka na týden pryč a při loučení slíbila své pětileté dceři, že jí bude každý večer volat. Cácora hodila zvídavý dotaz "a maminko, když budu do telefonu brečet, vrátíš se?" a maminka obratem odpovídá "no to ne, jen ti už znovu nezavolám"
Pavlíkova matka by měla velmi výrazně na synka přitvrdit, protože jinak v tomto nasazení dvě ratolesti nedá
obávám se ale, že není schopná překročit ten kvok kvok stín
Moje děti měly např. v pěti letech za sebou už i školky v přírodě.
Někteří rodiče si na sebe přehnanou péčí nevědomky ušijí pěkný bič
magic11 — #27 bereš mi to z úst ... protože : jaké si to uděláš, takové to máš
jak si to maminka naučila, tak to má, žekla bych, že sklízí plody své práce
Moje dcery bez problémů jezdily k mým rodičům.Naopak moc rády.Syn byl na mě navyklej.Jako malej brečel,když sme třeba šli po krámech,ale jen když sme odcházeli,pak v pohodě.Ale stejně nejradši byl se mnou.Do školky ráno nechtěl ,odpoledne se mu nechtělo domu
A moje vnoučata sme si brali na víkend už jako miminka.Jen sme řekli,že jedou k nám,už si mazaly pro věci.
kuzle — #8 my tak s manželem žijeme celej život a od zetě rodiče taky a nic nám nechybí.Já si brala manžela a ne kamarády
Mě maminka nabídla, že dcerku bude hlídat každý první víkend v měsíci u nich na chalupě. Poprvé si ji vzala v 18měsících, ten víkend jsem dceru odstavila od prsu a nebyl problém. Jezdí takhle moc ráda a má s babičkou krásný vztah.
Mladší dcerka takhle brzy bez mě nebyla, mamka moji divošku moc hlídat nechtěla. Po pátem roku se to dost otočilo a častěji s dědou hlídají právě mladší dcerku.
Naše děti u babiček spaly rády a u nás vnoučata taky .
Kdo chce kam, ... :-)
Také jsem herodeska. Občas to některé z nich zkusilo, ale když nebylo zbytí a já prostě potřebovala, tak mi to bylo fakt jedno, jak brečí. nehledě na to, že šlo o demonstračku, protože už za 15 minut mi babička smskovala, že je to v poho a děti si šly hrát.
Naše dcera jako mimino taky prořvala i dvě hodiny, když jsem odešla na nákup a nechala ji tatínkovi. Měla ale smůlu, jsem herodeska. Dobře matce Pavlíka tak. Měla myslet na budoucnost. Taková silná závislost v ní asi budila dojem, že jediná opravdová matka na celém světě
Moje děti ve školce moc nespaly, nebyly už od dvou let zvyklé spát po obědě. Poprvé přes noc byly samy v necelých pěti letech ve školce v přírodě, zvládly to bez ztráty kytičky, i když jsem měla obavy o syna, který se doma občas počural, ale tam se mu to nestalo. Jinak byly samozřejmě zvyklé spát už od malinka u babiček.
Je to její problém a může si za to sama. a rozhodně Pavlík nebude naráz "velký kluk" až se narodí miminko. Spíš se musí připravit na hysterické scény a podobné zážitky.Sestra má malého - 9 měsíců a ten jde z ruky do ruky. bydlí na statku, kde práce nepočká a tak se holt vždycky najde nějaká teta nebo strejda nebo babička, kdo pohlídají a často i uspávají. Kolem spaní se nedělají žádné speciální rituály, prostě malej se vykoupe, nají, uloží se do postýlky a spí až do rána.
Bohužel spousta rodičů si děti zbytěčně rozmazlí a pak za to platí svojí únavou.
Plánuju to úplně stejně, až bud mít děti.
S mými dcerami nikdy nebyl problém, spaly u babiček i ostatních příbuzných bez problémů. Můj vnouček u mě spí už od jednoho roku, co přestal být kojený. Vždy si ho beru v pátek ze školky a v sobotu po obědě ho předávám zpět. Malý u mě spí hrozně rád, večer si povídáme, zpíváme, spíme vedle sebe, zatímco doma je v pokojíčku sám...
Udělala si to sama. To jsem zvědavá,jak to bude řešit až pojede do porodnice
Já každé z mých dvou dětí dva roky kojila. Do půl roku plně a pak jen na noc a při probuzení. Když jsem zkusila Sunar nebo jak se to jmenovalo,ozvraceli mi postýlky i zeď,od tří let nastaly opačné hysáky - já chci spinkat u babičkýýýýý!!!
nepůjčovat dítě ani tatínkovi?
muž i přebaloval i kolíbal,ale je fakt,že syn usínal hodně po kojení,ale pak jsme hned zavedli rituály,pyžámko,houpání na zádech,koupelna,pusinky a spát ,a to můžeme dělat všude a usíná tak i v klidu u tet,náhradní babičky,ve školce spí taky v pohodě